Náměstí Republiky se do 2. 7. 1921 jmenovalo Mariánské náměstí a v letech 1948 - 1990 za socialismu náměstí Rudé armády.
1. Dům čp. 28 zaniklé vojenské velitelství - viz samostatné heslo
2. Dům čp. 29 Poštovní úřad
Dominantní budova poštovního úřadu byla postavena na místě bývalého Honejskova statku v letech 1915 - 1919 podle plánů pardubického architekta Otakara Václava Medka. Budova měla být pro poštovní provoz otevřená po kolaudaci v listopadu 1919, z důvodu nedostatku uhlí k jejímu vytápění bylo slavnostní otevření odloženo o několik měsíců na jaro 1920. Jelikož stavba začala za monarchie, byl na průčelí původně nápis C.K. POŠTOVNÍ A TELEGRAFNÍ ÚŘAD, písmena C.K. byla po vnzniku Československa zamalována.
3. Dům čp. 406/7 "U Škramovských"
Dům U Škramovských představuje jednu z nejvýraznějších nájemních a obchodních staveb meziválečného Kolína. Vznikl v letech 1928–1929 z podnětu významného kolínského obchodníka a představitele místního Obchodního grémia Václava Škramovského (1874–1929), který si jej nechal postavit podle plánů kolínského stavitele a projektanta Lva Veletovského. Samotnou realizaci zajistily stavební firmy Josef Berka a Záruba a spol. Stavba vznikla v období intenzivního hospodářského rozvoje města a od počátku byla koncipována jako moderní víceúčelový objekt spojující bydlení s obchodem a službami. Při zakládání domu v roce 1928 učinili stavební dělníci mimořádný archeologický objev, když v hloubce pouhého půl metru nalezli soubor 114 stříbrných brakteátů z doby vlády Přemysla Otakara II. V přízemí domu se nacházel koloniál a nárožní prodejna nábytku, zatímco ve dvoře byla otevřena prodejna Auto Škoda využívající nově vybudované garáže. V dalších desetiletích zde sídlila lékárna a mezi lety 1960–1998 rovněž pobočka cestovní kanceláře ČEDOK, která patřila k známým orientačním bodům města. V roce 2005 prošel dům citlivou obnovou, při níž získal zpět původní barevnost fasád, a nadále slouží obchodním a obytným účelům.
Rozsáhlý nárožní objekt stojí na exponovaném místě na nároží Pražské a Kmochovy ulice a díky svému zaoblenému nároží výrazně formuje charakter okolního městského prostoru. Jedná se o čtyřpodlažní zděný dům s obchodním parterem, zastřešený převážně plochými střechami, jejichž siluetu doplňují ustupující střešní nástavby. Architektura spojuje pozdně rondokubistické prvky s nastupující modernou a funkcionalistickými tendencemi. Dominantou stavby je mohutně zaoblené nároží s trojicí nad sebou umístěných pásů polygonálně členěných oken, nad nimiž je do omítky vložen nápis „U Škramovských“. Hmotu domu dále člení mělké vystupující rizality, široké okenní pásy a střídmě modelované fasády s geometrickými rámy kolem okenních os. Charakteristickým detailem jsou malé vysunuté balkonky s oválnými otvory a dekorativní kovovou výplní, které odlehčují jinak monumentální hmotu stavby. Fasády jsou pojednány v jemném světlém odstínu, který zvýrazňuje plastickou modelaci říms, parapetních pásů i zaoblených nárožních partií. Dům představuje pozoruhodný příklad moderní městské architektury konce dvacátých let, kdy se dekorativnost rondokubismu postupně proměňovala v úspornější a funkčnější výraz.
Dům U Škramovských patří k architektonicky nejhodnotnějším meziválečným stavbám v Kolíně. Představuje významnou připomínku období hospodářského rozmachu města i podnikatelských aktivit zdejších obchodnických rodin. Díky své poloze, výrazné nárožní kompozici a kvalitnímu architektonickému řešení tvoří nepřehlédnutelnou dominantu Pražské ulice a podílí se na jedinečném obrazu moderního Kolína. Současně je cenným dokladem proměny architektonického výrazu mezi rondokubismem a funkcionalismem a řadí se mezi nejvýznamnější obytně-obchodní domy vzniklé ve městě v období první republiky.
