Cesty a památky

Kolínsko » Hradenín » tvrz

tvrz

Hradenín, Muzea a galerie, Tvrze, Tvrze dochované

Tvrz v Hradeníně představuje unikátní ukázku výstavného venkovského zemanského sídla a jedno z nejlépe dochovaných středověkých sídel drobné šlechty v českých zemích.

Tvrz na nevysoké skalnaté terase nad potokem Blinka vznikla pravděpodobně již kolem roku 1265 za Předoty z Hradenína nebo nejpozději v letech 1289-95, kdy se vzpomíná Zbyslav z Hradenína a v roce 1295 spolu s ním i Bruno z Hradenína. Tato starší tvrz, asi dřevěná, stála nejspíše na jiném místě, a to v jihovýchodním koutu současné návsi (na místě domů čp. 58 a 62). Na počátku 14. století tvrz zřejmě zanikla, zprávy o ní totiž v dalším období chybí, nicméně Zbyslavovi potomci se v Hradeníně připomínají ještě v roce 1325. Kolem roku 1380 získal Hradenín bohatý kutnohorský měťan Mikuláš Písek (Pešek), který se v roce 1398 psal z Hradenína. A právě za něho byla postavena dnešní tvrz, chráněná z jedné strany rybníkem, na zbylých stranách ve skále vylámaným příkopem plněným vodou z potoka Blinky a hradbou s obranným valem ukončeným palisádou, který obklopoval celý areál. Źe byl Mikuláš Písek (Pešek) skutečně stavitelem tvrze doložil dendrologický průzkum dochovaných dřevěných článků v nejvyšším podlaží věže (stromy na ně byly pokáceny kolem roku 1380).

V roce 1409 koupil Hradenín Reinhard z Mühlhausenu, významný šlechtic se styky na císařském dvoře Karla IV., za něhož byla realizována velkolepá přestavba ve stylu vrcholné gotiky. Ještě více bylo zpevněno opevnění, příkop byl vyzděn a také byl vylepšen systém v napájení příkopu vodou. Vstupní brána na západní straně byla opevněna polygonální baštou a upravena a modernizována byla i samotná obytná věž, o čemž svědčí nemnohé dochované gotické detaily (portály, ostění). Obytné prostory se nacházely v prvním a druhém patře věže, ve třetím patře byla velká obytná místnost prolomená k východu dvojicí hrotitých oken (ve starší literatuře se chybně uvádí, že okna vedou do bývalé kaple), vytápěná kachlovými kamny. Po Reinhardově smrti se ovšem dcera Ofka z Hradenína v roce 1423 vzdala svých dědických nároků k Hradenínu ve prospěch strýce Rynarta ze Sluštic, který se stal jediným majitelem tvrze. Rynart prováděl velmi obratnou politiku ve prospěch Jiřího z Poděbrad, která nakonec vyústila jeho volbou za českého krále (1458), byť on sám se jí nedožil, neboť zemřel kolem roku 1450. To se pak hodilo jeho vdově Machně z Horek, která se o Hradenín soudila s královskou komorou po manželově smrti až do roku 1460, kdy ji byl na přímý zásah krále Jiřího z Poděbrad navrácen. V roce 1482 se na Hradeníně připomíná její zeť Mikuláš Dax z Hammerštejna, ale v roce 1488 po smrti Machny získává celý statek Bušek Kdulinc z Ostromíře jako dar od krále Vladislava Jagelonského. V roce 1499 se jako majitel Hradenína připomíná Beneš ze Solopysk. Počátkem 16. století se Hradenín dostal do vlastnictví rodiny Amchů z Borovnice, z nichž se v roce 1515 připomíná Albrech Amcha a později Václav Amcha z Borovnice, hejtman kouřimského kraje. Tento významný úředník potřeboval prezentovat své důležité postavení a proto nechal tvrz rozšířit o renesanční palác, přiléhající k bráně, a přes vodní příkop vybudoval kamenný most. Touto přestavbou získala již tak dost rozlehlá tvrz charakter hradu (v dobových dokumentech je po celé 16. a 17. století důsledně označována jako "zámek", tedy "hrad").

