CESTYAPAMATKY.CZ

Tvrz v Ratboři se poprvé připomíná v roce 1389, kdy připadla spolu se vsí jako odúmrť králi Václavovi IV. Není však zřejmé, který z předchozích majitelů vsi ji někdy kolem poloviny 14. století založil; z této původní tvrze se dochovala část severního zdiva jižního vstupního křídla. V roce 1402 byla tvrz spolu s obcí vypálena vojskem krále Zikmunda při jeho tažení na Kutnou Horu a později ji král Jiří z Poděbrad, někdy po roce 1469, daroval hejtmanovi kolínského zámku Janu Hrabaňovi z Přerubenic, který zpustlou tvrz opravil. Z této přestavby je v dnešním zámku zachována pozdně gotická klenba dvou síní ve východní části jižního vstupního křídla (v suterénu a v přízemí), sklenutá na středový pilíř, procházející oběma patry; jedná se o poměrně vzácnou památku vrcholně gotického stavitelství na Kolínsku. Potomci Jana Hrabaně sídlili na tvrzi až do konce 15. století, poté se vystřídala celá řada majitelů. V roce 1606 zdědila Ratboř Kateřina Voděradská z Hrušova, provdaná za Ondřeje Horňateckého z Dobročovic, jejíž rodina se v Ratboři usídlila. V nadcházejícím období byla tvrz v roce 1634 vypleněna saským vojskem a znovu v roce 1639 Švédy. Zpustlou ves kupuje v roce 1642 Jindřich Kraft z Lammersdorfu, který nechal tvrz opět upravit k obývání. V roce 1711 zakoupil ratbořské panství Karel Jáchym Breda a připojil ho k panství Červené Pečky.

Karel Jáchym Breda dal v roce 1723 přestavět původní tvrz na barokní zámek, přičemž starou stavbu pojal do novostavby. Jednopatrový zámek měl obdélný půdorys a krytý byl šindelovou valbovou střechou; tato stavba tvoří dnešní jižní křídlo. V roce 1734 si zdejší zámek zvolila za své hlavní sídlo Marie Karolína Khevenhüllerová, ale již její syn prodal panství v roce 1793 Maxmiliánovi Thurn-Taxisovi. V průběhu 19. Století se pak vystřídala řada majitelů, až v roce 1890 koupil ratbořský velkostatek se zámkem kolínský velkoobchodník Bernard Mandelík.

Jeho syn Bernard přistoupil v letech 1912–15 k zásadní přestavbě ratbořského zámku podle plánů, které vypracoval významný pražský architekt Jan Kotěra. Ten nechal k původní barokní budově přistavět nové střední křídlo vybíhající k severu a k jeho východní straně přistavěl originální prosklenou zimní zahradu. Kotěra také výrazně pozměnil veškeré interiéry zámku, kde vznikla úplně nová vstupní reprezentační hala se schodištěm, a všechny dochované prvky původního zámku citlivě zakomponoval do nové stavby. V majetku rodiny Mandelíkových zůstal zámek do roku 1945, kdy přešel do rukou státu. Do roku 1966 v něm bylo umístěno zemědělské učiliště, poté byl zrestaurován a upraven na sídlo obecního úřadu. V roce 1992 byl zámek v restituci vrácen opět rodině Mandelíkových.

Zámek je jednopatrová budova o půdorysu ve tvaru písmene T, krytá valbovou střechou. Hlavní vstupní průčelí je obráceno k jihu a vstupní portál, před nímž je prostor vymezený sloupy nesoucími balkón, je umístěn v mělkém středním tříosém rizalitu, nad nímž se zvedá štít. Fasáda průčelí je členěna pilastry a frontony, na ostatních stranách jsou hladké fasády. S výjimkou gotické místnosti ve východní části vstupního jižního křídla sklenuté na střední kamenný sloup a gotické místnosti v suterénu pod ní, jsou všechny ostatní místnosti upraveny moderně. Jan Kotěra zde svou přestavbou, která patří k jeho nejodvážnějším počinům na českém venkově, vytvořil architektonicky zcela ojedinělé dílo, spojující v sobě ducha starého zemanského sídla a moderní představu o bydlení na počátku 20. století.

Starý zámek byl v roce 1963 zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 42282/ 2–845.

Otevírací doba: Starý zámek se v současné době opravuje a je veřejnosti nepřístupný. Majitel počítá po dokončení rekonstrukce s jeho částečným zpřístupněním, do té doby žádá o respektování zákazu vstupu do jeho areálu.