Cesty a památky

Kolínsko » Molitorov » zámek

zámek
***

Molitorov, Zámky, Zámky dochované

Zámek, Molitorov
Datace: po 1650, zásadní přestavba 1909–1911
Sloh: moderna s prvky secese a lidové architektury
Materiál: kámen, cihla, dřevo, omítané zdivo
Majitel: soukromý vlastník (Radka Cosmiová)

Zámecký areál vznikl na místě staršího hospodářského dvora. První písemná zpráva o Molitorově pochází z berní ruly z roku 1654, kdy náležel Molitorům z Mühlfeldu. Při dvoře vznikla patrně již po roce 1650 za Řehoře Molitora z Mühlfeldu obytná budova, která se však v dobových pramenech jako zámek ještě nepřipomíná. Ve druhé polovině 18. století patřilo hospodářství kouřimskému měšťanu Karlu Perwolfovi, od něhož je roku 1789 koupil hrabě František Karel Cavriani, hejtman Kouřimského kraje. Právě za něho byla starší budova zřejmě v letech 1790–1793 rozšířena v dvoukřídlé panské sídlo pozdně barokního až klasicistního charakteru. Pokud k tomu nedošlo již tehdy, byla proměna dokončena nejpozději za jeho syna Václava Cavrianiho kolem roku 1805. O stáří této stavební fáze svědčí také dochované vazné trámy s letopočtem 1787.

Roku 1838 koupil molitorovský statek se zámkem od města Kouřim Rafael Veselý. Jeho syn Hubert Veselý působil jako zástupce Kolína a Poděbrad v říšské radě a od roku 1850 jako starosta nově vytvořeného kouřimského okresu. Molitorov se poté spojil především s Hubertovým synem Jaroslavem Veselým, vzdělaným ovocnářem a podnikatelem, který zde rozvinul rozsáhlé zahradnické a ovocnářské podnikání. Zdejší školky dosáhly rozlohy přibližně 60 hektarů a produkce kolem 200 000 ovocných stromků ročně. Od roku 1913 k nim přibyl závod zpracovávající ovoce a zahradnické učiliště. Jaroslav Veselý se stal rovněž předsedou Československé ovocnické jednoty, Svazu československých školkařů a Svazu potravinářského průmyslu.

Právě Jaroslav Veselý svěřil modernizaci rodového sídla jednomu z nejoriginálnějších architektů své doby, Dušanu Samuelu Jurkovičovi. Ten vypracoval projekt na přestavbu v roce 1909 a v letech 1910-1911 byla realizována. Architekt přitom starší klasicistní stavbu nezastřel novým dílem, ale její základní hmotu využil a proměnil ji především úpravou fasád, střech, nádvorních průčelí a interiérů. Vzniklo osobité spojení historického panského sídla s moderním obytným komfortem, secesní výtdobou a inspirací českou i moravskou lidovou kulturou. Molitorovský zámek se tak zařadil k nejvýznamnějším realizacím architektury počátku 20. století na Kolínsku vedle staveb Jana Kotěry v Ratboři, Josefa Gočára v Libodřicích a Oldřicha Lisky v Pečkách.

Rodině Veselých náležel areál až do roku 1948, kdy jí byl majetek komunistickým režimem odňat. Roku 1950 bylo v budově umístěno zahradnické učiliště, jehož potřebám byly přizpůsobeny vnitřní prostory. Nová funkce sice navazovala na dlouhou molitorovskou zahradnickou a sadařskou tradici, znamenala však zásahy do Jurkovičových interiérů a ztrátu podstatné části jejich někdejšího vybavení. Učiliště zde působilo až do roku 1991, poté byl objekt v restituci navrácen dědicům rodiny. Následně několikrát změnil vlastníka, než jej roku 2004 koupila Radka Cosmiová, která ještě téhož roku zahájila rozsáhlou obnovu. Roku 2014 byl na základě archivní dokumentace rekonstruován hlavní vstup s přístřeškem a rostlinnou výmalbou a v roce 2018 byla završena obnova historických fasád. Zámek je užíván jako soukromé obytné sídlo, záměrem majitelky bylo rovněž vytvoření menšího muzea věnovaného působení Dušana Samuela Jurkoviče v Molitorově. Veřejnosti zatím není běžně přístupný.

