Cesty a památky
Naučná stezka Zahrady
Česká republika (únor 2011, Časopis Turista 3/2011)
Nenáročná trasa naučné stezky Zahrady s 5 zastávkami je dlouhá asi 3 kilometry a určena je zejména pro rodiče s dětmi, kteří se chtějí zábavnou formou něco dozvědět o historii a přírodě okolí Českého Brodu. Stezka vede údolím říčky Šembery se třemi rybníky po kvalitních cestách a značena je standardními zeleno-bílými značkami naučných stezek. Ve spolupráci s dětmi z českobrodských škol ji v roce 2008 vybudovala základní organizace ČSOP Koniklec. Dětem doporučuje redakční pejsek Felísek.
K úvodnímu 1. panelu s plánkem naučné stezky, který je vlevo od hlavní brány kempu u Podviničního rybníka (Podviňáku), se snadno dostanete po 3 kilometrech chůze od nádraží v Českém Brodu (trať 011 Kolín - Praha) po červené turistické značce. Na tomto výchozím místě můžete zaparkovat i své auto nebo kolo, na všechny alternativy jsou zde připraveni. V létě se tady můžete ubytovat, občerstvit nebo i vykoupat. My se ale teď vydáme na cestu. Naše trasa vede zprvu spolu s červenou a zelenou turistickou značkou asi 1 km po silnici podél rybníka a říčky Šembery do osady Zahrady, na hráz Dolního Mlýnského rybníka. Tady je rozcestí, od kterého již tvarová značka naučné stezky pokračuje samostatně. Vpravo si ještě všimněte hezké kamenné pseudogotické zvoničky z roku 1859, která byla postavena u příležitosti stého výročí založení zdejší osady. Ta se původně jmenovala Podtuchorazské Zahrady, od roku 1869 Českobrodské Zahrady a dnes již jen Zahrady. V cestě pokračujeme po málo frekventované silnici podél rybníka ke 2. panelu, na kterém je popsána historie a pověsti z okolí, doplněná hezkými obrázky od dětí z Českého Brodu. Můžete také hledat odpověď na otázku, cože člověk udělal, když "Batohem tu sketu tkýšil". Podél silnice určitě nepřehlédnete ani stromořadí vzácných cizokrajných stromů zerav západní (Thuja occidentalis), což jsou stále zelené jehličnaté stromy, které se přirozeně vyskytují na severozápadě USA. U nás byly pochopitelně uměle vysazené a jak se zdá, docela dobře se jim zde daří. Svůj cizokrajný vzhled ale ukryjí jen těžko. Po dalších asi 100 metrech narazíte na 3. panel, kde se pro změnu dozvíte, jak cestují rostliny (vzduchem, na těle zvířat i lidí, trusem atd.). Zvídavé děti mohou hledat odpověď na otázku, co nabízejí některé rostliny mravencům za to, že jim pomáhají s rozšiřováním. Po asi 300 metrech za 3. panelem odbočuje trasa prudce vlevo na lávku přes Šemberu a pokračuje po hrázi Horního Mlýnského rybníka. Uprostřed hráze se nachází 4. panel, zabývající se pozorováním ptactva. Jelikož je zde stále co pozorovat, můžete si na chvíli sednout a pomocí obrázků na panelu jednotlivé druhy určit. A další záludná otázka pro děti se zabývá tím, co asi dělají labutě v noci. To možná nevědí ani mnozí dospělí - no nechte se tedy překvapit. Turisty je třeba upozornit, že trasa stezky po hrázi může být za deštivého počasí, nebo teď na jaře po tání sněhu, hůře schůdná. Nenechte se trochou bláta odradit a od 4. panelu pokračujte na konec hráze ke stráni porostlé lesem, kde je nutno překonat úzký podmáčený úsek po dřevěné lávce. Za lávkou následuje mírné stoupání po zarostlé vozové lesní cestě, která se stáčí mírně vpravo do stráně nad rybníkem. Po asi 200 metrech cesta přichází ke zpevněné lesní cestě s červeně značenou turistickou značkou, po které prudce vlevo nahoru. Za pár minut chůze dorazíte k rozcestí s modrou turistickou značkou pod zbytky hradu v Tuchorazi. Abyste se dostali až k hradní bráně, musíte jít asi 100 metrů po neznačené cestě do kopce, minout ji ale rozhodně nemůžete. Velkolepé hradní sídlo tady vzniklo kolem roku 1477 a to přestavbou starší tvrze, kterou na skalnatém ostrohu nad Šemberou vystavěl místní zeman Petr z Klučova již o nějakých sto let dříve. Honosnou přestavbu této původní tvrze uskutečnil významný dvorský a zemský úředník Mikuláš Svitáček z Landštejna, který potřeboval sídlo, které by vypovídalo o jeho novém postavení u krále. Velkou vzácností v prostředí českých hradů je dochovaná nápisová deska s ladštejnským znakem (pětilistá vítkovská růže) nad průjezdem dochované brány, která tuto přestavbu, včetně uvedení stavebníka, dokládá. Je na ní česky napsáno:
