Cesty a památky

Země poznané » Polsko - Velkopolsko » Hnězdno - město, kde se rodilo Polsko

Hnězdno - město, kde se rodilo Polsko

Polsko - Velkopolsko (srpen 2024, Polsko)

Sobota 10. srpna 2024

Hnězdno (polsky Gniezno) se podobně jako Řím rozprostírá na sedmi pahorcích. Největší z nich se jmenuje podle legendárního vojvody Lecha, který se zde rozhodl „zahnízdit“ a založit zde město. Když pak na obzoru spatřil velkého bílého orla a za ním sytě červené nebe při západu slunce, inspirovalo jej to k vytvoření podoby znaku a vlajky Polanů. Odtud se také svatý Vojtěch vydal šířit víru mezi pohanské Prusy, kde následně zemřel mučednickou smrtí. Právě zde v roce 1000 při slavném setkání dvou panovníků – německého císaře Oty III., později svatořečeného, a syna prvního polského knížete Měška I. a české přemyslovské princezny Doubravy, Boleslava Chrabrého, vložil první z nich na hlavu druhého korunu a prohlásil jej králem. Hnězdno zažilo ještě další čtyři královské korunovace, kdy zde byli na polské krále korunováni Měšek II. Lambert, Boleslav II. Smělý, Přemysl II. a Václav II. Český (jak bývá tento Přemyslovec v Polsku označován). Odtud, ze srdce Velkopolska, byla dobývána další a další území budoucího polského království jako Pomořansko, Mazovsko či Malopolsko. Polský Sejm vyhlásil rok 2025 rokem tisíciletí korunovace prvních dvou polských králů v Hnězdně, neboť dle historiků zde byl 18. dubna 1025, na Velikonoční neděli, korunován jako první polský král nejen již zmíněný Boleslav I. Chrabrý, ale v témže roce, 25. prosince, obdržel v Hnězdně královskou korunu i jeho syn Měšek II. Lambert.

Historie města je zpracována na turistické trase zvané Královská cesta (Trakt Królewski). Zdobí ji sochy prvních pěti polských králů, ztvárněné s fantazií a nadsázkou, dvě mytické postavy – bájný oráč Piast a praotec Lech, čtyři naučné modely, osm informačních tabulí a tři interaktivní kiosky. Cestu doplňují rozverné postavy patnácti králíků, kteří symbolizují jednotlivé etapy z dějin Hnězdna. Ty jsou symbolizovány jejich nápaditými kostýmy. Ale proč právě králíci? Protože slova král a králík znějí v polštině stejně (králík polsky królik [krulik], v nářečí król [krul] nebo królas [krulas]), ve velkopolském nářečí se králíkům dokonce říká „králové“, proto tedy plní roli průvodců po nejvýznamnějších památkách města.

