Cesty a památky

Země poznané » Putování Levantou » Blanka Matragi

Blanka Matragi

Putování Levantou (duben 2009, Libanon)

O tom, že je Blanka Matragi nejslavnější Češkou, žijící v Libanonu, není pochyb. Ani o tom, že je to jedna z nejznámějších našich osobností, žijících v zahraničí, však také v roce 2003 získala titul „Významná česká žena v zahraničí“. A protože jsme od začátku měli v plánu, že na této cestě natočíme reportáž České stopy v Libanonu, několik měsíců před odjezdem jsme se na paní Blanku obrátili s prosbou o návštěvu. K naší radosti okamžitě souhlasila, domluvili jsme si jen přesné datum a hodinu, a našemu setkání již nic nebránilo. Salon Blanky Matragi na ulici Mekdesi ve čtvrti Hamra jsme navštívili ve čtvrtek 16. dubna 2009 ve 14:00 hodin. Přišli jsme přesně a paní Blanku jsme zastihli v plné práci. Se svými zaměstnankyněmi dokončovala několik nových modelů, neboť hned po našem odchodu přiletěla soukromým letadlem z Abu Dhabi jedna arabská princezna na zkoušku. Blanka Matragi je v plné práci a maximálním nasazení – a to bez ohledu na současnou hospodářskou krizi. Co říci o tak známém člověku? Snad jen to, že jsme byli doslova konsternováni jejím charizmatem, nábojem a energií. Kdybych měl přirovnat své pocity k něčemu popsatelnému, tak bych řekl, že Blanka je jak sopka, která co chvíli exploduje. Nápady a energie z ní přímo vystřelují! Pochopitelně nám to nedalo a chtěli jsme objevit klíč k jejímu úspěchu. Je to prý jednoduché, říkala. Umět improvizovat (což se naučila v socialistickém Československu) a pak nápady realizovat a prodat je. No jednoduché mi to tedy nepřipadá, je v tom totiž pořádný kus kumštu. Zapomněla však podotknout to nejdůležitější – talent. Že by ho skromně opomněla? A přitom ho má Blanka od Boha opravdu plnou měrou. Mimo návrhů šatů nám ukazovala i své návrhy na šperky, sklo a mnoho dalších doplňků k oblečení i do bytů. V neposlední řadě by asi bylo vhodné ještě zmínit, že po poslední válce v roce 2006 uspořádala charitativní akci na získání peněz pro výstavbu elektrického generátoru v městečku Deirmimas (které jsme také navštívili) v jižním Libanonu. K nejnovější tvorbě nám paní Blanka prozradila, že se právě inspiruje unikátním dílem vynikajícího českého malíře světového formátu, Františka Kupky. Jeho abstraktní linie a vztah mezi černou a bílou je to, co ji momentálně nenechává v klidu. Mimo to, že je pro ni vždy prestižní pracovat s něčím, co má vztah k Česku. Paní Blanka má totiž krásný vztah k zemi, kde se narodila, a kam se vždy ráda vrací. Neunikly nám fotografie Prahy a dalších měst z Česka, rozvěšené po dílně, kde hbité Arabky pracovaly na jejích modelech. Krásný obraz Prahy s Karlovým mostem má Blanka i v přijímacím sále, kde přijímá své zákaznice z celého světa. Celkový dojem z návštěvy u této neobyčejné ženy byl úžasný a to i přesto, že nám její neustálé pobíhání a vyprávění … ještě sem se pojďte podívat … ještě tohle jsem vám neřekla … ani neumožnilo vychutnat si šálek vynikající arabské kávy a ochutnat libanonské velikonoční cukroví, které nám připravila. Několik kousků nám také zabalila po rozloučení sebou. A pokud se někdo ptá, zda má Blanka v salonu opravdu prostřelené zrcadlo jako památku na válku, tak je to pravda. To zrcadlo se střelou tam opravdu je. A zůstane tam jako memento, aby nikdo nezapomněl na něco tak absurdního a nesmyslného, jako je válka.

