Cesty a památky

15. srpna 2024

Poznaň je jedno z nejstarších a nejvýznamnějších polských měst a s více než půl milionem obyvatel je dnes pátým největším městem země našich severních sousedů. Leží na řece Varta a je známé jako kolébka polské státnosti. Právě zde se měli podle legendy po delším odloučení setkat a znovu „poznat“, mimo jiné to je výklad názvu města, bratři Lech, Čech a Rus, kteří se odsud rozešli do tří světových stran, aby se stali zakladateli tří velkých slovanských národů. Dnes je Poznaň moderním univerzitním, průmyslovým a veletržním centrem, které spojuje bohatou historii s dynamickým rozvojem. Město se pyšní krásným historickým jádrem i živou kulturní scénou. Poznaň ale není jen souborem památek, je to místo, kde se přes sebe vrství různé epochy, stavební slohy a historické příběhy.

S prohlídkou začneme na Katedrálním (Dómském) ostrově (Ostrów Tumski), sevřeném rameny řeky Varty. Papež svatý Jan Pavel II. ho výstižně označil za místo, kde vzniklo Polsko. Byl totiž sídlem prvních polských vládců. V 10. století si zde vybudoval své mocenské sídlo Měšek I., první historicky doložený vládce Polska. Archeologové pod dnešním kostelem Panny Marie odkryli základy jeho kamenného paláce z doby kolem roku 960, jedné z nejstarších monumentálních staveb Piastovců. V paláci žil se svou ženou Doubravkou Přemyslovnou, dcerou českého knížete Boleslava I., a tehdy právě z českých rukou přijal jako první polský vládce křesťanství. Doubravka také nechala k paláci přistavět první křesťanskou svatyni na polském území a přivedla sem z Prahy prvního biskupa Jordána. K této době se klade úsměvná historie, že Doubravka přiměla Měška ke křtu tím, že dokud bude pohanem, nemohou spolu sdílet společné lože. Na místě paláce dnes stojí cihlový kostel Panny Marie (Kościół Najświętszej Marii Panny) z let 1430 až 1448. Opodál se zdvíhá dvouvěžové průčelí Arcidiecézní bazilika svatých apoštolů Petra a Pavla (Bazylika archikatedralna Świętych Apostołów Piotra i Pawła). Její současná podoba je výsledkem staletí přestaveb: od předrománských počátků přes gotiku 14.–15. století, barokní zásahy až po zásadní poválečné opravy po těžkém poškození roku 1945, kdy restaurátoři vědomě navrátili interiér do gotické podoby. V kryptách leží kníže Měšek I. nebo první polský král Boleslav Chrabrý; v podzemí jsou k vidění relikty raně středověkých základů staveb a baptisteria. Za presbytářem poznaňské katedrály se skrývá Zlatá kaple (Złota Kaplica), osmiúhelné mauzoleum v byzantském stylu z 30.–40. let 19. století, ideově i finančně spojené se jménem hraběte Edwarda Raczyńského. V kapli stojí bronzové sochy Měška I. a Boleslava Chrabrého (sochař Christian Daniel Rauch), programově evokující „zrod státu a víry“. Kaple vznikla na místě starší mariánské svatyně, aby dala důstojný rámec panovnickým hrobům zničeným požáry a povodněmi. Dnes patří k nejsilnějším symbolům polské státnosti.

Nejstarší dějiny ostrova také připomíná moderní instalace z roku 2019 od poznaňského výtvarníka Łukasze Gruszczyńskigo [lukáše gruščinského] s názvem Průřez Poznaně (Przekrój P(p)oznania) nad ulicí Księdza Ignacego Posadzego. Tvoří ji ocelový oblouk, který vypadá jako průřez dávným valem hradiště. A není to jen metafora. Do konstrukce jsou vsazeny tisícileté dubové trámy vyzvednuté při archeologických výzkumech. Za mostem Biskupa Jordana se ocitnete na pravém břehu řeky na předměstí Śródka [šrudka]. Její historii připomíná od roku 2015 slavný trojrozměrný mural na zdi jednoho z domů, který si za pár let vysloužil punc jedné z ikon města. Vypráví o místních tržnicích, řemeslech i někdejším rathausu a zároveň srozumitelně ukazuje, jak městská umělecká intervence může rozhýbat celou čtvrť, která získala název podle středy, dne konání trhů, které jsou doloženy od roku 1231.

