Cesty a památky

6. října 2025

Trento je malebné město na severu Itálie a metropole autonomního regionu Tridentsko – Horní Adiže. Jeho české pojmenování Trident ale i jeho městský znak jsou dokladem těsného spojení s naší historií. Když se totiž v roce 1337 stal tridentským knížecím biskupem moravský duchovní Mikuláš z Brna, udělil zdejšímu biskupství král Jan Lucemburský znak s plamennou svatováclavskou orlicí, která v městském erbu přetrvala dodnes. Je tak živoucí připomínkou propojení mezi naší zemí a tímto městem, kde se v 16. století konal slavný tridentský koncil, jehož rozhodnutí zásadně ovlivnila podobu církve tím, že zahájil katolickou protireformaci, potvrdil základní dogmata víry a zavedl zásadní reformy církevní disciplíny.

Město se rozkládá v širokém údolí řeky Adiže obklopené horskými skupinami Jižních vápencových Alp. Na jeho prohlídku vyrazíme z Dómského náměstí s barokní Neptunovou kašnou z druhé poloviny 18. století. Obklopuje ho celá řada veřejných budov ozdobených městským znakem, svatováclavskou plamennou orlicí na modrožlutém pozadí. Celá řada církevních staveb dokládá, že Trento je už od 11. století sídlem biskupství. Románská věž vysoká 53 metry patří kostelu Santa Maria Maggiore [santa maria madžore]. Je ve městě nejvyšší a dnešní renesanční svatostánek k ní byl přistavěný ve 20. letech 16. století. Od dubna 1562 v něm probíhala rok a půl trvající závěrečná fáze Tridentského koncilu, řešící například otázky kněžského celibátu a reformy liturgie. Pro tuto příležitost pro něj vytvořil slavný malíř Moroni obraz Madony s Ježíškem a učiteli církve.

Jenom o pouhých 7 metrů nižší věž patří Pretoriánskému paláci, sídlu místních biskupů od 9. do 13. století. Na něj přímo navazuje hlavní památka města, tridentská katedrála svatého Vigilia. Ten žil na přelomu 4. a 5. století a byl druhým tridentským biskupem, uctívaný dodnes jako patron města. Se stavbou katedrály bylo započato ve 13. století, konkrétně v roce 1212. Postavena byla z bílého a červeného kamene z lomů v okolí města Trento podle návrhu architekta Adama z Arogna [adama z aroňa], který sem přišel z oblasti jezera Como [komo] v Lombardii. Samotná stavba se protáhla na 300 let, a proto se v ní mísí několik stavebních slohů. Především románský a gotický. Ornamentální a figurální výzdoba fasád, zejména v nejstarší východní části stavby, v sobě ukrývá složité středověké symboly. K nejzajímavější výzdobě fasády z toho nejranějšího období patří tak zvané zavázané sloupy. Ty jsou spojeny uzly, které nelze rozvázat, což symbolizuje pevné spojení mezi Bohem a jeho církví a také mezi Bohem a lidmi. Monumentální interiér katedrály zažil dvě významné historické události. V roce 1508 zde byl římským králem korunován Maxmilián I. Habsburský a v letech 1545 až 1563 se zde konala všechna rozhodující zasedání Tridentského koncilu. Na stěnách se dochovaly fragmenty fresek ze 14. století, dokládající původní nádheru vnitřní výzdoby. 

Nejen malby v interiéru kostelů. Trento proslavila také výzdoba fasád měšťanských domů a paláců, pro které se mu říká malované město. Je to takový originální renesanční street art. V 15. a 16. století si totiž nechávali bohatí patriciové a knížecí biskupové zdobit svá sídla mytologickými, historickými i alegorickými motivy jako projev prestiže a kulturní vyspělosti. Vrcholem je výzdoba fasády paláce Quetta – Alberti Colico [kvetta alberti koliko], která vznikala postupně od roku 1536. Během Tridentského koncilu v něm byli ubytováni někteří jeho významní hosté. Z hlavního náměstí se teď vydáme na opačnou stranu. Do spletitého systému úzkých uliček, lemovaných renesančními paláci, jejichž stěny také zdobí většinou již vybledlé fresky. Z balkónů visí květiny, z kaváren se line vůně čerstvé kávy, takže není problém zcela zapomenout na ruch moderního světa.

