Jako u mnoha jiných měst, dobu založení Stříbrné Skalice přesně neznáme. Prvními doloženými majiteli vsí Rovná a Skalice byli ve 14. století panoš Ctibor ze Skalice (1360-62), po něm Střížek ze Skalice (1376), Kuneš ze Skalice (1377), Ješek ze Skalice (1384-92), Jan ze Střímelic (1393) a Bohdal z Drahenic a Skalice (1402-03). V roce 1403 přešla Skalice do držení krále Václava IV., jehož purkrabím byl na skalickém hradě Racek Kobyla. Téhož roku byla Skalice obležena vojskem krále Zikmunda, dobyta a vypálena. Král Václav IV. dne 19. 12. 1403 daroval Skalici svému věrnému milci Janovi Sokolovi z Vamberka, v letech 1413-15 zde vládl Kolman z Křikavy, který se později psal ze Skalice. Poté se Skalice dostává do majetku Sázavského kláštera a je poprvé označována jako městečko.
K roku 1417 se poprvé připomíná město pod názvem „Skalice hor stříbrných“ jako důlní městečko. V husitských válkách Sázavský klášter na čas zanikl a proto se Skalicí hor stříbrných mohl opět disponovat král. V roce 1436 zastavil císař Zikmund město Janovi Zajímači z Kunštátu, v jehož rodu zůstalo až do roku 1567. Při finančních těžkostech vrchnosti však byla Skalice i v tomto období několikrát zčásti zastavena (v letech 1508 a 1528). V roce 1573 město koupil Jaroslav Smiřický pro Václava, Kateřinu a Markétu, sirotky po svém bratru Albrechtovi, jako jejich poručník. Od té doby patřila Skalice ke Kostelci nad Černými lesy, který však po bitvě na Bílé hoře a konfiskacích změnil majitele. Obrovský majetek Albrechta Smiřického, i když se nedožil porážky stavovského povstání, byl konfiskován a kostelecké panství získali Lichtenštejnové.
V roce 1715 se obrátili obyvatelé Skalice na vévodu Savojského, aby podle starých privilegií mohli obecním nákladem postavit novou radnici, aby byla obnovena městská samospráva a přiznání starých privilegií (osvobození od roboty a právo užívání pečetě). Dne 23. října 1715 byla žádost vrchností potvrzena a v roce 1719 již byla nová radnice postavena. Další privilegia, která Skalice v této době získala, jsou již královská, tedy císařovny Marie Terezie. Dne 3. března 1747 královna potvrzuje privilegium Marie Terezie, vévodkyně Savojské, z roku 1726 a 4. listopadu 1757 uděluje městečku čtyři výroční a jeden týdenní trh.
Až do roku 1865 nevedla do městečka žádná silnice, byly tu jen polní a lesní cesty, některé dobré, jiné horší i špatné. První silniční spojení bylo vybudováno v roce 1866 do Kostelce nad Černými lesy. Ještě větší význam mělo vybudování Posázavské dráhy v letech 1899 – 1901, na které byla zahájena pravidelná doprava 7. srpna 1901. Zastávka Pyskočely byla v roce 1903 přejmenována na Stříbrnou Skalici. Zastávka byla ale na druhé straně řeky Sázavy a proto byl v letech 1901-02 zřízen přívoz s hostincem Na Mariáně, nahrazený v roce 1946 železným příhradovým mostem, dnešní betonový byl vybudován na počátku 70. let 20. století.
Významnou památkou je městská kronika z roku 1715, uložená na obecním úřadě ve Stříbrné Skalici, která je nejstarší dochovanou obecní kronikou na Kolínsku. Dochovala se také dvě městská historická pečetidla, uložená ve Státním okresním archivu v Kolíně. Starší je z roku 1610, v jeho středu je zobrazen havíř při práci a okolo něho nápis MIESTECCO SKALTCE 1610. Pečetidlo je uloženo v kulaté stříbrné schránce, na jejímž víku je vyryt německý nápis: ELIAS GROSSBERGER BEREKMEISTER UND RICHTER SAMUEL TROYAN HAUPTMON ZUM KOSTELECZ 1610. Mladší dochované pečetidlo pochází z roku 1803, je na něm vyobrazena skupina domů s kostelem na návrší, dole vpravo jsou zkřížená kladívka a letopočet 1803, okolo je nápis PECZIET HORNIKU MIESTECZKA SKALICE.
V letech 1850-55 byla Stříbrná Skalice začleněna do okresu Černý Kostelec (Kostelec nad Černými lesy), po jeho zrušení v letech 1855 - 1960 do okresu Český Brod, v letech 1960 - 2007 pak do okresu Kolín a po poslední reorganizaci státní zprávy v roce 2007 byla přiřazena do okresu Praha-východ.
Emil Dynybyl (* 21. 11. 1897 Stříbrná Skalice - † 19. 7. 1948 Praha) - významný český podnikatel, který v roce 1918 založil výrobnu slavných likérů v Praze, v červnu 1948 byl jeho podnik znárodněn.
Josef Procházka (* 30. 1. 1909 Horní Kruty - † 21. 3. 1984 Praha) - český malíř, v letech 1929-36 byl žákem Akademie výtvarného umění v Praze u profesora Nejedlého, autor zátiší a krajin Posázaví, zejména Stříbrnoskalicka, kde měl ve Stříbrné Skalici chalupu.
Josef Muzikář (* 15. 3. 1932 Stříbrná Skalice) - významný český arabista, v letech 1972-90 vedoucí oddělení Středního východu a arabských zemí Orientálního ústavu ČSAV.
Ladislav Štaidl (* 10. 3. 1945 Stříbrná Skalice) - český hudebník, kytarista, pianista, skladatel, textař, hudební aranžér, zpěvák a podnikatel.
Původní název obce byl Skalice hor stříbrných a vycházel z toho, že se v okolí ve středověku těžila stříbrná ruda.
Znak obbdržela Stříbrná Skalice v roce 1715 a tvoří ho modrý štít, z jehož pravého okraje vystupuje skála, vpravo od ní stojí horník v kukle, kabátci s flekem, střevících, ve stříbrných kalhotách a s koženým opaskem, držící v napřažené pravici mlátek a v levici želízko přiložené ke skále. Podvýborem pro heraldiku a vexilologii Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky byl dne 15. června 2015 usnesením č. 35 schválen prapor obce, který vychází z historického znaku. Tvoří ho modrý list, v dolním rohu ze tří čtvrtin žerďového a poloviny dolního okraje listu vyniká bílá skála, u ní stojí horník, v kukle, kabátci s flekem, střevících, vše černé, v bílých kalhotách a s hnědým opaskem, držící v napřažené pravici mlátek a v levici želízko přiložené ke skále.
Stříbrná Skalice je dnes dnes samostatnou obcí, jejímiž místními částmi jsou od roku 1935 Rovná a od roku 1964 také Hradové Střimelice, Kostelní Střimelice a Hradec. Na katastru obce se nachází také zaniklé obce Kozly a Přibyslavice. Katastrální výměra činí 24,43 km² a žije zde 1 400 stálých obyvatel (1. ledna 2020).
Stříbrná Skalice leží 11 kilometrů jižně od Kostelce nad Černými lesy (38 kilometru jihozápadně od Kolína) v nadmořské výšce 337 metrů.