O dalších několik let později si pak nechal na protilehlém břehu Varty vystavět velkopolský kníže Přemysl I. Velkopolský nový tzv. Přemyslovský hrad. A právě k němu se váže další poznaňská česká stopa, v roce 1288 se na něm totiž narodila vnučka Přemysla I. a pozdější česká královna Richenza, známá u nás jako Eliška Rejčka. Manželka krále Václava II. a později životní partnerka Jindřicha z Lipé. Přemysl také v roce 1253 rozšířil město o zcela novou část, ležící na úpatí hradního návrší. Jeho středem bylo nově vytýčené tržiště dnes Starý rynek (Stary Rynek). Ten je učebnicí urbanismu a třetím největším historickým náměstím současného Polska (po krakovském a vratislavském). Má tvar dokonalého čtverce 141 x 141 metrů, ze kterého do všech stran vybíhají rovné ulice. Uprostřed na sebe strhávají pozornost kupecké domky zvané budnické domky (domki budnicze). Úzké renesanční krámky chudších kupců, kde se dřív prodávaly ryby, sůl či svíce, proto se jim říkalo i sleďové boudy. Po poválečné obnově ve stylu socialistického realismu dostaly fasády s barevnými moderními sgrafity (1953–1961, návrhy Zbigniewa Bednarowicze) a rekonstruované podloubí z původních pískovcových sloupů. Dominantou celého prostoru je ale sousední radnice (Ratusz) s 61 metrů vysokou věží. Té sice byla navrácena její vnější renesanční podoba ze 16. století (architekt Giovanni Battista di Quadro), ale zejména v interiéru je patrný mnohem starší původ této stavby. O jejím osudu se lze více dozvědět v nedávno otevřené moderní expozici, která se zabývá i vývojem městského práva. Pro nás je asi nejzajímavější to, že radnici nechal postavit v roce 1300 český král Václav II., který byl v té době současně i králem Polska. To dokládají české znaky ve svornících gotické klenby v nejstarších místnostech suterénu. Na radniční věži se každý den v pravé poledne trkají Poznaňští kozlíci (Koziołki poznańskie), atrakce, kterou si nenechá ujít žádný z návštěvníků města. Legenda říká, že kdysi neopatrnému kuchaři Petříkovi utekly kozy na věž, aby je nemohl upéct na chystanou hostinu náhradou za jím spálenou pečínku. Pobavený kníže pak nařídil, aby tento výjev zůstal zachován jako součást hodinového mechanismu. Legenda říká, že kdysi kuchaři Petříkovi shořela pečeně a v panice, aby nebyl potrestán, přitáhl do kuchyně dvě kozy, které mu však utekly na věž, kde se vesele trkaly, čímž se zachránily před upečením. Místního vládce to tak pobavilo, že nařídil, aby tento výjev zůstal zachován jako součást hodinového mechanismu. Dnešní mechanický „Cuckoo clock“ funguje v Poznani doloženě od roku 1551.

V uličkách kousek od radnice má Poznaň své vyhlášené gastronomické dědictví Svatomartinský rohlík (Rogal świętomarciński). Prokazatelně se v Poznani pečou od roku 1860 a to vždy na svátek svatého Martina 11. listopadu. Mají tvar podkovy, kterou měl ztratit světcův kůň. V minulosti tyto rohlíky kupovali bohatí měšťané a na svatého Martina jimi obdarovávali chudé. Od roku 2008 je jejich název chráněn Evropskou unií jako označení původu a péct je mohou pouze ty cukrárny, které získají certifikát. Vyrábějí se z tak zvaného plundrového těsta, které je kynuté a zároveň překládané na způsob těsta listového. Náplň tvoří umletý bílý mák, drcené ořechy, mandle, cukr a smetana, upečený rohlík se nakonec potře cukrovou polevou a posype drcenými vlašskými ořechy. Hotová pochoutka váží čtvrt kila, a protože obsahuje až 1200 kilokalorií, je doslova kalorickou bombou.

V prohlídce teď pokračujeme k nejvýznamnější barokní památce města, kterou je bazilika Panny Marie věčné pomoci, sv. Magdalény a sv. Stanislava, známá také jako Poznaňská kolegiáta (také Poznaňská fara). Navrhl ji polský jezuitský architekt Bartoloměj Nataniel Wasowský a její stavba se protáhla od roku 1651 přesně na půl století. Prohlídku památek zakončíme procházkou po ulici svatého Martina, kde stojí Císařský zámek (Zamek Cesarski), stavba, která je pro Poznaň stejně fascinující jako ambivalentní. Postavil jej v letech 1905–1910 berlínský architekt Franz Schwechten pro císaře Viléma II. v oblíbeném novorománském stylu, který měl připomínat slávu Svaté říše římské. V roce 1939, téměř okamžitě po vypuknutí války, bylo rozhodnuto o přeměně rezidence na sídlo vůdce Adolfa Hitlera, přičemž všechny důležité prostory byly upraveny v totalitním stylu architektury Třetí říše. Po válce se pak přeměnil na kulturní dům (dnes Centrum Kultury ZAMEK) a dnes je po opravě dokladem toho, jak se Poznaň vyrovnala se svou složitou minulostí. Celou budovu si návštěvníci mohou prohlédnout v rámci pravidelných komentovaných prohlídek.