V roce 1531 prodal Vávclav Amcha Hradenín Bohumilu Horňateckému z Dobročovic, který ho v roce 1534 postoupil Anně z Tloskova a jejím bratrům Hynku a Ctiboru Nečanským z Minic. Jejich rod zde sídlil až do roku 1600, kdy tvrz kupuje kutnohorský měšťan Václav Šatný z Olivetu, který ho v roce 1606 postoupil náhradou za dluhy svému věřiteli Václavu Zárubovi z Hustířan, majiteli nedalekého zámku v Radimi. V roce 1615 Hradenín kupuje Markéta Talmberková, rozená Trčková, která ho ale v roce 1623 prodává Anně Kedrutě Dobranovské z Těhenic, jejíž syn Václav na Hradeníně sídlí až do roku 1652. Od něj tvrz koupili poslední majitelé, kteří na ní trvale pobývali - Kateřina Magdalena Častolárová z Mejtolu s manželem Ladislavem Častolarem z Dlouhé Vsi. Za jejich vlastnictví byla v polygonální baště u hradní brány zřízena kaple s barokní lunetovou klenbou a malbami. Po 11 letech ale Kateřina (titulovaná jako paní na hradě Hradeníně) prodává tvrz v roce 1663 Janu Viktorinu z Valdštejna, který celý statek připojil k panství Komorní Hrádek a tvrz byla nadále využívána jako správní budova poplužního dvora, v roce 1677 je doloženo využívání kaple v polygonální baště.

Dvůr v roce 1720 koupilo od Františka Josefa z Valdštejna město Kutná Hora, které hu připojilo ke svému panství Lošany. Tvrzi se za městské správy dostalo sice pravidelné údržby, ale žádé zásadní opravy neprobíhaly. Pouze v polovině 18. století byla obytná věž, sloužící jako sýpka, pokryta barokní mansardovou střechou. Na počátku 19. století nastalo období, během kterého se vystřídalo několik majitelů tvrze, až ji v roce 1867 koupili od Jana Altera manželé Josef a Marie Mašínovi, kteří celý areál radikálně přestavěli v souvislosti s rozvojem jeho zemědělské funkce. Především nechali (bohužel) zbořit renesanční palác se vstupní bránou a na místě zavezených příkopů na východní straně areálu byly postaveny nové sklady a vepříny. V roce 1870 byl na místě zbořeného paláce postaven obytný dům, na jehož stavbu byly použity některé prvky původního paláce. Střecha tohoto domu vrcholila dnes již zaniklou vížkou s hodinami.

V roce 1895 koupili usedlost s tvrzí manželé Alois a Božena Nekolovi a Božena Nekolová-Hanušová ji vlastnila až do roku 1948, kdy ji koupil poslední soukromý majitel, Václav Rande. Nicméně od roku 1950 část hospodářských budov využívalo současně s ním i místní JZD. Dne 17. ledna 1955 poškodila střechu věže vichřice a do historických částí tvrze začalo zatékat. V roce 1960 byl Václav Rande nucen převést svou část statku s tvrzí státu. V polovině 70. let udeřil do věže blesk, přičemž byla narušena její statika a shořela již tehdy poškozená mansardová střecha a propadl se krov severní hospodářské budovy. Bez další větší údržby tvrz chátrala do roku 1985, kdy byl tehdejším Střediskem státní památkové péče proveden stavebně-historický průzkum, došlo k vyčištění příkopu na západní straně a byla zahájena rekonstrukce věže, která byla rovněž provizorně zastřešena. Stavební činnost byla ukončena v roce 1993, kdy byl majetek v restituci vrácen potomkům posledního majitele, rodině Klvaňových. Restituenti bohužel v žádných dalších opravách nepokračovali, takže tvrz bez patřičné údržby znovu chátrala dalších 20 let. Od roku 2010 usilovalo Regionální muzeum v Kolíně pod vedením ředitele Vladimíra Rišlinka o její získání do majetku Středočeského kraje, což bylo úspěšně završeno 19. 3. 2012 schválením tohoto záměru krajským zastupitelstvem a definitivním předáním klíčů od památky do rukou ředitele Regionálního muzea Kolín dne 20. 10. 2012. V roce 2013 byla zahájena rekonstrukce podle projektu architektky Ireny Hrabicové z atelieru IHARCH. V první fázi došlo k odstranění náletových dřevin z celého areálu a odvoz značného množství odpadků, v březnu 2014 pak byly demontovány a odklizeny zbytky nefunkčního provizorního zastřešení hlavní věže. V roce 2015 proběhlo statické zajištění věže (zpevnění stěn kovovými táhly) a její osazení kopií barokní střechy s rekonstrukcí původního mansardového krovu pokrytého šindelem (zastřešení získalo 1. místo v soutěži Cena cechu klempířů, pokrývačů a tesařů ČR v kategorii Tesařské dílo za rok 2015), završené plechovou korouhví, zhotovenou podle dobových předloh, uložených ve sbírkách Muzea Kouřimska v Kouřimi. V interiéru věže proběhlo restaurátorské zajištění zachovalých historických omítek a maleb. V roce 2019 opravy pokračovaly obnovou zřícené části opěrné zdi příkopu na západní straně a opětovným zastřešením polygonální bašty (krov byl zrekonstruován podle zachovalých historických fotografií a pokryt dřevěným šindelem). V roce 2020 byly dozděny zřícené klenby bývalé kaple s restaurátorským zajištěním historických omítek v baště a byl obnoven renesanční most. V letech 2022-23 byly dozděny pobořené koruny zdiva a zřícené záklenky okenních a dveřních otvorů severního křídla, na které byla následně osazena replika historického krovu a šindelová střecha.

