Cesty a památky

Původní reportáž pro magazín ČD PRO VÁS, číslo 03/2007

Železniční muzeum se nachází přímo na hlavním káhirském nádraží, které se jmenuje Ramesse. Značení k muzeu je velmi chabé (v typicky egyptském stylu) a tak jsme při jeho hledání poněkud bloudili. A jelikož je jeho návštěva asi velmi kuriózní, cestu nám neporadili ani všude přítomní strážníci. Po výstupu ze stanice metra Mubarak před hlavním vchodem do nádraží, je třeba se dát vpravo podél staniční budovy asi 100 metrů. Nic nedbejte toho, že přibývající nepořádek naprosto nenasvědčuje tomu, že by v podobném koutě mohla sídlit jakákoliv instituce. Po levé ruce za chvíli objevíte velký nápis EGYPTIAN NATIONAL RAILWAYS MUZEUM. Hned za vchodem je kasa, jak vystřižená ze starého nádraží, ve které jsme zastihli ředitele muzea a průvodce v jedné osobě, pana Rašóda Abduseléma Géda. Koupili jsme si u něj vstupenku za 10 egyptských liber (40 Kč) a pan ředitel nám na oplátku pověděl, co všechno můžeme v muzeu vidět. Osobní doprovod jsme zdvořile odmítli a tak jsme se mohli pustit do prohlídky tohoto unikátního muzea. Je nutno podotknout, že většina prostor i exponátů byla poněkud ošuntělá a zaprášená, ale jsme přeci v Egyptě. Hned jsem si vzpomněl na všechny železniční nadšence u nás doma, jak by s láskou sobě vlastní cídili každý ze vzácných kousků.

Ačkoliv hned za vchodem jsou velmi pozoruhodné lokomotivy, určitě je lepší začít prohlídku od prvního patra. Tam jsou totiž modely nejrůznějších druhů dopravy od starověkého Egypta, které začínají znázorněním transportu kolosální sochy některého faraóna, a zastoupen je zde také vývoj vodní i letecké dopravy až do současnosti. V druhé části horní haly jsou velké funkční modely všech typů lokomotiv, které kdy jezdily po egyptských tratích, modely různých telegrafů, hradel, kompostérů nebo přestavníků a podobně. Většina zařízení je stále funkční, často doplněná řezem, aby si návštěvník mohl prohlédnou činnost jejich mechanických částí. Větší část prostoru dolní haly pak vyplňuje velké, prý funkční, modelové kolejiště. Model je docela zajímavý, ale my jsme ho v činnosti neviděli. O jeho funkčnosti navíc pochybuji vzhledem k tomu, že bych rád viděl jeho pravidelnou údržbu, o které si může nechat jen zdát. A jelikož se říká, že to nejlepší nakonec, jsou zde 3 opravdové lokomotivy, na dvě se dá i vstoupit pomocí vybudovaných schůdků. Tím nejkrásnějším a asi i nejvzácnějším kouskem je originální Stephensenova parní lokomotiva číslo 1295, vyrobená v roce 1862 pro manželku Napoleona III., císařovnu Eugénii, u příležitosti otevření Suezského průplavu. Lokomotiva jezdila rychlostí 30 km/hodinu a později sloužila egyptským místokrálům. Středoevropana laika zaujme především orientální výzdoba lokomotivy intarzovaným dřevem a mosazí, železničářského zájemce svým technickým uspořádáním. Jedná se totiž o lokomotivu a vagon současně. Zatímco uhlí bylo umístěno ve zvláštních zásobnících podél kotle, místo obvyklého tendru je luxusní kupé obložené mahagonovým dřevem, se sedadly potaženými kůží, a od strojvedoucího oddělené posuvnými dveřmi. Jak stanoviště strojvedoucího, tak kupé pro vzácné cestující si můžete projít a doslova osahat. U protější stěny stojí druhá lokomotiva, vyrobená v roce 1906, která je zajímavá především tím, že má podélně rozříznutý kotel i válec. Poprvé v životě jsem tak nahlédl doslova a do písmene do útrob parního stroje a viděl spletité armatury na přeměnu vody na páru, rošt, topeniště, kondenzátor, šoupátka a písty. Jenom se to všechno dát pohybu a muselo by se jednat o úžasnou symfonii pohybů. Podél řezu lokomotivy je vyvýšený můstek, takže zvídavému návštěvníkovi neuteče sebemenší detail. Poslední lokomotiva stojí ve zvláštním přístavku vedle muzea. Jedná se o nejstarší exponát, Stephensonovu lokomotivu č. 986 z roku 1852. Tato lokomotiva je zajímavá tím, že pohonná jednotka není umístěna vně stroje, ale uprostřed lokomotivy pod kotlem mezi koly.

Prohlídku muzea i s vyzkoušením všech táhel a hejblátek zvládnete za dvě hodinky a tak můžete ještě nějaký čas věnovat prohlídce odjezdové haly Ramessova nádraží. Třeba budete zrovna svědky příjezdu rychlovlaku „Turbíni“ z Alexandrie nebo na druhém konce nádraží, odkud odjíždějí osobní vlaky směrem do Nilské delty, uvidíte cestující tísnící se na vnější straně dveří posledního vozu. Vzpomněl jsem si na všechny ty paragrafy v zákonech a přepravních řádech u nás platné a musel jsem se smát. Budete-li se delší dobu bezcílně poflakovat po nádraží, zřejmě Vás osloví příslušník turistické policie a bude Vám nabízet pomoc při zakoupení jízdenky. Pokud někam budete cestovat, jeho pomoc určitě neodmítejte. Pouhá přítomnost paže zákona u pokladního okénka totiž zamezí jakýmkoliv nepříjemným dohadům s pokladníky, kteří například cizincům s oblibou tvrdí že již nejsou jízdenky do 2. třídy a snaží se prodat dražší jízdenky do 1. třídy. Jinak je ale veškerý personál egyptských železnic vstřícný, milý a usměvavý, včetně stevardek z jídelního vozu, které k našemu překvapení procházely soupravou vlaku krásně oblečené, nalíčené a nezahalené.