Prohlídku nelze začít jinde, než u katedrály Nanebevzetí Panny Marie a sv. Vojtěcha (Bazylika Archikatedralna pw. Wniebowzięcia Najświętszej Maryi Panny i św. Wojciecha), která se tyčí na Lechově návrší (Wzgórze Lecha) v nadmořské výšce 123 metrů a je nazývána matkou všech polských kostelů. Na místě existovala svatyně již v 10. století, kterou dle tradice založila Doubravka Přemyslovna, česká princezna a manželka prvního polského knížete Měška I. Sama v ní pak byla v roce 997 pohřbena. Její a Měškův syn Boleslav Chrabrý sem převezl z území Pruska mrtvé tělo svatého Vojtěcha († 23. dubna 997) a pohřbil ho kostele vedle ní. Vlastnictví ostatků světce usnadnilo Boleslavu Chrabrému úspěšně dokončit své úsilí o získání královské koruny a se souhlasem německého císaře Oty III. i zřízení arcibiskupství v Hnězdně roku 1000. Prvním arcibiskupem se stal blahoslavený Radim, bratr sv. Vojtěcha (oba se narodili v Libici nad Cidlinou). Český kníže Břetislav I. se roku 1038 vypravil na vojenskou výpravu do Hnězdna, aby odvezl Vojtěchovy ostatky do Prahy, kde byly nakonec uloženy do rotundy, dnes chrámu, sv. Víta. Část ostatků ale zůstala v Hnězdně, protože byly uloženy na několika místech hnězdenského kostela. České vojsko svatostánek velmi poničilo, následně však byl přestavěn v románském stylu a roku 1064 znovu vysvěcen. V této době se v kostele také konalo pět královských korunovací. První v roce 1025, kdy zde byl na polského krále korunován Boleslav Chrabrý a ještě v tomtéž roce po jeho smrti jeho syn Měšek II. Lambert. V roce 1076 zde proběhla korunovace Boleslava II. Smělého, v roce 1295 Přemysla II. Velkopolského a nakonec českého krále Václava II. v roce 1300. V roce 1331 bylo Hnězdno vypleněno Řádem německých rytířů a chrám byl zásadně poničen. V roce 1342 byla zahájena stavba nové gotické katedrály arcibiskupem Jaroslavem Bogoriem Skotnickým a dokončena byla za jeho nástupce arcibiskupa Mikuláše Tromby (Mikołaj Trąba). V letech 1641-52 přestavěl primas Matěj Luběňský (Maciej Łubieński) interiér chrámu v barokním stylu, ale velký požár v srpnu 1760 poškodil věže a způsobil zřícení kleneb presbytáře i centrální lodi. Během několika následujících let byl interiér přestavěn v barokním a klasicistním stylu. V roce 1931 Pius XI. udělil katedrále titul baziliky minor, ale v roce 1939, po obsazení Hnězdna Němci, byl byla upravena na koncertní sál. Dne 23. ledna 1945, dva dny po vstupu do Hnězdna, byla katedrála ostřelována Rudou armádou, což způsobilo požár a zřícení střechy. Na přelomu 50. a 60. let 20. století byl chrám zrekonstruován, výsledná podoba ale neodpovídá jeho vzhledu v době před válkou. Dne 3. června 1979 navštívil kostel papež sv. Jan Pavel II. Nejcennější uměleckou památkou katedrály jsou tzv hnězdenské dveře (Drzwi Gnieźnieńskie), vynikající památka románského slévárenského umění, zhotovená za vlády knížete Měška III. Starého v poslední třetině 12. století (mezi léty 1175 - 1200). Dnes jsou umístěny do vnitřního portálu