Cesty a památky

hrad

Stříbrná Skalice, Hrady a opevnění, Hrady

Podle archeologických nálezů byl hradní kopec osídlen již počátkem 13. století, hrad však vznikl nejspíše až za Ctibora ze Skalice, připomínaného v roce 1361. Jeho vznik je nepochybně spojen s rozmachem těžby stříbra v okolí města. Dalším majitelem hradu byl od roku 1384 Ješek ze Skalice a na přelomu 14. a 15. století se skalické zboží dostalo do majetku Bohdala z Drahonic, používajícího také predikátu ze Skalice. První písemná zmínka o hradu je až z roku 1402 a týká se jeho dobytí a zničení císařem Zikmundem. To bylo v období druhého zajetí krále Václava IV., neboť v té době hrad kontroloval královský hejtman, Václavův oblíbenec a pobočník Racek Kobyla ze Dvorce. Když císař oblehl hrad, Racek Kobyla tajně prchl i posádkou do Ratají nad Sázavou, takže prázdný hrad oblehatelé bez boje pobořili a vypálili; ohni tehdy podlehla i větší část města.

Tím také skončila krátká historie hradu, neboť když v roce 1403 daroval král Václav IV. Skalici Janu Sokolovi z Lamberka, hrad již nebyl zřejmě ani obnoven. Za husitských válek se Skalice dostala do rukou pánů z Kunštátu, kteří ji vlastnili až vdo roku 1566. Poslední zmínka o zbytcích hradu je v urbáři Sázavského kláštera z roku 1677. V roce 1730 byla započata přímo v prostoru bývalého hradního nádvoří stavba kostela sv. Jana Nepomuckého, na jehož stavbu bylo rozebráno pozůstalé zdivo zaniklého hradu, které ještě nestačili obyvatelé města rozebrat na opravu svých domů.

Podobu a rozsah původního předhradí hradu nelze určit, díky jednoznačné dispozici a satelitnímu snímkování však lze odvodit vlastní podobu jádra hradu, přestože zbytky jsou velmi nepatrné a archeologický výzkum zde zatím nebyl proveden. Hrad byl obdélného tvaru, jeho severovýchodní nároží na čelní straně zajišťoval okrouhlý bergfrit zapojený do obvodové hradby a malá rohová bašta (?). Ta  se na západě napojovala na vstupní bránu, v jejímž čele byla kónická zaoblená věž, zapojená rovněž do obranného systému. V sousedství brány na nejchráněnějším místě stál obytný palác. Brána ústila do parkánu, který obíhal celý areál a parkánová hradba byla prolomena další bránou. Na severní straně byl hrad oddělen od od předhradí mohutným, ve skále vylámaným příkopem. Dá se předpokládat, že opevnění hradu bylo napojeno na nějaké opevnění města (?).

Dodnes se dochovaly poslední zbytky hradní brány u vstupu do kostela, částečné pozůstatky severní hradby a kamenná zeď parkánu se vstupem do gotického sklepa. Zbytek bergfritu byl bohužel počátkem 90. let 20. století zalit do betonového tarasu přilehlého domu. Podle dochovaných nebo zdokumentovaných pozůstatků se dá usuzovat, že hrad měl podobnou dispozici jako hrad v nedalekém Talmberku.

Prohlášení za památku

Zbytky hradu jsou spolu s kostelem sv. Jana Nepomuckého zapsány do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 38222/2–855.

Fotogalerie

Stříbrná Skalice - hrad, zbytek brány na severozápadě hradního návrší (2015)Stříbrná Skalice - hrad, zbytek zaoblení hradby v jihozápadním nároží (2015)Stříbrná Skalice - hrad, zbytek zničeného bergfritu (2015)Stříbrná Skalice - hrad, základy zaniklého bergfritu (2015)Stříbrná Skalice - hrad, zbytky bergfritu před jeho zánikem (Antonín Podlaha, Soupis památek historických 1907)Stříbrná Skalice - hrad, dělová koule z obléhání hradu v předsíni kostela (2017)Stříbrná Skalice - hrad, nákres zaniklého bergfritu ve vztahu k současnému kostelu sv. Jana NepomuckéhoStříbrná Skalice - hrad, pohled od jihozápadu (rekonstrukce Jan Heřman, 2016)Stříbrná Skalice - hrad, pohled od severozápadu (rekonstrukce Jan Heřman, 2016)

Zdroj informací

Šimek T. a kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; Východní Čechy. Praha, nakladatelství Svoboda, 1989..

Durdík T.: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Nakladatelství Libri, Praha 2000.

Mapa

Poloha

Hrad stával na vrcholu kopce, kde dnes stojí kostel sv. Jana Nepomuckého.

GPS: 49°53'46.490"N, 14°50'41.430"E

Přístupnost

Volně přístupné

V této obci ještě naleznete

O nás

Ohlasy

Napište nám

texty a foto Roman ŠULC, video a střih Jan KUBKA, www Tomáš ADÁMEK