4. Dům čp. 417 "Auto Tatra"
Dům** obchodního zastoupení Auto Tatra byl postaven v letech 1930–32 podle návrhu Jaroslava Fragnera, investorem stavby byl zástupce automobilky Tatra v Kolíně Jiří Skoch. Konstrukce domu spočívá v pravidelné soustavě deseti železobetonových pilířů s deskovými stropy do průvlaků a krakorců. Převážnou plochu přízemí zaujímala výstavní a prodejní místnost, korespondující s dílenským dvorem a garážemi v zadní části pozemku. Prostor výstavní místnosti je po výšce předělen galerií pro kancelářské potřeby s oddělenými místnostmi pro kancelář vedoucího a pro sklad drobných součástek. V celém prvém patře je byt majitele zastupitelství, přístupný nezávisle na půdorysu přízemí domu vnějším schodištěm, vedoucím do úrovně oddělené vstupní chodby v mezipatře k vnitřnímu schodišti do haly. Mezi nejvýraznější prvek celé stavby patří vytrčené dynamické schodiště, které narušilo poklidnou, odlehčenou formu jinak čistě funkcionalistické stavby. Dům je ukázkovým příkladem funkcionalistické architektury, bohužel znehodnocené nevhodnými novodobými úpravami pro stávající komerční využití.
5. Dům čp. 442 "Hotel a restaurace Tatra"
Hotel a restaurace Tatra představuje jednu z nejzajímavějších funkcionalistických staveb v Kolíně. Budova byla postavena v letech 1931–1932 stavební firmou kolínského stavitele Josefa Záruby a dodnes zaujme svým zaobleným nárožím, pásovými okny, rozlehlou terasou i celkovým horizontálním pojetím, typickým pro architekturu meziválečné moderny. Svým vzhledem připomíná elegantní zaoceánský parník, což byl v té době oblíbený motiv funkcionalistické architektury. ještě před rokem 1940 byla budova rozšířena o další podlaží a podkrovní pokoje podle projektu stavitelství J. Jandáka. Hotel tehdy nabízel osm pokojů a byl zařazen do kategorie C, přičemž nejvyšší tehdejší úroveň představovala skupina A.
První hostinskou koncesi zde získal Bohumil Záligr. Později restauraci provozoval rod Klabíků a podnik patřil mezi významné odběratele kolínského Zámeckého piva. Jen v roce 1934 se zde vyčepovalo 351 hektolitrů piva, což svědčí o značné oblibě podniku mezi místními obyvateli i návštěvníky města. Také v období socialismu si Tatra zachovala své výjimečné postavení. Byla totiž jedinou restaurací v Kolíně, kde se čepovalo plzeňské pivo značky Gambrinus. Pro mnoho Kolíňáků se tak stala oblíbeným místem setkávání a přes určitou zanedbanost a nové využití náleží k cenným ukázkám meziválečné funkcionalistické architektury.
6. Dům čp. 160 okresní chorobinec (bývalý)
Původní jednopatrovou budovu v novorenesančním slohu nechalo v letech 1902-03 postavit okresní zastupitelstvo. Chorobinec zajišťoval ubytování a zaopatření chudým, zpravidla starým, nemohoucím či dlouhodobě nemocným lidem z celého tehdejšího samosprávného okresu (pro město plnil obdobnou funkci nedaleký městský chudobinec), jeho součástí byla i ústavní kaple i pěkný park. Druhé patro bylo přistavěno v letech 1927-28 a budova získala novoklasicistní ráz. Za druhé světové války objekt využíval německý Wermacht jako lazaret, po válce ho využivala Československá armáda jako velitelství místního vojenského útvaru VÚ 7082 až do roku 1999, kdy byl zrušen. V letech 2004-06 byl dům přestavěn na byty a jeho původní ráz byl setřen.
