Cesty a památky

Kolínsko » Volárna » zvonička

zvonička

Volárna, Zvonice a zvoničky

Zvonička, Volárna
Datace: 1919
Sloh: lidová architektura
Autor: neznámý
Materiál: dřevo, kov, plech
Majitel: obec Volárna(doporučeno ověřit podle parcely v katastru nemovitostí)

Dřevěná zvonička na návsi ve Volárně je drobnou obecní památkou jejíž původ sahá do 19. století. V prostředí obce měla zvonička nejen náboženský, ale také praktický význam: zvon svolával k modlitbě, ohlašoval klekání a poledne, události všedního i svátečního času a mohl varovat před nebezpečím. V roce 1916 byl zrekvírován původní zvonek a stará, značně ztrouchnivělá, zvonička byla 6. července 1919 prodána v dražbě na dřevo místnímu občanovi Václavu Novákovi. Následně byla postavena zvonička nová, dřevo na ní zdarma darovalo ředitelství poděbradského velkostatku a nový zvon vážící 16 kg ulil zvonař Jan Bělohoubek z Pražského Předměstí v Hradci Králové. Peníze na novou zvoničku se podařilo vybrat mezi místními občany. Tento zvonek byl rekvírován 9. dubna 1942, v prosinci 1945 byl zakoupen již třetí zvonek.

Zvonička stojí ve veřejném prostoru návsi, v zatravněné ploše mezi vzrostlým stromem a venkovskou zástavbou. Má podobu jednoduché sloupové dřevěné konstrukce na čtvercovém půdorysu, jejíž hlavní hmotu tvoří vysoký hranolový kmen, dole zpevněný kovovými patkami a v dolní části zdobený mělkým řezbářským členěním. Dřevěný sloup nese v horní části otevřenou zvonovou stolici s příčnými trámky a dvojicí svislých nosníků, mezi nimiž je zavěšen menší kovový zvon. Nad zvonem je osazena drobná plechová stříška se stanovým, mírně zvýšeným zakončením, která chrání zvon i horní část konstrukce před povětrností. Celá zvonička působí velmi prostě a účelně. Její výraz určují tmavé zvětralé dřevo, ručně tesané prvky, jednoduchá tesařská skladba a kontrast subtilní zvonové části s vysokým, osamoceně stojícím sloupem.

Zvonička patří k nenápadným, ale hodnotným dokladům obecního života první poloviny 20. století. V obrazu Volárny doplňuje návesní prostor, kde spoluvytváří paměť místa a dává veřejnému prostranství srozumitelný historický rozměr. Její význam nespočívá v umělecké náročnosti, ale v zachování tradiční funkce vesnické zvoničky a v jejím sepětí s každodenním životem obce. Spolu se starší i novější obytnou zástavbou, vzrostlou zelení a otevřeným návesním prostorem představuje drobný, krajinářsky i urbanisticky působivý prvek, který připomíná starší podobu venkovského veřejného prostoru a jeho zvukovou i symbolickou roli.