Cesty a památky

Kolínsko » Nebovidy » dolní tvrz

dolní tvrz

Nebovidy, Tvrze, Tvrze dochované

Dolní tvrz, Nebovidy
Datace: konec 14. století; přestavby v 15. a 16. století
Sloh: gotika, renesance, baroko
Materiál: lomové kamenné zdivo s cihelnými doplňky, omítané; pískovcové články
Majitel: obec Nebovidy

Dolní tvrz vznikla v souvislosti s rozdělením Nebovid na dvě samostatné části, k němuž došlo v průběhu 14. století. Každý díl vsi tehdy získal vlastní opevněné panské sídlo. Tvrz v dolní části obce byla založena před rokem 1407, kdy zdejší majetek vlastnil Jan ze Struhařova, písemně je však výslovně doložena až roku 1436. Tehdy ji jeho nástupce Petr ze Struhařova prodal Václavu z Klenové, který celý statek obratem postoupil Janovi z Kozojed, bratru své manželky Machny. Při této majetkové transakci se výslovně připomíná z kamene vystavěná tvrz. Její původní podoba není bezpečně známa, podle dochovaných konstrukcí však šlo o jedno až dvoukřídlé stavení doplněné věží a chráněné příkopem a valem.

Rozdělení Nebovid ukončil roku 1473 Jindřich z Nebovid, předek zemanské rodiny Chotouchovských z Nebovid, jenž do té doby sídlil na horní tvrzi. Po spojení obou částí prodal celé Nebovidy kolem roku 1475 Janu Plzákovi z Nebřežin a od něho statek roku 1477 získal kutnohorský měšťan Mikuláš Rezek z Veselé. Ten si za své sídlo si zvolil dolní tvrz, zatímco opuštěná horní tvrz Okrouhlá byla později přestavěna na faru. Tím se dolní tvrz stala jediným vrchnostenským sídlem sjednoceného nebovidského statku.

Roku 1544 koupil tvrz kutnohorský měšťan Jan Hanykéř ze Semína, povýšený do rytířského stavu. Po něm majetek drželi jeho synové Jan Hanykéř a Boleslav Hanykéř a později jejich potomci. Vilém Hanykéř ze Semína, syn Jana Hanykéře, vyplatil roku 1564 ostatní podílníky a stal se jediným majitelem panství. Právě za Hanykéřů proběhla zásadní renesanční přestavba, která určila dnešní hmotovou a dispoziční podobu tvrze. Původní menší gotické sídlo bylo rozšířeno v mohutnou jednopatrovou trojkřídlou budovu, nadále opevněnou příkopy a valy. Severní stranu uzavírala zeď s bránou vedoucí do přilehlého hospodářského dvora a hlavním komunikačním prvkem obytného patra byly dřevěné pavlače vedené po obvodu nádvoří. Hanykéřové pocházeli z prostředí kutnohorského měšťanstva a jejich společenský vzestup souvisel s obchodem se stříbrnou rudou.

Po smrti Viléma Hanykéře ze Semína (1580 ?), vyženil Nebovidy Jan Jiří Háša z Újezda. V renesančních úpravách tvrze patrně ještě několik let pokračoval, statek však zatížil dluhy natolik, že jeho děti musely Nebovidy roku 1610 prodat hlavnímu věřiteli Pavlu Hrabaňovi z Přerubenic. Nový majitel je připojil k panství Červené Pečky, čímž tvrz natrvalo pozbyla funkci samostatného panského sídla a začala sloužit výhradně hospodářským potřebám. Tato změna sice připravila objekt o rezidenční význam, současně však přispěla k uchování jeho renesanční stavební hmoty bez rozsáhlejších pozdějších zámeckých přestaveb.

Zásadní zásah následoval roku 1713, kdy nechal tehdejší majitel červenopečeckého panství Karel Jáchym Breda tvrz upravit na sýpku a sklady. Renesanční sgrafita byla zabílena, dřevěné pavlače odstraněny, v prvním patře byly vybourány příčky někdejších obytných místností a velká renesanční okna byla zazděna. Nahradila je menší, pravidelně rozmístěná sýpková okénka, která dodnes výrazně spoluurčují vnější vzhled stavby. Hospodářskému využití sloužil objekt až do devadesátých let 20. století, v jehož druhé polovině byl součástí provozu jednotného zemědělského družstva a prodělal některé nevhodné účelové úpravy. Roku 2001 mu bezprostředně hrozilo zboření, krátce před vydáním demoličního rozhodnutí však byl prohlášen kulturní památkou. Od roku 2008 probíhají postupné opravy, které zachránily nejohroženější části areálu a umožnily jeho příležitostné kulturní využití.

Bývalé panské sídlo stojí v centru Nebovid na mírně vyvýšeném místě, tradičně označovaném Na Valech. Rozsáhlý zděný areál dnes vytváří přibližně čtyřkřídlou uzavřenou dispozici kolem téměř čtvercového nádvoří. Vlastní jádro tvrze tvoří mohutná jednopatrová trojkřídlá budova, k níž byly na severní straně připojeny mladší stavby dotvářející uzavření dvora. Zdivo je převážně lomové kamenné, místy doplněné cihlami a původně opatřené omítkami. Jednotlivá křídla se liší délkou i šířkou, přesto jejich vnější obvod působí celistvě a pravidelně. K areálu byla ve 20. století ze strany obecního úřadu připojena novodobá, částečně zděná a částečně plechová provozní stavba, která však není součástí jeho historické architektonické koncepce.