jižní předsíně baziliky a je na nich zobrazen život svatého Vojtěcha. Dílo vzniklo pravděpodobně v místní zvonárně, ale vyloučen není ani český původ, neboť je zde nápadná podobnost s českými miniaturami z doby po roce 1100. Dveře mají dvě křídla nestejné velikosti; pravé je 323 cm vysoké a 83 cm široké, zatímco levé je 328 cm vysoké a 84 cm široké. Tloušťka křídel se pohybuje mezi 1,5 a 2,5 cm a ulity ze slitiny mědi, cínu a malého množství olova. Ústředním motivem je cyklus 18 obrazů, představující výjevy ze života sv. Vojtěcha (1. Narození sv. Vojtěcha na Libici, 2. Obětování sv. Vojtěcha, 3. Rodiče posílají malého Vojtěcha studovat do Magdeburku, 4. Modlitba sv. Vojtěcha vyděšeného smrtí pražského biskupa Dětmara, 5. Udělení Vojtěchovi biskupské hodnosti císařem Otou III., 6. Sv. Vojtěch vyhání satana z posedlého člověka, 7. Snová vize biskupa Vojtěcha s reliéfem Prahy v pozadí, 8. Biskup Vojtěch nabádá českého knížete Boleslava II. Pobožného, 9. Zázrak se džbánem v klášteře na Aventinském pahorku v Římě, 10. Příchod sv. Vojtěcha  a jeho bratra Radima do Pruska, 11. Sv. Vojtěch křtí Prusy, 12. Sv. Vojtěch promlouvá k Prusům, 13. Poslední Vojtěchova mše, 14. Mučednická smrt sv. Vojtěcha, 15. Vystavení mrtvého těla sv. Vojtěcha, hlídaného orlem před divokými ptáky, 16. Kníže Boleslav Chrabrý vykupuje od Prusů tělo sv. Vojtěcha, 17. Přenášení tělo sv. Vojtěcha do Hnězdna, 18. Uložení těla sv. Vojtěcha do hrobu v Hnězdně). Výjevy s příběhem sv. Vojtěcha jsou na každém křídle obklopeny bohatým rámem, zdobeným ornamentem vlnícího se vinného úponku, se symetrickými větvemi běžícími doleva a doprava, stočenými do spirály, oživenými měnícím se olistěním, květy a plody. Mezi rostlinnými úponky je propleteno celkem 64 obrazů zvířat, ptáků, plazů a fantastických tvorů. Před oltářem, nad hrobem sv. Vojtěcha se nachází zlacený baldachýn sv. Vojtěcha z let 1680-81 od gdaňského řezbáře Piotra von der Rennena, inspirovaný Berniniho baldachýnem sv. Petra v bazilice sv. Petra a Pavla v Římě. Pod ním se nachází starší stříbrný relikviář ve tvaru rakve spočívající na šesti orlech z roku 1662, který nesou postavy symbolizující čtyři stavy rolnictvo, měšťanstvo, duchovenstvo a rytíře, doplněné v roce 1897. V relikviáři je uchováván jediný ostatek světce zachovaný v Hnězdně, a to fragment kostí z předloktí sv. Vojtěcha. Na víku a bocích rakve je v oválných medailonech vyobrazeno deset výjevů ze života svatého Vojtěcha. Přístupné je také podzemí katedrály, kde je k vidění část podlahy původního kostela z 11. století, nejstarší nápis na náhrobním kameni v Polsku z doby kolem roku 1006, pozůstatky kamenného kostela z konce 9. století a také fragmenty zdí baziliky Měška I. V podzemí je také několik pozůstatků hrobů polských panovníků a hrob prvního hnězdenského arcibiskupa a Vojtěchova bratra Slavníkovce Radima (česky, polsky i latinsky Gaudenty jeho jméno znamená ten, kdo dává radost), jeho ostatky ale v roce 1038 Břetislav I. převezl také do Prahy.