7. Bytový dům čp. 944 - 947
Bytový dům na nároží náměstí Republiky je výrazným příkladem individuálně pojaté městské bytové výstavby z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let 20. století. Postaven byl v letech 1979–1980 podle projektu Krajského projektového ústavu Praha, tehdy působícího pod vedením ředitele Ing. arch. Zdeňka Kuny. Návrh vznikl v architektonickém ateliéru 14 vedeném Ing. arch. Otakarem Honke-Houfkem, vedoucím projektantem byl Ing. arch. Dalibor Pešek, CSc., a na projektu se dále podílela Ing. arch. Hana Pešková. Dům vznikl jako součást dobové snahy doplňovat blízké okolí centra novou bytovou výstavbou s občanskou vybaveností v přízemí, jeho architektonické řešení se však vymyká běžné typizované produkci své doby promyšlenou prací s hmotou, terasami, balkony a obchodním parterem. V novější době prošel objekt obnovou fasád a výměnou části výplní otvorů, přičemž zůstala zachována jeho původní prostorová skladba i charakteristické architektonické členění.
Dům tvoří čtyřpodlažní obytná hmota završená plochými střechami a rozčleněna do několika nestejně vysokých, rytmicky ustupujících sekcí. Směrem do ulice se otevírá pravoúhlými okny a soustavou zapuštěných lodžií, balkonů a střešních teras, jejichž střídání potlačuje dojem dlouhého souvislého bloku. Jednotlivé části vystupují a ustupují z líce průčelí, takže vzniká plastická kompozice založená na kontrastu plných stěn, hlubokých stínů lodžií a prosklených otvorů. Do uličního prostoru je vysunut nízký přízemní obchodní trakt s plochou střechou, průběžným pásmem velkoplošných výkladců a lehce působící prosklenou fasádou. Výrazným prvkem nároží je hladká štítová stěna (dnes v sytě žlutém odstínu), nad níž vystupuje převýšená hmota s vertikálními štěrbinovými prolisy. Architektura domu vychází z pozdně modernistického pojetí, které spojuje racionální konstrukční řád s výrazně členěnou, téměř obytně terasovitou kompozicí.
Vnitřní uspořádání odpovídá kombinaci obytné a obchodní funkce. Přízemní trakt podél hlavní ulice zaujímají samostatně přístupné provozovny s prosklenými výkladci, zatímco obytné části jsou obsluhovány oddělenými vstupy a komunikačními jádry. Byty jsou rozmístěny v jednotlivých sekcích orientovaných k ulici i do klidnějšího vnitřního prostoru a jejich obytné místnosti rozšiřují balkony, zapuštěné lodžie a ve vyšších podlažích také terasy. Členění domu do několika ustupujících hmot umožnilo rozmanitější uspořádání bytů a lepší propojení interiéru s venkovním prostorem, než jaké nabízela běžná typizovaná bytová výstavba daného období. Původní interiéry jednotlivých bytů a obchodních jednotek byly postupně přizpůsobovány současným provozním a obytným požadavkům.
Dům je hodnotným dokladem pozdně modernistické architektury a urbanistického doplňování širšího centra Kolína na konci sedmdesátých let 20. století. Jeho význam spočívá především ve spojení bydlení, obchodu a veřejného uličního prostoru do jednoho architektonického celku, který nepůsobí jako izolovaný solitér, ale navazuje na něj obdobně řešený bytový dům v sousední Kmochově ulici. Stupňovitá silueta, terasy, lodžie, nízký prosklený parter a okolní zeleň zmírňují měřítko rozsáhlé stavby a dodávají jí výrazně městský, současně však obytný charakter. Přestože novodobé barevné řešení a výměny některých výplní částečně proměnily původní vzhled, dům si zachoval základní kompoziční principy i kvalitní autorskou koncepci a představuje důležitou součást architektonického vývoje Kolína ve druhé polovině 20. století.
Rišlink V. a kol.: Kolín, průvodce po kulturních památkách. Vydalo město Kolín 2013.
Pejša J: Kolínská předměstí. Pražské předměstí. Vydalo město Kolín. 2020
Pražská ulice na předměstí navazuje na Pražskou ulici v centru a vychází z náměstí Republiky přes Modrý bod až na západní okraj města.
GPS: 50°1'43.494"N, 15°11'31.389"E
Přístupné po dohodě