Cesty a památky

Kolínsko » Malotice » tvrz

tvrz

Malotice, Tvrze, Tvrze dochované

Tvrz, Malotice
Datace: konec 14. století, renesanční přestavba v první polovině 16. století, hospodářské úpravy po roce 1653
Sloh: gotika, renesance, barokní hospodářské úpravy
Materiál: lomový kámen, cihla, pískovcové architektonické články, dřevěné konstrukce krovu
Majitel: věž tvrze soukromá osoba (Pavel Kohoutek), bývalý palác (sýpka) obec Malotice

Malotická tvrz vznikla pravděpodobně po roce 1395, kdy byly dosud rozdělené díly vsi sjednoceny v rukou kutnohorského erbovního měšťana Martina Puše, který začal užívat přídomku z Malotic a současně se stal patronem místního kostela sv. Matouše. Právě s jeho osobou bývá spojována buď zásadní přestavba staršího sídla, nebo vznik nové tvrze, jejíž nejstarší dochované části svým stavebním charakterem odpovídají druhé polovině 14. století. Na počátku 15. století se v držení Malotic vystřídali Jakub a Václav z Doubravice, od něhož koupil panství Jindřich Rohlík z Trhlavy. K malotickému statku tehdy náležela tvrz, dvůr, ves a další majetek ve dvou okolních vsích. Roku 1412 se tvrz objevuje poprvé v písemných pramenech, když Jindřich Rohlík přepsal část svého majetku na manželku Markétu ze Sedlce.

V polovině 15. století přešel rozhodující podíl tvrze na Ctibora Rohlíka z Trhlavy. Jeho sestra Víta postoupila svůj podíl manželovi Přibíku Tluksovi z Čechtic († 1493), hejtmanovi krále Jiřího z Poděbrad. Po Tluksově smrti se Ctibor stal jediným vlastníkem a roku 1498 prodal Malotice Oldřichu Popelovi z Vesce. Následně držel statek jeho syn Václav Popel z Vesce, který jej roku 1519 postoupil Janovi a Jakubovi Popelům z Vesce. Ti však majetek záhy prodali Václavu Říčanskému z Říčan († 1524). Po jeho smrti zdědili tvrz synové Vok a Kryštof a po roce 1544 se stal jediným majitelem Vok Říčanský z Říčan. Právě za jeho vlády prošla tvrz nejvýznamnější stavební proměnou. Původní obytná věž byla zaklenuta renesančními klenbami a na její severní straně vznikl rozsáhlý palác, který spojoval reprezentativní obytnou funkci s hospodářským zázemím. Když Jan Říčanský z Říčan roku 1557 převzal malotické panství, prodal je již 25. června téhož roku svým příbuzným Zdislavovi a Karlovi Říčanským z Říčan sídlícím na tvrzi v nedalekých Zásmukách.

Připojením k zásmuckému panství ztratila tvrz funkci vrchnostenské rezidence. Nadále však sloužila jako sídlo správce malotického dvora a podle popisu panství z roku 1583, kdy Zdislav Říčanský prodal zadlužené panství Janu Dlaskovi Vchynskému z Vchynic, byla stále v dobrém stavu. Zásadní zlom přinesla až třicetiletá válka. Malotický dvůr byl vypleněn a po přechodu panství na Šternberky roku 1637 byla tvrz již ve velmi špatném stavu. Soupis z roku 1648 uvádí pustou tvrz, z níž zůstala pouze nezastřešená věž a obytný palác, zatímco ostatní budovy i části dvora se proměnily v hromady kamení zarostlé křovinami. Po roce 1653 nechal Adolf Vratislav ze Šternberka areál opravit, věž znovu zastřešit a spolu s palácem přizpůsobit hospodářským potřebám obnoveného dvora. Tvrz pak zůstala součástí šternberského majetku až do roku 1924, kdy během první pozemkové reformy přešla do zbytkového velkostatku. Hospodářskému provozu sloužila ještě po většinu 20. století. Po zániku zemědělského družstva koupil roku 1994 věž tvrze Pavel Kohoutek. Její další využití nebylo realizováno a stavba dnes zůstává nevyužitá. Bývalý palác, přestavěný na sýpku, vlastní obec Malotice, která připravuje jeho obnovu a budoucí využití včetně expozice věnované historii tvrze a životu na vrchnostenském sídle.