V prohlídce města pokračujeme po již zmíněné Královské cestě a hned před kostelem je pomník krále Boleslava Chrabrého (Pomnik Bolesława Chrobrego), kopie původního pomníku z roku 1925 od Marcina Rożka, který bohužel nepřežil německou okupaci. Ten současný vytvořil Jerzy Sobociński v roce 1985. Dómskou ulicí (ulica Tumska) s řadou historických domů přicházíme do historického jádra starého města (Starówka) s čtvercovým Tržním náměstím (Rynek) na sousedním Dívčím vrchu (Wzgórze Panieńskie), který je druhým nejstarším osídleným vrchem Hnězdna. Jeho dnešní název s největší pravděpodobností souvisí s klášterem klarisek, který se na vrchu dříve nacházel. Současná podoba náměstí pochází z velké přestavby města po ničivém požáru v roce 1819, kdy vznikl pro obnovu Hnězdna nový regulační plán s nově koncipovanými rovnými ulicemi. Uprostřed náměstí se nachází fontána, která byla uvedena do provozu na konci roku 2014. Stranou náměstí stojí raně gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie a svatého Antonína (Kościół Wniebowzięcia Najświętszej Maryi Panny i św. Antoniego) založený poznaňským knížetem Přemyslem II. kolem roku 1270. Jedná se o dvoulodní stavbu s věží přistavěnou v 15. století, barokně upravenou v 18. století a renovovanou na počátku 20. století. V hlavní lodi, sklenuté raně gotickou klenbou z 13. století, jsou rokokové lavice z let 1760-70 a rokokové zpovědnice z roku 1767. Na hlavním barokním oltáři se nachází zázračný obraz Panny Marie Utěšitelky Hnězdenské z přelomu 16. a 17. století, který byl během papežské pouti do Polska v roce 1997 korunován papežem sv. Janem Pavlem II. Z jihu byla ve čtvrté čtvrtině osmnáctého století k lodi přistavěna kaple, na severní straně lodi se nachází bývalá oratoř klarisek, původně gotická, přestavěná po požáru v roce 1613. V ní je měděný relikviář s ostatky blahoslavené Jolenty Arpádovské (†1298) z roku 1890 od Gabriela Hermelinga. Jolenta byla uherská princezna z dynastie Arpádovců (dcera uherského krále Bély IV.), manželka velkopolského a kališského vévody Boleslava Pobožného, poté jeptiška v řádu svaté Kláry (klarisek) a později abatyše kláštera klarisek v Hnězdně. Dnes je uctívána jako patronka Velkopolska. Po ulici Boleslava Chrabrého se spoustou obchůdků a restaurací jsme došli až k pomníku sv. Vojtěcha (Pomnik Świętego Wojciecha) z roku 1997 od poznaňského sochaře Jerzyho Sobocińského. Pomník byl odlit z bronzu firmou Art-Produkt Roberta Sobocińského, váží 2,3 tuny, měří 4,20 metru na výšku a spočívá na kamenném soklu vyrobeném firmou Granit-Mar Mirosława Gryśe. Jeho odhalení a posvěcení se 2. června 1997 zúčastnil papež sv. Jan Pavel II. Pomník stojí před kostelem Nejsvětější Panny Marie, královny Polska (Kościół Najświętszej Maryi Panny Królowej Polski) z roku 1838 podle projektu významného německého architekta, designéra a urbanisty Karla Fridricha Schinkela. Kolem pomníku krále Boleslava II. Smělého (Pomnik Bolesława Śmiałego) z roku 2018 od sochaře Rafała Nowaka jsme přes Údolí smíření (Dolina Pojednania) mezi Dívčím a Svatojánským vrchem s nádherným parkem došli k soše Králík Napoleon (postać Królik Napoleon), odkazující na pochod Napoleonovy armády Hnězdnem od Macieje Jagodzińského-Jagenmeera z roku 2017. Během oslav milénia Hnězdrenského kongresu v roce 2000 v parku zástupci pěti zemí vysadili pamětní duby, které jsou symbolem sjednocení Evropy. Byli to: Miloš Zeman (Česká republika), Gerhard Schröder (Německo), Jerzy Buzek (Polsko), Mikuláš Dzurinda (Slovensko) a Viktor Orbán (Maďarsko). Pokračujeme okolo Lechova návrší k Jeloneckému jezeru (Jezioro Jelonek) o rozloze 15 ha, které od jihu chrání staré město. Z jeho břehů, kde se nachází upravený Piastovský park (Park Piastowski), se také otevírají nádherné pohledy na panorama Hnězdna. Ten nejhezčí je od sochy bájného praotce Lecha (Pomnik Lecha), bratra našeho praotce Čecha. Socha zde byla umístěna jako jedno z děl na Královské cestě v roce 2018 a jejím autorem je sochař Jarosław Bogucki. Naši prohlídku města jsme ukončili v Muzeu počátků polské státnosti (Muzeum Początków Państwa Polskiego), které se nachází v postmoderní budově z let 1973-78 na druhé straně Jeloneckého jezera proti starému městu. Na vyhlídkové terase muzea se nachází socha Měška I. a Boleslava Chrabrého z roku 1973 od sochaře Józefa Kopczyńského. Muzejní expozice jsou pojaty velmi novátorským způsobem s vtipnými komentáři a jsou další ukázkou toho, že Poláci nejsou žádní suchaři. Stěžejní částí muzea je šest hlavních stálých expozic: Počátky polského státu, která představuje první staletí polské státnosti, období vlády prvních panovníků dynastie Piastovců a formování Polska v raném středověku, Hnězdenská keramika, kde je soustředěna kolekce několika stovek kachlů, patřící k největším svého druhu v Evropě, Dějiny Piastovců v obrazech, představující díla malířů 19. století zobrazující události z historie dynastie Piastovců od počátků až po posledního Piastovce na polském trůnu, Románské umění v Polsku, představující sbírku nejvýznamnějších příkladů románských architektonických detailů z celého Polska, Historie Hnězdna v souvislostech a Slovanské motivy v umění.

Na závěr snad jen tolik, že na výborný oběd jsme si zašli do restaurace Dobrý pivovar (Dobry Browar) na ulici Grzybowo 34. Rozhodně doporučuji. Nejenom skvělé jídlo, ale také vynikající řemeslné pivo. Viz www.dobrybrowar.pl.

OBJEKTIV ČT

následující článek: Poznaň - město, kde se vypráví dějiny. Od kolébky Polska po vůni svatomartinských rohlíků.

O nás

Ohlasy

Napište nám

texty a foto Roman ŠULC, video a střih Jan KUBKA, www Tomáš ADÁMEK