„Léta Božieho MCCCCLXXVII tato věž dělána jest skrze náklad urozeného pana, pana Mikuláše z Landštejna, nejvyššieho písaře desk královstvie českého a dělal jest mistr Květon. Amen.“
To, že se nejednalo o nějakou malou tvrz, dokládá popis Tuchoraze z roku 1542, kdy je, stejně jako i v dalších zápisech ze 16. století, stavba označována za "zámek" - v dnešní terminologii tedy hrad. V majetku potomků pana Svitáčka zůstal hrad do roku 1579, kdy se jako majetek Smiřických stal trvalou součástí panství Kostelec nad Černými lesy. V roce 1770 byl bohužel z větší části rozebrán a jeho zdivo použito na zpevnění hrází rybníků dole v údolí. Dodnes se tak dochovaly pouze zbytky starého gotického paláce původní tvrze, části obvodového zdiva s kvádrovým nárožím čtverhranné bašty a především vstupní, 20 metrů vysoká obytná hranolová věž o rozměru stran 8,4 x 9,6 metrů. Ta ve 2. patře ukrývá nádherný sál osvětlený ze všech čtyř stran velkými obdélnými okny s kamennými kříži, z nichž tři mají ve výklencích kamenná sedadla (tzv. sedile). Obkročná hvězdicová klenba na stropě sálu připomíná obrazec Parléřovy klenby ve svatováclavské kapli v Chrámu sv. Vita na Pražském hradě z roku 1367, a potvrzuje, že se její stavitel inspiroval staršími parléřovskými vzory. Při západní straně věže, obrácené ke svahu, jsou pak vedle okna dveře, vedoucí na dokonale zachovaný arkýřovitý prevet (záchod), který je ke stěně věže připevněn na krakorcích. Vstupní věž tuchorazského hradu je jednou z nejvýznamnějších stavebních památek gotické architektury z konce vlády Jiřího z Poděbrad.
Pověst
Za parného odpoledne uprostřed žní roku 1837, když byli všichni lidé ze vsi na polích, se u zbytků hradu objevil černý kočár. Z něj vystoupili dva neznámí cizinci, kteří chvíli hleděli do jakýchsi starodávných listin a pak si lámanou češtinou vyžádali na šafáři ve statku klíče od věže. Překvapený muž jim je vydal a neznámí cizinci si vzápětí sjednali ve vsi zedníka, za jehož přičinění odkryli v podkroví velkou okovanou truhlu za několika těžkými kameny. Oba cizinci ji letmo prohlédli a aniž ji otevřeli, poručili ji naložit do kočáru. Než se překvapení vesničané vzpamatovali, byli pryč. Také pátrací oddíly se vrátily s nepořízenou a neznámé muže už nikdy nikdo neviděl. Mezi lidem se pak začalo povídat, že si potomci vyzvedli z tuchorazské věže část obrovského pokladu Smiřických, který se už od poloviny 17. století marně hledá. Zda je to pravda či ne se už dnes nedozvíme a je tedy docela možné, že skutečný poklad Smiřických na své objevení stále čeká.
Po prohlídce se vraťte zpět k rozcestí, od kterého sestoupíte řídkým lesem podél chalup s kapličkou sv. Jana Nepomuckého z roku 2004 na hráz Dolního Mlýnského rybníka. Na začátku hráze vpravo je památkově chráněná barokní brána bývalého Tuchorazského mlýna z roku 1713. Samotný mlýn je však mnohem starší, bezpochyby již středověkého založení. Trasa pokračuje po hrázi Dolního Mlýnského rybníka a zhruba v její polovině je poslední, 5. panel s informacemi o historii zdejších rybníků, rybách, rybnících a rybaření. Na děti také čeká poslední hádanka - zda se ryby starají o svá mláďata. Naučná stezka končí po pár metrech u rozcestí turistických značek na opačném konci hráze, v centru osady Zahrady u zvoničky, kde jsme již byli. Na výchozí místo u Podviničního rybníka se vrátíte 1 kilometr již známou cestou po silnici.
Na závěr ještě důležité upozornění. Pokud si chcete prohlédnout věž tuchorazského hradu, je třeba dopředu kontaktovat majitele Ing. Vyšatu na e-mailové adrese vysata@sadytuchoraz.cz, nebo na telefonním čísle 602 454 240. Památka totiž není volně otevřená pro veřejnost
Roman Šulc, 2011
