Cesty a památky

Tímurovci

Po hedvábné stezce (květen 2012, Uzbekistán)

Tímur Lenk nebo také Tamerlán se narodil ve městě Keš (dnešní Šachrisabz) kolem 8. dubna 1336, zemřel 18. února 1405 ve městě Otrar. Jeho jméno lze přeložit jako Tímur Chromý či Chromec, což odkazuje na skutečnost, že výrazně napadal na levou nohu. Uvádí se, že byl od narození částečně ochrnutý na levou polovinu těla. Podle jiných údajů měl levou nohu následkem zranění výrazně kratší než pravou a proto silně kulhal. Tímur pocházel z poměrně chudých poměrů, nicméně se během velice krátké doby dokázal prosadit mezi politickými a vojenskými špičkami ve středoasijské čagatajské říši, ve které vládli potomci Čingischánova syna Čagataje. V roce 1369 svrhl čagatajského chána a sám se stal vládcem celé říše, prohlásil se zároveň za Čingischánova potomka a pokračovatele. Jeho sídelním městem a střediskem nově budované říše se stal Samarkand. Ihned po nástupu k moci zahájil Tímur svou vojenskou expanzi do okolních oblastí a v porovnání s jeho předchůdci – mongolskými dobyvateli (především Čingischánem) měly jeho vojenské výpravy odlišnou povahu. Byly vedeny jako vyhlazující a genocidní. Tímur záměrně nechával civilní obyvatelstvo i vojáky vyvraždit, města vydrancovat a vypálit, dobytá území zpustošit. Nezávislí odborníci odhadují, že jeho vojenské kampaně způsobily smrt 17 milionů lidí, to jest přibližně 5% celé tehdejší světové populace a uvádí se, že do příchodu Hitlera, byl Tímur nejhorším příkladem vojenské diktatury v dějinách. Svou obrovskou kořist postupně shromažďoval v Samarkandu. Západním a severozápadním směrem jeho expanze zasahovala na mongolská území při Uralu, Volze a Kaspickém moři. Při tažení jižním směrem si podmanil četná území v Persii a Mezopotámii. V letech 1392–1394 potlačil povstání proti jeho vládě v Persii. Roku 1395 v bitvě na řece Těrek se svými vojsky přemohl svého rivala, mongolského vládce Zlaté hordy chána Tochtamiše, se kterým předtím vedl dlouholetou válku. Následně vyplenil centrální oblasti Zlaté hordy při ústí Volhy do Kaspického moře. Tochtamiš posléze musel uprchnout do exilu. V roce 1398 ve svém pokročilém věku zahájil invazi do Indie, kde rozdrtil muslimský stát s centrem v Dillí, město nechal vypálit a obyvatele zmasakrovat. Roku 1400 zaměřil svou dobyvatelskou pozornost na Sýrii. Porazil mamlúky (původem egyptské bojovníky) a obsazením Aleppa a Damašku se celé Sýrie zmocnil. V roce 1401 vypuklo proti Tamerlánovi další povstání v Bagdádu, které nechal opět za pomocí masakrů potlačit. V roce 1402 vtrhl do Anatolie a zaútočil na Osmanskou říši. U Ankary porazil vojska sultána Bayezida I. a uvěznil ho. Poté ovládl rozhodující část osmanských držav v Malé Asii. Obsadil i Smyrnu, náležející Johanitům. Likvidací maloasijské části Osmanské říše Tamerlán dočasně zastavil tureckou expanzi do Evropy a přibližně na půlstoletí odvrátil úplné zničení Byzantské říše. Od byzantského císaře Jana VII. si však za „ochranu“ nechal platit výpalné. V roce 1405 Tamerlán zemřel v čele svých vojsk při dalším dobyvačném tažení, tentokráte na Čínu. Tento svůj záměr však už nedokončil. Tamerlánovo rabování zcela rozvrátilo staleté pořádky v oblasti a přispělo k urychlení zániku obchodu po Hedvábné stezce. Ovšem nejparadoxnější je hodnocení vlastní postavy Tímura Lenka. Zatímco my v něm vidíme řezníka a ničemného lupiče, v dnešním Uzbekistánu je oslavován jako národní hrdina.

Timurovým nástupcem se stal Šáhruch (1377–1447), jeho čtvrtý syn. Za jeho vlády se výrazně zmenšila celá říše, neboť ji ohrožovaly četná povstání a nájezdy Turkmenů. Stejně jako jeho otec podporoval ve svých městech umění a vědu, ale v roce 1409 přemístil hlavní město ze Samarkandu do Herátu v dnešním Afghánistánu.

Posledním v řadě byl Ulugbek (= velký vládce), celým jménem Mirza Muhammad Táreg (1393–1449), syn Šáhrucha. Ten ho totiž jako šestnáctiletého jmenoval v roce 1409 místokrálem a vládcem Samarkandu, po jeho mrti pak byl dva roky v letech 1447–49 i vládcem říše, než byl za nejasných okolností zavražděn (pravděpodobně vlastním synem Abd al-Latifem). Ulugbek byl vládcem velmi mírným a vzdělaným, bohužel jeho vladařské schopnosti nedosahovaly těch vědeckých, kde se věnoval zejména astronomii a matematice, ve kterých dosáhl velkých úspěchů.

Timurovští vládci po Ulugbekovi nakonec neodolali tlaku uzbeckých kmenů a museli ustoupit do Fergánské kotliny a následně do Indie.

následující článek: KAŠKADARJINSKÝ KRAJ

O nás

Ohlasy

Napište nám

texty a foto Roman ŠULC, video a střih Jan KUBKA, www Tomáš ADÁMEK