Naše kroky teď míří k biskupskému hradu Buonconsiglio [bwonkonsíljo] na severovýchodním okraji města. Jeho název by se dal přeložit jako dobrá rada nebo dobré doporučení a souvisí s tím, že zde byly v minulosti přijímána důležitá rozhodnutí. Na místě zaniklého římského opevněného tábora bylo s jeho stavbou bylo započato ve 13. století, aby se sem mohli přestěhovat knížecí biskupové, sídlící do té doby v Pretoriánském paláci v centru města. Jeho budování pak trvalo celých 500 let a skládá se ze tří části. Středověký Castelvecchio [kasteklvekjo], tedy starý hrad, dále Magno Pallazo [maňňo palatco] což je velký renesanční palác a Alvertianu [alverjana], barokní část, která spojuje obě předchozí budovy. Hrad stojí ve vyvýšené poloze hned za městskými hradbami, které původně sloužily k obraně města Trento a nebyly tedy jeho součástí. Uvnitř hradu je dnes muzeum s uměleckými a archeologickými sbírkami a také exponáty, připomínajícími již několikrát zmíněný Tridentský koncil. Dochovaly se zde ale také původní reprezentační biskupské sály s dřevěnými kazetovými stropy nebo sály s bohatou štukovou výzdobou a freskami od Giuseppe [džuzepe] Albertiho, oslavují vítězství nad Turky při obléhání Vídně roku 1683. Velmi krásné jsou také zahrady pod hradem, které nechal zřídit knížecí biskup Bernardo Clesio [klezjo] na počátku 16. století. V 19. století byly bohužel zničeny, když Habsburkové hrad proměnili ve vojenskou pevnost na ochranu Rakousko uherských hranic, sídlo válečného soudu a vězení. K jejich obnově do původní renesanční podoby došlo až po připojení Trentina k Itálii, před sto lety je obnovil architekt Giuseppe Gerola [džuzepe džerola] při restaurování celého komplexu na muzeum. Procházka po zahradách je nádherným zážitkem ve všech ročních obdobích. Na jaře se pyšní prvními kvítky, v létě krásnými růžemi, na podzim pergolami s vinnou révou a v době adventu je zde nádherná vánoční výzdoba.

Žádný návštěvník města by si neměl nechat ujít návštěvu jedné z nejvýznamnějších muzejních institucí Evropy, Museo delle Scienze [muzeo delle šentsene], zkráceně označované jako Muse. Jeho moderní budova byla navržena světoznámým italským architektem Renzem Pianem. Architektonický design napodobuje profil okolních hor a propojuje tak expozice s okolní krajinou i městem. Muzeum se mimo jiné pyšní nejrozsáhlejší sbírkou autentických fosilií dinosaurů z regionu. Zahrnuje zejména druhy spojené s obdobím, kdy tato oblast byla součástí tropických moří. Muzeum je jedno z nejnavštěvovanějších muzeí přírodních věd v Itálii, ročně ho navštíví až půl milionu návštěvníků. Láká je sem netradiční propojení vědy, přírody a kultury. Prostřednictvím těchto originálních výstavních sálů se vydáte na neobyčejnou pouť od vysokých vrcholků Alp až na dno údolí, a dokonce i pod zem. Máme zde i kus ledovce, přivezeného z Dolomit, jehož kapky stékají po pomyslných svazích hor do nižších pater. V jednotlivých úrovních této dobrodružné výpravy se postupně potkáváte s živočichy, které dané území obývají, a nakonec skončíte u archeologických vykopávek prehistorické periody hluboko pod povrchem. Takové bylo jasné zadání pro koncepci expozice, zachytit život v jeho celém rozsahu. Do nastíněného konceptu tak zapadá i expozice mapující vývoj lidského druhu jako evoluce od prvních hominidů přes neandertálce až po moderního člověka. Prohlídka pak volně přechází do tropického skleníku, kdy se jako mávnutím kouzelného proutku přenesete z alpského prostředí do pralesa kdesi v Tanzanii. Uměle vytvořený ekosystém zde vytváří vodopád a 200 druhů exotických rostlin.

Návštěvu Trenta zakončíme výletem lanovkou na vyhlídkovou plošinu u vesnice Sardagna [sardaňa]. Za pouhých 5 minut se tak ocitnete o 400 metrů výše. Lanovka zde vozí turisty již od roku 1925 a navržena byla tak, aby po celou dobu jízdy poskytovala panoramatickou podívanou. Z horní vyhlídky zvané Medvědí brloh se vám otevře pohled na město, které bylo v roce 2007 oceněno certifikátem o nejčistším životním prostředí v Itálii.