Cesty a památky

Naše cesta zpět do Hanoje probíhala v zásadě dobře, jen byla trochu dlouhá. Z Hoj An odjíždíme po kulturním vystoupení tradiční vietnamské hudby a tance přesně v poledne taxíkem, který jsme si objednali k hotelu. Tím jsme odjeli k nádraží v Da Nangu, odkud nám jede ve 14:00 rychlík do Hanoje. Bohužel jsme nesehnali lůžkové lístky, a to jsme si jízdenky zajišťovali již týden dopředu v Hué. Tak brzo jsou lůžka vyprodána. Museli jsme se smířit s dlouhou cestou na malých a ne zrovna pohodlných sedačkách, byť v 1. třídě. Jízdné nebylo ani tak zrovna nejlevnější, stálo 365 000 VND, tedy 365 Kč, ale za 16 hodin jízdy (asi 800 km) to není cena zase tak špatná. Popis cestování vlakem je „zde“:/cesty/vietnam/vlakem-po-vietnamu a zahrnuje i tuto část našeho putování. Jak jsme jízdu přežili, již dnes nevím. Každopádně jsme část noci prospali, část probděli a byli jsme celí šťastní, že jsme zpět v Hanoji.

Před námi je poslední den ve Vietnamu, zítra ráno již odlétáme domů. Úmyslně jsme cestu takto zvolili, abychom měli tuto rezervu a jeden den v Hanoji navíc – chceme si naposledy projít již známá místa kolem jezera Hoan Kien a také navštívit Starou čtvrť s tržištěm. Od nádraží jsme zamířili k „našemu“ hotelu Rose, kde jsme již dvakrát bydleli, ale bohužel bylo plno. Kupodivu – a to jsme vůbec nečekali – bylo plno i v ostatních okolních hotelech, než jsme našli místa v nedalekém hotelu Tung Trang v postranní uličce Tam Thuong. Nakonec to byla dobrá volba pro poslední noc, hlavně blízko stanoviště minibusů na letiště. Po ubytování jsme absolvovali velmi nenáročný program s procházkou rušnými ulicemi Staré čtvrti. Je to vlastně původní historické jádro města, které se v jiných velkých vietnamských městech nedochovalo. Zajímavá je právě zdejší architektura kupeckých domů, které pocházejí až z 15. století, a jimž podobné jsou ve Vietnamu vidět pouze zde nebo v Hoj An. V Hanoji se tyto domy nazývají „tunelové“ a vznikly postupným rozšiřováním obchodnických stánků až do podoby úzkých jednoposchoďových staveb s výklady ve výši očí osoby sedící na rikše. Některé domy jsou dokonce pouze dva metry široké, což je důsledek zdaňování metráže průčelí staveb obrácených do ulice. Za tímto neuvěřitelně úzkým průčelím se pak nachází vlastní dům se sklady i obytnými prostory, které klidně dosahují délky až 60 metrů. Protože jsme si chtěli udělat představu o těchto domech, navštívili jsme jeden na ulici Ma May čp. 87. Ten je zrestaurován a za symbolický poplatek 5 000 VND = 5 Kč je možno ho celý prolézt od přízemí po patro. Než jsme došli na tržiště, navštívili jsme ještě chrám Bach Ma (chrám Bílého koně) na rohu ulice Hang Buom, což je nejstarší a nejuctívanější chrám Staré čtvrti. Založen byl již v 9. století a zasvěcen byl bílému koni (Bach Ma), duchu ochraňující Hanoj (která se tehdy ale jmenovala Thang Long), do dnešní podoby byl přestavěn v 18. století. Na fotografii si můžete všimnout sochy onoho bílého koně, který je zde dodnes uctíván. Po krátkém a rychlém obědě jsme došli k tržišti, kde hledáme vhodné dárky a suvenýry, které bychom mohli přivést blízkým doma. Poslední den v Hanoji utekl jako voda – a to i přes to, že jsme po měsíčním putování zeměmi jihovýchodní Asie (a také poněkud nezvyklým klimatem) již unaveni a docela se těšíme domů.

Domů se vracíme 16. května 2008, naše letadlo Aeroflotu odletělo z Hanoje přesně v 11:00 hodin místního času, po 10,5 hodinách letu přistáváme v 18:20 v Moskvě, odkud již letadlem ČSA odlétáme v 19:55 do Prahy. Doma jsme přesně podle letového řádu ve 20:45 hodin a přílet nám pouze dočasně pokazilo to, že se s námi nevrátila naše zavazadla (v Moskvě je nestihli přeložit) a my pak do poledne druhého dne prožívali napětí, zda o ně přijdeme, nebo ne. Naštěstí druhý den nám zaměstnanec pražského letiště přivezl naše batohy v pořádku až domů, takže konec dobrý, všechno dobré!