Z tvrze se dochovala především mírně lichoběžníková obytná hranolová věž o stranách 9,6 x 11,5 m vysoká dnes přes 24 m (původně snad ještě vyšší) vystavěná z lomového kamene, zpevněná v nárožích pískovcovou bosáží (částečně nahrazenou novými bloky z oprav v letech 1985–93), krytá mansardovou střechou. Uvnitř věže se dochovala dvě patra sklenutá valenou klenbou z doby pozdně gotické přestavby, ostatní patra jsou členěná trámovými podlahami. Při základním průzkumu v roce 2015 byly v okenních výklencích 2. patra věže objeveny a restaurovány historické kresby rudkou (zřejmě z 16. století), které jsou zajímavým dokladem o životě dávných obyvatel tvrze. Na západní straně je před obytnou věží vložená do úzkého parkánu polygonální bašta s vysokou sedlovou střechou, sklenutá uvnitř raně barokní lunetovou klenbou bývalé kaple. Na severní straně areál uzavírá hospodářská budova ze 14. století, v jejímž suterénu se dochoval původní gotický sklep. V 17, a 18. století se v severním křídle nacházela hradní kuchyně a místnosti pro ubytování služebné čeledi, na konci 19. a ve 20. století zde byly chlévy. Západní a severní stranu dtředověkého jádra tvrze obtáčí ve skále vylámaný a částečně vyzděný příkop, přes který vede na jižní straně renesanční most. Vedle zbořené brány je do masy mostu vestavěn obytný dům z konce 19. století, který nahradil původní renesanční palác. Na jižní a východní straně se dochoval vodní příkop, kterým protéká potok Blinka.

Probíhající stavebně-historický průzkum odkrývá dosud neznámé etapy historie tvrze, po jeho vyhodnocení je zde budu publikovat.

Prohlášení za památku

Tvrz v Hradeníně je zapsána do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 45394/2–725.

Zdroj informací

Kašička F., Lancinger L.: Tvrz v Hradeníně u Kolína a její stavební vývoj, stavebně historický průzkum. Státní ústav pro rekonstrukci památkových měst a objektů v Praze, 1971.

Poche E. a kol.: Umělecké památky Čech 1. Praha. Vydalo nakladatelství ČSAV Academia 1977.

Šimek T. a kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; Východní Čechy (VI). Praha, nakladatelství Svoboda, 1989.

Svoboda L. a kol.: Encyklopedie českých tvrzí, I. díl A - J, str. 209-211. Vydalo ARGO 1998.

Durdík T., Sušický V.: Zříceniny hradů, tvrzí a zámků; střední Čechy. Praha, agentura Pankrác, 2000.

Hrady v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.