CESTYAPAMATKY.CZ

Nejmladší cisterciácký klášter ve střední Evropě založil v roce 1357 příbuzný pánů z Pardubic, biskup Mindenský (město v Prusku, dnes Německo), probošt vyšehradský a kancléř císaře Karla IV., Dětřich (Theodorik) z Portic. Klášter byl nazván At Graciam beatae Virginis a položení základního kamene se dne 13. října 1357 osobně zúčastnil císař Karel IV. a olomoucký biskup Jan Očko z Vlašimi, což poukazuje na jistě velkolepé a nám dnes neznámé plány s tímto klášterem. Význam skalické fundace potvrzuje i skutečnost, že Dětřich z Portic současně založil i klášterní hrad Šember a kromě císaře a tehdejšího pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic ji potvrdil i papež Inocenc IV. Prvních 12 řeholníků, vedených opatem Mikulášem, přišlo do Skalice ze sedleckého kláštera a jejich počet se měl postupně rozrůst na 50. Nadějný rozkvět kláštera, který církevní hodnostáři i panovníci obdařili mnoha privilegii, nenarušila ani příhoda z roku 1366, kdy tu byl přepaden a zardoušen opat Martin. Zvýšený stavební ruch přinesl na přelomu 14. a 15. století do Skalice opat Matěj, který pro klášter získal další velkou finanční podporu od krále Václava IV., což dokládá listina z 8. listopadu 1400. Díky ní se mohl především rozšířit konvent, aby se v něm mohlo usadit oněch padesát mnichů, pro jejichž uživení Václav IV. zvýšil královské nadání o tři sta kop grošů ročně. Neimpozantnější stavbou kláštera byl chrám Milostné Panny Marie, na jehož stavbě se účastnila huť Matyáše z Arrasu, uvolněná z budování chrámu sv. Víta na Pražském hradě po příchodu Petra Parléře.

Dne 18. dubna 1421 byl celý areál kláštera zničen husity a jeho majetek zapsal císař Zikmund městu Kouřim. Král Jiří z Poděbrad později zastavil zbořený klášter Janu z Vojslavic, ale až v roce 1481 nechal Vilém Zub z Landštejna klášter obnovit a opat Jan, dosazený opět ze Sedlce, přebral zpět proto tak podruhé ukončuje svou činnost v roce 1533; budovy i chrám byly tehdy ponechány svému osudu.

V roce 1690 byl klášter z iniciativy sedleckého opata Jindřicha Snopka podruhé obnoven. Původní klášterní budovy však byly již zcela zpustlé a proto byl vystavěn ze zbytků východního křídla klausury a přilehlé prostory (sakristie ?) severního křídla prostý dvoukřídlý konvent, na který navázala při jižním rameni transpetu bývalého chrámu barokní kaple Zvěstování P. Marie, sklenutá kříži do pásů a vyzdobená ornamentální malbou. Kaple byla vystavěna v části bývalého chrámu s využitím původních zdí presbytáře. Existence kláštera však opět neměla dlouhého trvání, za josefínských reforem byl klášter v roce 1783 definitivně zrušen. Nevyužívané budovy koupil v roce 1819 měšťan Jiří Dörfel, který konvent upravil na zámek, bývalá klášterní kaple se stala kaplí zámeckou a její průčelí bylo pseudogoticky upraveno. V roce 1840 byly odstraněny dosud mohutné zříceniny kláštera a v nadcházejících letech byl areál převážně hospodářsky využíván. V letech 2009–11 byl opraven a staticky zajištěn zbytek refektáře se zazděným oknem.

Vzhledem k tomu, že v průběhu staletí své existence byl klášter neustále devastován, nelze dnes původní podobu bezpečně rekonstruovat. Z roku 1807 se naštěstí dochoval obraz od Pařízka, zachycující mohutné zříceniny kláštera, který je východiskem k určitým hypotézám o jeho podobě. Jádro kláštera tvořila rozlehlá čtyřkřídlá dispozice, obklopující ústřední rajský dvůr. Ve východním křídle byla kapitulní síň a jižní stranu zaujímalo skriptorium a refektář, který by mohl být podle dochovaných proporcí jednou z největších prostor v Čechách v době vlády Karla IV. Celou severní část objektu uzavíral kostel Panny Marie, který měl nebývale velkolepé rozměry – jednalo se o síňové pětilodí (výška střední lodi musela činit nejméně 30 metrů) s presbytářem a a s příčnou lodí, dlouhou 40 metrů. Vyloučit ani nelze hypotézu, že pětilodí mělo katedrální dispozici s vysokým síňovým chórem, který obíhal ochoz s bočními kaplemi. Každopádně byl kostel projektován jako největší gotický kostel v Čechách.

Z chrámu se dodnes dochovalo pouze deset metrů vysoké torzo mohutného, bohatě profilovaného gotického pilíře*** z červeného pískovce, prokazatelně dílo huti Matyáše z Arrasu (v 19. století zde stálo ještě 12 pilířů) a fragmenty západní zdi příčné lodi s výběhy žebrové klenby chóru. Z konventu se v budově zámku dochovala vysoká gotická místnost s žebrovou klenbou (vedle barokní kaple – původně zřejmě armarium, neboli knihovna) a zazděné veliké gotické okno s výběhy žeber klenby na budově stodoly (zřejmě pozůstatek fraterie, neboli tzv. sálu bratří, který obvykle sloužil jako skriptorium, případně pozůstatek refektáře). V kouřimském muzeu je uložen opukový svorník** (výška 42 cm, průměr 47 cm, vyobrazení anděla, zbytky původní polychromie), který pochází z nedochované chrámové klenby; jedná se o vynikající kamenickou práci z roku 1410. V kouřimském muzeu je také vystaven model kláštera ve 14. stol.

Skalický cisterciácký klášter je považován za nejvýznamnější počin české architektury lucemburského období ve venkovském prostředí.

Zbytky kláštera jsou zapsány do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 17574/2–733.