Cesty a památky

Tvrz v Nebovidech

Česká republika (květen 2018, Časopis Na Cestu 06/2018)

Mezi Kolínem a Kutnou Horou si na přelomu středověku a novověku stavěli okázalá sídla zbohatlí šlechtici a měšťané, kteří si přišli k pěknému majetku díky těžbě nerostných surovin v kutnohorské rudné oblasti. Jedním z nich je i dolní tvrz v Nebovidech, která v 16. století svou výstavností předčila lecjaký zámek v okolí. V současnosti prochází postupnou obnovou a svoje brány pravidelně otevírá zvědavým návštěvníkům.

Ves Nebovidy se poprvé připomíná v první polovině 13. století a o původu jejího názvu se v kraji traduje, že pochází od škádlivé přezdívky obyvatel vsi, kterou je nazývali obyvatelé okolních obcí, ležících v rovině u Labe. „Nebovidé“ (Nebewige) žili totiž v údolí pod strání, a tak neviděli do dálky, ale pouze „do nebe“. Prvním známým majitelem vsi je Kunata z Nebovid (Chunatus de Nebewige), ale víme také, že ves byla rozdělena na dvě části a že v každé z nich vznikla tvrz jiné zemanské rodiny. Klíčovým se stal rok 1473, kdy obě části spojil Jindřich z Nebovid, pán na horní nebovidské tvrzi zvané Okrouhlá. Novým majitelem obce se stal bohatý kutnohorský měšťan Mikuláš Rezek z Veselé, který si za své sídlo zvolil tvrz v dolní části obce. V roce 1610 pak připadly Nebovidy k panství Červené Pečky, jehož součástí zůstaly až do zrušení patrimoniální správy v roce 1848, od kdy jsou ou samostatnou obcí nově vzniklého okresu Kolín.

Dolní tvrz

Tvrz, která nás zajímá, vznikla v prostoru dnešní návsi někdy před rokem 1407 za Jana ze Struhařova, a měla podobu patrového gotického paláce s hradbou a přidruženými hospodářskými provozy. Tato podoba zřejmě tvrzi zůstala až do roku 1504, kdy ji získal kutnohorský měšťan Jan Hanykéř ze Semína, protože za předchozího majitele, Mikuláše Rezka, také kutnohorského měšťana, nejsou žádné zmínky o stavební činnosti. Jan dosáhl povýšení svého rodu do rytířského stavu a začal s velkolepou přestavbou sídla do podobny renesančního zámečku. Opevnění bylo zbořeno a místo něj začala vznikat trojkřídlá dispozice, uzavírající malé nádvoří. A stěny nového obydlí začaly od východu postupně pokrývat krásná renesanční sgrafita psaníčkového typu.

Nahý v komíně

K roku 1545 se zachovala velmi pikantní historie, vážící se k Janovu synu Vilému Hanykéřovi, který přistihl svou mladou a pěknou ženu Alžbětu při nevěře, když se nečekaně vrátil domů. Jak doslova praví staré soudní zápisy, „přistihl ji ve svém loži s nahým mladým Janem Maternou z Květnice v komíně“. Takto krásně se čeština uměla vyjadřovat před téměř půl tisíciletím o tak choulostivých věcech. A jak to celé dopadlo? Necudnou ženu Vilém zapudil, chlapy se mezi sebou finančně vyrovnali a plácli si na usmířenou. Tou byl nový sňatek Viléma se sestrou mladého záletníka Annou Maternovou. V budování a zkrášlování tvrze pokračovali i jejich potomci a také Jan Jiří Háša z Újezda, na kterého tvrz přešla jako dědictví Lidmily Hanykéřky, posledního potomka rodu (jí vymírají Hanykéřové po přeslici v roce 1601). Ten nechal jižní a západní stěnu vyzdobit složitým sgrafitovým ornamentem kobercového typu, který není v Čechách moc obvyklý. Nákladná přestavba ale přivedla rodinu na buben, proto již v roce 1610 prodávají dědici zdejší majetky Pavlu Hrabaňovi z Přerubenic, který Nebovidy připojil ke svému panství Červené Pečky.

Neveselý osudy se šťastným koncem

Od této chvíle sice přestala tvrz sloužit jako šlechtické sídlo, nicméně byla určena za obydlí správce celého hospodářství, a proto také náležitě udržována. To trvalo až do roku 1713, kdy tvrz nechal tehdejší majitel panství Karel Jáchym Breda přestavět na sýpku a sklady. No, a tak to zůstalo až do 90. let 20. století. Budova nejvíc chátrala bez sebemenší údržby od roku 1948, kdy ji zabavilo místní zemědělské družstvo, a situace došla až tak daleko, že na ní byl v roce 2000 vydán demoliční výměr. Tomu na poslední chvíli zabránilo zahájení řízení na zápis nemovité mezi kulturní památky, ke kterému nakonec došlo 30. 7. 2001. Tvrze se chopili místní nadšenci, vytvořili spolek „Nebovidská tvrz“ a začali shánět peníze a organizovat tolik potřebné opravy s cílem záchrany této unikátní stavby.