Nejstarší konstrukce se soustřeďují ve východním, současně nejkratším křídle. V úrovni mírně zapuštěného přízemí a částečně také v nároží prvního patra se dochovalo zdivo původní gotické tvrze. Nárožní konstrukce je zde přibližně dvojnásobně silná, což může nasvědčovat existenci věžové části, její někdejší podoba však nebyla jednoznačně prokázána. Rozsah zachovaných konstrukcí dovoluje předpokládat stavebně vyspělejší gotické sídlo s jedním nebo dvěma obytnými křídly. Ke gotické etapě náleží rovněž části zkoseného kamenného ostění s otvory pro mříž, druhotně sestavené do okenního otvoru v pozdějším severním křídle. V přízemí jsou patrné také zazděné starší okenní otvory.

Převážná část obvodového zdiva a současná dispozice pocházejí z renesanční přestavby ve druhé polovině 16. století. V přízemí se zachovalo průběžné řazení obdélných místností zaklenutých valenými klenbami s lunetami a hřebínky. Obytné prostory prvního patra byly původně propojeny dřevěnými pavlačemi, jejichž někdejší existenci připomínají otvory po trámech a další konstrukční stopy na nádvořních průčelích. V patře jsou dochovány zazděné otvory rozměrných renesančních oken; v některých zazdívkách zůstaly celé části původních pískovcových ostění. Barokní přeměna na sýpku sice setřela původní členění patra, zachovala však základní renesanční objem stavby, která tedy nikdy nebyla vyšší než dnes. Právě spojení gotických konstrukcí s mimořádně celistvou renesanční dispozicí představuje podstatnou část památkové hodnoty objektu.

Výjimečnou součástí tvrze je dochovaná renesanční sgrafitová výzdoba, která se na jednotlivých křídlech objevuje ve dvou rozdílných typech. Nejde o dvě navzájem se překrývající vrstvy, ale patrně o výzdobu vznikající v odlišných etapách přestavby. Na východním křídle jsou ve větším rozsahu zachovány náročně graficky řešené, úhlopříčně dělené a stínované obdélníky napodobující bosované kvádrové zdivo. Jižní a západní křídlo zdobil v prostředí českých tvrzí mimořádně neobvyklý nekonečný kobercový vzor, vytvořený jako bílá síť navzájem se prostupujících osmiúhelníků s vloženými čtverci na červeném podkladu. Oba typy sgrafit byly pod hlavní římsou ukončeny souvislým řádkem, který potvrzuje, že renesanční stavba dosahovala dnešní výšky. Vedle fragmentů sgrafit se ve vnějších omítkách dochovaly také hodnotné barokní vrstvy.

Severní stranu nádvoří dnes uzavírá někdejší stáj a patrový obytný dům. Stáj, doplněná při barokní přeměně areálu, je zaklenuta valenou klenbou s lunetami. V jejím průčelí i na protilehlé stěně obytného domu zůstaly stopy záklenků starší brány, která původně spojovala nádvoří tvrze s navazujícím hospodářským dvorem. Patrový obytný dům v severovýchodním nároží vznikl pravděpodobně jako novostavba na místě staršího objektu v první polovině 19. století. Po dlouhodobém poškozování části střechy a zatékání se v roce 2013 pod opadávajícími novodobými omítkami v prvním patře objevily dekorativní nástěnné malby napodobující dřevěné táflování v neogotických tvarech. Malovaná výzdoba pokračuje také na stropě a její fragmenty jsou patrné v dalších místnostech patra i přízemí. Vzhledem k dosud pouze částečnému odkrytí lze výzdobu předběžně klást do poslední třetiny 19. století.

Dolní tvrz se přes více než čtyři století hospodářského využívání dochovala v překvapivě ucelené hmotě a představuje mimořádně hodnotný doklad proměny venkovského sídla drobné šlechty od gotické pevnostní stavby přes reprezentační renesanční rezidenci až po barokní sýpku. Její význam spočívá nejen v zachovaných gotických konstrukcích a renesančním prostorovém uspořádání, ale také ve vzácných souborech sgrafitové výzdoby a čitelnosti jednotlivých stavebních etap. Mohutná, stroze působící budova dnes patří k nejvýraznějším architektonickým dominantám Nebovid a spolu s kostelem sv. Petra a Pavla připomíná někdejší význam obce jako sídla místního šlechtického statku. Současně je jedním z nejcennějších dochovaných příkladů pozdně středověkého a renesančního venkovského panského sídla na Kolínsku

Dolní tvrz v Nebovidech je v majetku obce a v péči zapsaného spolku Nebovidská tvrz, ukterého si lze domluvit i její prohlídku mimo pořádání kulturních akcí. Přístupné je nově objevené středověké sklepení vyhloubené v pískovcové skále, gotické sklepy v nejstarší části tvrze s pohádkovými bytostmi, svíčkárna, apatyka, kovárna a konírna s galerií.

Prohlášení za památku

Dolní tvrz byla 30. 7. 2001 prohlášena Ministerstvem kultury kulturní památkou a zapsána do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 51045/2–4441.