Areál tvrze je cenným příkladem gotické vodní tvrze věžovitého typu, dodatečně začleněné do hospodářského areálu. Původně tvrz obklopovalo vodní opevnění napájené soustavou rybníků, jeden z nich se zachoval dodnes a podél jižní hradby je dosud patrná strouha, která vodní systém zásobovala. Areál tvoří samostatně stojící obytná věž, sousední palác a obvodové hradby, ke kterým byly původně přistavěné hospodářské objekty seskupené kolem vnitřního nádvoří.

Nejstarší a nejcennější částí areálu je mohutná dvoupatrová obytná věž, postavená z lomového kamene. Má mírně lichoběžníkový půdorys a je typickou ukázkou věžových tvrzí závěru století. Přízemní místnost je zaklenuta renesanční valenou klenbou a přístupná gotickým portálem s pískovcovým ostěním profilovaným oblounem mezi dvěma výžlabky. Do prvního patra vedlo vnější schodiště na dřevěnou pavlač, odkud se vstupovalo nízkým gotickým portálem se zkosenou hranou. Místnost je zaklenuta renesanční valenou křížovou klenbou se styčnými lunetami. Druhé patro pak představovalo hlavní obytný prostor tvrze. Přístupné bylo původně dřevěným schodištěm, po renesančním zaklenutí pak po dřevěném můstku z podstřeší sousedního paláce vzdáleného přibližně 3,5 metru. Východní i západní okno zde doplňuje pískovcové sedile ve výklenku. Na špaletě východního okna se dochoval rudkou psaný letopočet 1797 a fragment dalšího nápisu s letopočtem 1806. Výrazná nika v jižní stěně je pozůstatkem arkýře, pravděpodobně prevetu. Na vrcholu kamenné věže lze předpokládat ještě nejméně jedno patro lehčí dřevěné konstrukce, jak bývalo u tehdejších tvrzí obvyklé.

Na severní straně věže navazuje rozsáhlý renesanční palác vystavěný za Říčanských z Říčan. Po přeměně tvrze na hospodářský areál byl v 17. století změněn na sýpku a kolem roku 1960 dále upraven pro potřeby zemědělského družstva. Dodnes se zachovaly obvodové zdi až do výše prvního patra i základní dispozice stavby. V přízemí se nacházela střední chodba a čtyři hospodářské místnosti, ve východní části bývala zřejmě kuchyně se vstupem do malého sklípku zaklenutého segmentovou cihlovou klenbou. V patře se v západní části rozprostíral velký sál a ve východní obytná místnost, kde se v omítkách zachovaly stopy po vloženém srubovém obložení. Současná sedlová střecha je novodobá, avšak štíty částečně uchovávají starší zdivo a barokní úpravy ze 17. století. Na východním štítu se dochoval soklík po zaniklém barokním vrcholovém článku, snad kouli nebo piniové šišce.

Významnou součástí komplexu jsou dochované části opevnění. Původní hradby zanikly při rozšiřování hospodářského dvora na severní a severozápadní straně, kde se pravděpodobně nacházela vstupní brána do tvrze. Na jihovýchodě se zachovala až čtyři metry vysoká hradba se stopami ochozu a zajímavě vytaženým nárožním opěrákem. Dispozičně představují Malotice přechodný typ tvrze s obvodovou zástavbou a volně stojící obytnou věží, k níž byl později připojen palác začleněný do obranného systému. Takové řešení je na Kolínsku poměrně vzácné a svědčí o nadstandardních ambicích majitelů sídla.

Tvrz v Maloticích patří k nejvýznamnějším světským památkám jižního Kouřimska. Spolu s kostelem sv. Matouše vytváří historickou dominantu obce a připomíná dobu, kdy byly Malotice samostatným šlechtickým statkem a později dokonce poddanským městečkem. Dochovaná obytná věž, renesanční palác a fragmenty opevnění představují mimořádně hodnotný doklad vývoje menšího šlechtického sídla od vrcholného středověku přes renesanci až po novověké hospodářské využití. Začlenění tvrze do prostředí rybníka, dvora a historické zástavby dodnes vytváří jeden z nejmalebnějších a urbanisticky nejcennějších areálů Kolínska.