Blanka Matragi, rozená Kyselová, se narodila 20. února 1953 ve Světlé nad Sázavou. Poté, co ukončila základní školu, se ve sklárnách Bohemia ve Světlé nad Sázavou vyučila brusičkou skla a pokračovala tak ve stopách tatínka, po kterém zdědila talent. Netrvalo dlouho a Blanka se rozhodla jít dál. V roce 1974 dokončila studia na uměleckoprůmyslové škole sklářské v Železném Brodě a ještě ten samý rok začala studovat na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze oděvní výtvarnictví. V roce 1976 nastal v Blančině kariéře velký zlom, protože vyhrála v celostátní soutěži „Módní tvůrce“ Českého rozhlasu a časopisu Mladý svět a stala se tak jednou z nejznámějších módních návrhářek u nás, jejíž věhlas však přeskočil i do zahraničí. V roce 1978 její kariéra nabrala na obrátkách, když vyhrála soutěž o námětovou kolekci pro olympiádu v Moskvě, kde také uspořádala svou výstavu. V roce 1979 se Blanka provdala za svou osudovou lásku, Dr. Ing. Makrama Matragiho, CSc. Tato událost hrála v jejím životě zásadní roli. V roce 1980 získala na Vysoké škole uměleckoprůmyslové titul „akademická malířka“ a hned poté se s manželem odstěhovala do Libanonu a natrvalo se usadila v Bejrútu.

V novém domově začínali s manželem od nuly. Začali tak, že si do novin dali inzeráty, kde nabízeli služby v oblasti návrhářství a uspěli. Blanka o svých začátcích říká: ,,Já jsem přijela ještě do středověku. Dostala jsem se k první princezně, u ní sedělo dvacet dvorních dam, a než jsem opustila palác, už na mě čekala jiná dvorní dáma a vzala mě k jiné princezně." Pouhé dva roky po příjezdu do Libanonu si Blanka na hlavní bejrútské třídě Hamra otevřela svůj módní salón „Blanka Haute Couture“, o její šaty začal být nebývalý zájem, a o Blanku začaly projevovat zájem nejen bohaté zákaznice, ale také světové módní časopisy a televizní společnosti. V roce 1987 vyhrála Blanka svůj další konkurz, tentokrát na návrh policejních uniforem v Abu Dhabi ve Spojených Arabských Emirátech. Rok 1997 byl ve znamení oslav 15. výročí Blančina salónu v Bejrútu a v Praze proběhla módní přehlídka, která slavila obrovský úspěch. V roce 1999 vytvořila Blanka kolekci „New line“ pro sklárny v Kamenickém Šenově a kolekci skleněné bižuterie pro firmu Moser. V roce 2002 obdržela v Praze cenu Salvadora Dalího.

V říjnu 2006 uspořádala Blanka Matragi výstavu svých nádherných šatů v Obecním domě. Výstava, nesoucí jméno Haute couture se rozprostírala v jeho třech sálech. Návštěvníci si mohli připadat, jako by se náhle ocitli v pohádce tisíce a jedné noci. Mohli jste vidět společenské šaty, kalhotové kostýmy i honosné róby z perfektních materiálů a s precizními střihy. Po stěnách byly pověšené ukázky vyšívání a Blančiny kresby návrhů šatů. V čele místnosti, v malém výklenku, honosně seděly překrásné luxusní svatební šaty, které byly opravdu skvostné, pošité bílým peřím. Všechny její šaty jsou z neuvěřitelně lehkých materiálů, precizně pošité kamínky, flitry, plíšky,… Myslím, že se nenajde žena, která by takové šaty netoužila mít ve své skříni. Tento sen si z českých dam splnila už Hana Zagorová, Dagmar Havlová, nebo třeba Kateřina Brožová.

následující článek: POHOŘÍ ŠUF

O nás

Ohlasy

Napište nám

texty a foto Roman ŠULC, video a střih Jan KUBKA, www Tomáš ADÁMEK