Stavebním jádrem je dvoukřídlá jednopatrová zděná budova, jejíž dnešní vzhled spojuje klasicistní konstrukční základ s výraznými zásahy počátku 20. století. Rozložitou mansardovou střechu kryje dřevěný šindel a její horizontálu oživují vikýře, komíny a drobné věžičky, z nichž nejvýraznější čtyřboká věžička, původně doplněná hodinami, vytváří jednu z charakteristických dominant siluety. Jurkovič ponechal původní hmotovou podstatu sídla, avšak jednotlivé části sjednotil vlastní fasádní úpravou a řadou drobnějších architektonických zásahů. Barevně členěná průčelí jsou rytmizována lizénovými rámci, obdélnými okenními otvory a plochami odlišného odstínu, což spolu s šindelovými střechami dává rozsáhlé stavbě lehčí, téměř vilový charakter.

Nejvýraznějším motivem hlavního východního průčelí je střední vstup. Předsunuté zděné sloupky zde nesou výrazně vyklenutý přístřešek, jehož tvar Dušan Samuel Jurkovič odvodil od žudra, tradičního vstupního prvku lidového stavitelství Moravského Slovácka. Prostor pod jeho obloukem vyplňuje dekorativní malba se stylizovanými rostlinnými motivy. Vstup tak názorně ukazuje způsob, jakým architekt nepřebíral lidové stavitelství doslovně, ale jeho tvary převáděl do soudobého architektonického jazyka. Na severní straně hlavního východního křídla vystupuje polygonální arkýřová schodišťová věž zakončená stupňovitou šindelovou stříškou s vysokým jehlancovým vrcholem. Do podoby nádvorních průčelí zasáhla především výstavba balkonu vedeného podél obou křídel a neseného mimo jiné dvojicí sloupů. Jurkovič zde zároveň pracoval s verandami, terasami a krytými průchody, které obytnou budovu přirozeně propojují se zahradou. 

Ještě důslednější byla Jurkovičova proměna interiérů. Místnosti získaly geometrizující výzdobu vycházející z českého a moravského lidového umění a architekt pro ně navrhl i mobiliář. Z původní úpravy se dochoval jeden zdobený strop, vyřezávané trámy, ornamentální lišty, obložení stropů, dveří a oken i dřevěné schodiště. To vyrůstá ze vstupní haly, jejíž strop podpírá čtveřice jónských sloupů. Starší stavební vrstvu připomínají v konstrukci podlahy prvního patra vazné trámy s datací 1787. Interiérové řešení tak dodnes uchovává čitelné stopy dvou hlavních etap. Pozdně osvícenského panského sídla a Jurkovičovy modernizace z počátku 20. století.

Zvláštní kapitolu představuje původní nábytek navržený Dušanem Samuelem Jurkovičem pro salonek, jídelnu, knihovnu, ložnici, dětský a obývací pokoj. Po zestátnění byla značná část zařízení rozkradena či ztracena, část souboru však přešla do depozitáře Uměleckoprůmyslového musea v Praze. Po restituci získala roku 2007 více než šedesát kusů tohoto mobiliáře Moravská galerie v Brně. Charakteristické jsou štíhlé elegantní proporce ovlivněné soudobou vídeňskou tvorbou a Wiener Werkstätte, přičemž strohou geometrii změkčuje řezba, ornament a práce s obloukovými liniemi. Ke konkrétně doloženým kusům patří například jídelní stůl z modřínového dřeva z roku 1909 nebo dubové křeslo se šedomodrým čalouněním z roku 1909, původně umístěné v reprezentačním obývacím pokoji. Soubor dnes představuje důležitý doklad Jurkovičova pojetí obytného interiéru jako jednotného uměleckého celku a část mobiliáře je prezentována v Moravské galerii v Brně.