Tvrz žije

Tvrz není pro veřejnost otevřená pravidelně, ale pouze v rámci pořádání kulturních akcí nebo na základě individuální dohody pro organizované skupiny návštěvníků i v jiném termínu. Přehled akci naleznete na stránkách www.nebovidskatvrz.cz a zde jsou také kontakty pro případné objednání prohlídky. Prohlédnout si lze středověké sklepení vylámané v délce 40 metrů asi 7 metrů pod nádvořím v pískovcovém podloží, ve které jsou patrné až 10 cm velké lastury mořských ústřic, staré 90 milionů let. Ty pocházejí z doby, kdy zdejší kraj pokrývalo mělké moře. Malé návštěvníky určitě zaujme pohádkové sklepení v nejstarší gotické části, kde se můžete setkat s několika pohádkovými postavami. V opravených prostorách přízemí pak nalezla místo kovárna, svíčkárna a bylinkářství, kde se při pořádaných akcích mohou návštěvníci sami aktivně zapojit do tvůrčích činností. Celé první patro pak zabírá originální muzeum, kde se lze na desítkách exponátů seznámit s tím, jak se v Nebovidech (a každé jim podobné vesnici) žilo v průběhu 20. století.

Další památky

Ve středověku nebylo zrovna obvyklé, aby v jedné vesnici bylo víc kamenných staveb. V tomto ohledu byly Nebovidy bezpochyby výjimečné. Kromě zmíněné dolní tvrze zde totiž ještě v horní části vsi stála druhá tvrz a k ní patřící kostel sv. Petra a Pavla. Horní tvrz se v písemných pramenech nazývá Okrouhlá, což může odkazovat na její kruhový tvar, typický pro dobu vzniku kolem poloviny 13. století. O její historii máme jen kusé informace, a navíc kromě několika sklepů ve skále se z ní ani nic nedochovalo, protože v 15. století byla na jejím místě postavena fara. Tvrz byla kdysi spojena se sousedním kostelem, původně románskou stavbou, postavenou na výrazné ostrožně. Kostel byl v průběhu staletí několikrát přestavován v období gotiky i renesance a svou finální podobu získal po přestavbě v letech 1757-58, kdy byla přistavěna věž, jižní předsíň a celý exteriér sjednotila barokní omítka.

Kudy do Nebovid

Nebovidy leží v údolí Nebovidského potoka asi 6 kilometrů jihovýchodně od Kolína a nevede přes něj žádná turistická značka, s výjimkou místní cyklistické trasy zvané Ratbořský okruh. Ačkoliv jejich západní okraj míjí lokální trať číslo 014 Kolín – Ledečko, nemají Nebovidy železniční zastávku. Pokud tedy chcete zdejší kraj poznat, vystupte na blízké zastávce Červené Pečky a vydejte se po neznačené cestě nejprve k přírodní památce Lom u Červených Peček, ležící přímo pod nádražím. Ta je světově proslulou paleontologickou lokalitou, kde si můžete prohlédnout odkrytou příbřežní pískovcovou facii svrchněkřídového moře s hromadným výskytem schránek ústřice druhu Rhynchostreon suborbiculatum, starých 90 milionů let. Jejich velké množství na jednom místě napovídá tomu, že zde uhynuly zřejmě během silné bouře, která je vyvrhla na tehdejší pobřeží. Za půl hodiny dojdete ke kostelu sv. Petra a Pavla v Nebovidech (fara přes ulici stojí na místě horní tvrze), od kterého je už dolní tvrz na dohled, vzdálená necelých 300 metrů. Po prohlídce pokračujte údolím potoka do sousední obce Hluboký Důl s křížovým kamenem na návsi, datovaným letopočtem 1672. K němu se váží dvě místní pověsti, ale ani jedna nekoresponduje s uvedeným datem. První ho spojuje s husitskými bouřemi, druhá s pobytem husarů ve zdejší obci ve 2. pol. 19. stol. Podle pověsti se měl vsadit husar, že se trefí kulí vypálenou z pistole mezi vztyčené prsty kamaráda na protější mezi. Kámen má být dokladem, že se mu to nepovedlo… Nedaleko pak naleznete železniční zastávku Hluboký Důl na stejné trati, kde můžete tuto asi 4 kilometry dlouhou procházku ukončit.

Roman Šulc, 2018