Cesty a památky

Kolínsko » Žabonosy » tvrz (knížecí dvůr)

tvrz (knížecí dvůr)

Žabonosy, Tvrze, Tvrze zaniklé

Původní feudální sídlo v Žabonosech se bezpochyby nacházelo na západní straně vesnice u kostela sv. Václava, v jehož okolí se uvažuje raně středověké hradiště, v jehož areálu mohl být postaven i pozdější středověký dvorec. Jeho existence nebyla prokázána, ale zřejmě stával po severní straně kostela, odkud byl vstup po dřevěném můstku na panskou tribunu z 2. poloviny 13. století, která se v kostele dodnes dochovala. Dvorec by mohl být sídlem místního vladyckého rodu pánů ze Žabonos, doloženého ještě v polovině 14. století. Zřejmě již na konci 14. století zanikl, neboť majiteli této části obce byli páni z Jenštejna, sídlící na tvrzi v Plaňanech. V roce 1392 byl Pavlem z Jenštejna v Žabonosech vysazen dvůr, dnes však již nelze určit, ke které lokalitě v obci se tento údaj vztahuje. Každopádně až do druhé poloviny 16. století není v Žabonosech doložena existence žádného panského sídla.

V roce 1567 získal Žabonosy Bohumil Horňatecký z Dobročovic a na Zalešanech, který na protilehlé straně údolí, zvané Vlanec, založil nový poplužní dvůr a při něm tvrz. Tvrz se stala sídlem jeho rodu a střediskem panství. Výslovně se poprvé připomíná v roce 1584, a to v dlužním úpisu vystaveném uvedeným Bohumilem. Rodový majetek po něm převzal v roce 1601 syn Mikuláš Horňatecký. Zajímavá informace o tvrzi se váže k masopustu v roce 1608, kdy se zde konala dvojitá svatba Mikulášových sourozenců – Davida Horňateckého a Anežky Horňatecké, při níž neopatrností čeládky shořela maštal a v ní uhořelo 14 koní. Rodu Horňateckých z Dobročovic patřily Žabonosy až do roku 1635, kdy je po smrti Jana Všebora Horňateckého koupil v dražbě Kašpar Winkelhofer z Englasu. Při tomto prodeji se také výslovně naposledy zmiňuje tvrz, která však již chybí v popisu z roku 1652, kdy Žabonosy koupila Regina Kateřina Berchtoldová z Uherčic, která je připojila ke svému panství Radim. Nejpozději po této koupi tak přestala být tvrz panským sídlem a nadále sloužila jen k hospodářským účelům dvora. Z roku 1747 se dochoval popis dvora, ve kterém se zmiňuje jednopatrová nevelká budova uprostřed dvora (z kamene vystavěné a šindelem kryté malé velmi sešlé stavení), která je s největší pravděpodobností původní tvrzí. Pokud bychom vycházeli z tohoto popisu, tak je pravděpodobné, že sklep uprostřed dvora, nad kterým ovšem již dnes nestojí žádná budova, je spolu s výraznou terénní vlnou, která může být pozůstatkem destrukce nějaké větší zděné stavby, jedinými pozůstatky tvrze.

Do dnešních dob se tak dochoval pouze hospodářský dvůr, jehož areál v zásadě drží původní renesanční dispozici, kterou mu dali na přelomu 60. a 70. let 16. století Horňatečtí z Dobročovic. Vznikl tehdy jako novostavba na dosud nezastavěném místě na protilehlé straně údolí, než se nacházelo původní osídlení. Hlavní vstup se proto logicky nacházel na západní straně, kde se otevíral proti vsi a kostelu, a pravděpodobně druhý vstup se nacházel i od východu (dnešní vstup), takže dvůr byl zřejmě průjezdný. V 60. letech 17. století byl dvůr za Berchtoldů z Uherčic bezpochyby udržován, ale k jeho barokní přestavbě do dnešní podoby došlo až mezi léty 1721–47 za Františka Jindřicha Šlika. Za přestavby ve 2. polovině 18. století hraběnkou Augustou Kinskou byly odstraněny zbytky renesanční tvrze, zřízena nová brána v západní stěně (dnes zazděná) s volutovým štítem a dekorativní kamennou vázou na vrcholu a na nejvyšším místě areálu – v jejím severovýchodním rohu – byla vystavěna patrová sýpka obdélného půdorysu. Její jižní průčelí ukončuje dodnes zachovalý volutový štít, obdobný na severní straně byl později nahrazen prostým štítem trojúhelníkového tvaru. Fasádu sýpky rytmizují obdélná větrací okna, jejichž ostění jsou zhotovena z červeného pískovce, a ukončuje ji bohatě profilovaná korunní římsa. Když radimské panství koupil v roce 1783 kníže Alois Josef I. z Lichtenštejna, začal se dvůr označovat jako „Knížecí dvůr“.