Nedílnou částí sídla bylo hospodářské a zahradnické zázemí. Na jihozápadě navazovaly objekty hospodářského dvora, tvořené několika podélnými stavbami obdélného půdorysu, mezi nimi chlévy a špýchar, dnes již zbořený. K severu stojí při kamenné ohradní zdi zahradníkův domek. Areál vymezují zejména na jižní a východní straně kamenné zdi s branou, zatímco západním směrem přechází do lesního porostu. Skladba celku přitom úzce souvisí s činností Jaroslava Veselého, jehož reprezentativní rodinné sídlo tvořilo střed rozsáhlého a na svou dobu moderního zahradnického podniku.

Zámek obklopuje přibližně hektarový park a zahrada rozložené ve svažitém terénu. Jejich úpravu navrhl Dušan Samuel Jurkovič roku 1911 jako přirozené pokračování obytného prostředí domu. Z historického snímku je dobře čitelná někdejší pravidelná zahradní partie s geometrickými záhony, cestní osou vedenou k průčelí, stříhanými dřevinami a zahradnickými plochami, zatímco svahy byly pojednány volněji. Z dendrologických zvláštností se zde dochoval poměrně vzácný sloupovitý kultivar smrku ztepilého Picea abies 'Cupressina'.

Molitorovský zámek je mimořádný především soužitím několika vrstev, které se navzájem nepotlačují. Hospodářského dvora 17. století, klasicistního venkovského sídla konce 18. věku a svébytné modernizace Dušana Samuela Jurkoviče. Jeho význam proto nespočívá pouze v samotné architektuře, ale také v sepětí s okolním parkem a v příběhu rodiny Veselých, jejíž ovocnářské a zahradnické podnikání po desetiletí utvářelo zdejší krajinu. V rámci Kolínska jde o jeden z nejcennějších dokladů moderní architektury počátku 20. století a zároveň o vzácný příklad toho, jak mohl výrazný autor vstoupit do staršího venkovského sídla, aniž setřel jeho historii. Ponechal mu sice charakter zámku, ale vtiskl mu nezaměnitelný rukopis své tvorby.

Prohlášení za památku

Zámek byl spolu s parkem, domkem zahradníka, ohradní zdí a hospodářským objektem s chlévy zapsán 31. 12. 1965 do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 13813/2–813.

Zdroj informací

Poche E. a kol.: Umělecké památky Čech 2. Praha. Vydalo nakladatelství ČSAV Academia, 1978.

Rišlink V.: Kouřim a okolí – průvodce po kulturních památkách. Kouřim 2000.

TOULAVÁ KAMERA / CESTOPISY / VIDEA

Mapa

Poloha

Zámek čp. 1 stojí jižně od středu obce při cestě do Diblíkova.

GPS: 49°59'41.780"N, 14°57'32.060"E

Přístupnost

Nepřístupné

Fotogalerie

Molitorov - zámek, pohled od jihovýchodu (2022)Molitorov - zámek, pohled od severu (2019)Molitorov - zámek, hlavní východní průčelí (2019)Molitorov - zámek, výzdoba vstupního portálu (2019)Molitorov - zámek, věžička v severní stěně obytné budovy (2019)Molitorov - zámek, zahradní průčelí (2019)Molitorov - zámek, pohled ze zahrady (2019)Molitorov - zámek, nádvoří (2019)Molitorov - zámek, detail z nádvoří (2019)Molitorov - zámek, pavlač v nádvoří (2019)Molitorov - zámek, brána do zámeckého parku (2019)Molitorov - zámek, křeslo z původního vybavení (2022, dnes v Moravské galerii v Brně)Molitorov - zámek, vstupní průčelí před opravou (2010)Molitorov - zámek, celkový pohled před opravou (2006)Molitorov - zámek, vstupní průčelí od severozápadu (20. léta 20. stol.)Molitorov - zámek, nádvoří (20. léta 20. stol.)Molitorov - zámek, pohled z parku (kolem roku 1915)Molitorov - zámek, plán přestavby od Dušana Jurkoviče (1909)

V této obci ještě naleznete

O nás

Ohlasy

Napište nám

texty a foto Roman ŠULC, video a střih Jan KUBKA, www Tomáš ADÁMEK