Cesty a památky

Kolínsko » Žabonosy

Žabonosy

Žabonosy patří k nejstarším sídelním lokalitám na Kolínsku. Počátky zdejšího osídlení sahají hluboko do raného středověku, což dokládají archeologické nálezy i nejstarší stavební fáze kostela sv. Václava, které bývají kladeny již do počátku 11. století. Význam lokality potvrzuje také rozsáhlé raně středověké pohřebiště s více než stovkou hrobů, objevené v prostoru východně od kostela. Nejstarší písemná zmínka o obci pochází z roku 1352 ze soupisů papežského desátku. O pět let později, roku 1357, jsou Žabonosy připomenuty v Libri confirmationum při dosazení faráře k místnímu kostelu sv. Václava. V té době zde vystupují jako patroni kostela Václav Bohunek a Petr ze Žabonos, kteří jsou současně prvními doloženými vlastníky obce.

Ve druhé polovině 14. století přešly Žabonosy do držení pánů z Jenštejna. Dne 17. září 1380 podával nový farář k místnímu kostelu pražský arcibiskup Jan z Jenštejna společně se svými bratry Martinem, Pavlem a Václavem, z čehož lze usuzovat na jejich tehdejší vlastnictví vsi. Naposledy se v souvislosti se Žabonosy připomíná roku 1392 Pavel z Jenštejna. Na počátku 15. století držel obec Mikuláš Pýšek z Hradenína, sídlící na tvrzi v sousedním Hradeníně. Protože se po většinu 15. století písemné zprávy o Žabonosech odmlčují, lze předpokládat, že byly součástí hradenínského zboží. Další zprávy se objevují až po skončení husitských válek. Roku 1482 prodal král Vladislav II. Žabonosy Bohuši Kdulíncovi z Ostromíře a roku 1489 prodal Mikeš ze Zásmuk svůj podíl na zdejším poplužním dvoře bratru Janu Přebozskému ze Zásmuk. V následujícím období se obec dostala do majetku královského města Kouřim a sdílela jeho osudy až do roku 1547, kdy byla po stavovském odboji spolu s dalšími městskými statky zkonfiskována ve prospěch České komory.

Novou etapu dějin obce zahájil rok 1551, kdy král Ferdinand I. prodal Žabonosy rytíři Kryštofu Skuhrovskému ze Skuhrova. Již roku 1567 však jeho syn Václav Skuhrovský převedl Žabonosy spolu s dalšími vesnicemi na Bohumila Horňateckého z Dobročovic. Právě za vlády rodu Horňateckých dosáhla obec svého největšího významu. Nový majitel vytvořil ze získaných vesnic samostatný statek se sídlem v Žabonosech, kde vybudoval rozsáhlý hospodářský dvůr a zároveň založil renesanční tvrz (dnes knížecí dvůr). Tím se obec na čas stala hospodářským a správním centrem menšího panství. Potomkům Horňateckých patřily Žabonosy až do roku 1635, kdy je po smrti Jana Všebora Horňateckého získal v dražbě Kašpar Winkelhofer z Englasu. Roku 1652 koupila tvrz, dvůr i ves Kateřina Bertholdová z Uherčic a připojila je k radimskému panství. Součástí tohoto rozsáhlého dominia zůstaly Žabonosy až do zániku patrimoniální správy po roce 1848.

Historický půdorys obce dodnes odráží její středověký původ. Dominantou sídla je mimořádně cenný kostel sv. Václava stojící na vyvýšeném místě nad návesním prostorem. Jižně od něj se vyvinul areál hospodářského dvora a tvrze, který připomíná období, kdy byly Žabonosy centrem samostatného panství. Ves se rozkládá v mírně zvlněné krajině na rozhraní Kolínska a Kouřimska, v prostoru osídleném nepřetržitě od pravěku.

Po správních reformách roku 1850 se Žabonosy staly samostatnou obcí v kolínském soudním a politickém okrese. Zemědělský charakter si obec uchovala i během 19. a 20. století, přestože zanikla její někdejší vrchnostenská role. V roce 1932 zde žilo 521 obyvatel. V současnosti jsou Žabonosy součástí turistického regionu Podlipansko a představují jednu ze zastávek projektu Tajuplná místa Podlipanska, který připomíná místní historické památky, pověsti a archeologické zajímavosti.

Přestože Žabonosy patří rozlohou k menším obcím Kolínska, jejich historický význam je mimořádný. Soustřeďují jedny z nejstarších dokladů středověkého osídlení v regionu, zachovaly románské jádro kostela sv. Václava, stopy někdejšího panského sídla i významné archeologické nálezy sahající od doby bronzové přes keltské období až po raný středověk. Díky této koncentraci kulturních a historických hodnot představují Žabonosy pozoruhodný doklad dlouhodobého vývoje venkovského sídla ve středních Čechách i důležitou součást historické krajiny Kolínska.

Osobnosti

Dagmar Sedláčková (* 14. 1. 1931 Žabonosy - † 28. 10. 2008 Praha) - česká akademická malířka, ilustrátorka a grafička. Věnovala se zejména knižní ilustraci a užité grafice. Ilustrovala řadu publikací pro děti i dospělé a podílela se rovněž na výtvarném doprovodu školních učebnic (ilustrovala například Čítanku pro 4. ročník zvláštní školy). Svou tvorbou se zařadila mezi výrazné osobnosti české knižní ilustrace druhé poloviny 20. století.

Původ názvu

Podle výkladu Antonína Profouse vznikl název obce Žabonosy ze starého obyvatelského pojmenování. Nejčastěji bývá vykládán jako ves lidí žáby nosících nebo prodávajících, tedy obdobně jako jiná složená jména. Sám Profous však považoval za pravděpodobnější výklad od označení lidé se žabími nosy, tedy od přezdívkového pojmenování obyvatel. V historických pramenech je obec doložena v podobách Zabonos (1357), Zabonoss (1352–1367), Zabnoss (1369–1385), v Zabonossiech (1384), Sabnoss (1399–1405), in Zabonos (1409), v Žabonosích (1490), w Ziabonosych (1547, 1613), Ziabonosy (1613), Zabonosy (1654) a od roku 1788 již v dnešní podobě Žabonosy. Vývoj názvu tak během staletí spočíval především ve změnách pravopisného zápisu a dobových jazykových zvyklostí, zatímco původní základ jména zůstal po celou dobu existence obce v podstatě nezměněn.

Znak a vlajka obce

Podvýborem pro heraldiku a vexilologii Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky byl dne 25. listopadu 2003 usnesením č. 31 schválen znak a prapor obce. Autorem návrhu je heraldik Jan Tejkal. Jedná se tak zvaný „mluvící znak“, na kterém je červeno-modré pole odděleno stříbrným cimbuřím (znak pánů z Poděhus) s pěti zuby (pět částí obce). V horním modrém poli je červeno-bílá růže (znak Trautmannsdorfů) se dvěma obilnými zlatými klasy (zemědělství) po stranách. V dolním červeném poli je zlatý sud (původ názvu obce).