Cesty a památky

Když se náš čas v Jeraši naplnil, pozdě odpoledne odjíždíme po dálnici do hlavního města Jordánska, Ammánu. Cesta vedla přes zalesněné a tedy krásně zelené pohoří, z něhož jsme se vyloupli těsně před vjezdem do nekonečné městské aglomerace. Měli jsme z jízdy autem po hlavním městě velký strach (po sledování dopravy v Káhiře), ale přesto, že to nebylo úplně jednoduché, jen s jedním zablouděním jsme dojeli do centra Ammánu (1067 km), zaparkovali na hlídaném parkovišti (3 JOD za hlídání přes noc) kousek od Velké mešity krále Husaina a ubytovali se na jednoduchém hotýlku „Almagh hotel“ (2,5 JOD/os/noc) přímo na hlavní třídě.

Ammán je jedním z center Blízkého východu, které však nikdy nesoupeřilo s Damaškem ani Káhirou o centrum islámu. Dnes je to převážně moderní velkoměsto s velmi přívětivou tváří, kde vedle poněkud konzervativního centra (Dolní město) existují příměstské čtvrti s uvolněnou a kosmopolitní atmosférou s bary, kavárnami a diskotékami. Město leží v nadmořské výšce 800 – 1200 m. n. m. a rozkládá se na 19 kopcích (původně bylo založeno na 7 pahorcích, stejně jako Řím). Tím je dán i charakter ulic, od kterých bílé domky šplhají do svahů.

První osídlení ze starší doby bronzové bylo zjištěno na území dnešní Citadely v roce 3500 př. n. l., kdy se první město jmenovalo Rabbat – Ammon a střežilo obchodní cestu mezi Sýrií, Řeckem, Kyprem a Mezopotámií. O městě nalezneme zmínky i ve Starém zákonu v Bibli. V roce 283 – 246 př. n. l. město zcela přestavěl Philadelphus, ptolemajovský faraon Egypta, a přejmenoval ho po sobě na Philadelphia. Ptolemajovce později vytlačili Nabatejci a v roce 30 př. n. l. bylo připojeno k Římské říši. V období muslimské invaze, kolem roku 636 n. l. bylo město umajjovci přejmenována na Ammán a stalo se důležitou zastávkou na obchodních a karavanních cestách.

Z památek se dochovalo především velké římské divadlo (vstupné 1 JOD), které je nejhezčím pozůstatkem římské Philadelphie. V divadle mohlo zasednout 6000 diváků a dělí se na tři části: pro bohaté, vojáky a prostý lid. Postaveno bylo ve 2. stol. n. l. za vlády Antonia Pia. Před divadlem stojí sloupy, jediné pozůstatky římského fóra z roku 190 n. l., které bylo se svými rozměry 100×50 metrů jedním z největších náměstí v provinčních městech impéria. Jednu stranu fóra dodnes zaujímá odeón (vstupné zdarma), postavený v 1. st. n. l. pro 500 diváků, kteří zde mohli shlédnouit hudební produkce.

Ve výšce 850 m. n. m. se rozkládá nad fórem Citadela (vstupné 2 JOD), která je nepřetržitě osídlena již od starší doby bronzové. Je obehnána opevněním o délce 1700 metrů, které bylo přestavováno a budováno ve všech etapách jejího vývoje. Nad ostatní stavby Citadely se zdvíhají sloupy římského Herkulova chrámu z doby vlády Marka Aurelia (161 – 80 př. n. l.), nedaleko kterých je zbytek byzantské baziliky z 6. – 7. století, zničené zemětřesením. Ústřední část Citadely zaujímají zbytky Umajjovského paláce z roku 720 n. l., který byl zničen zemětřesením v roce 749 a již nikdy nebyl zcela obnoven. V současnosti byla dokončena rekonstrukce a zastřešení audienční síně kupolí. Na Citadele je také archeologické muzeum a z hradeb je nepřekonatelný výhlad na město do všech stran.

Poslední pamětihodností města, která je ale mladšího data, je Velká mešita krále Huseina z roku 1924. Tou nejnovější mešitou je mešita krále Abdulláha I., která byla dokončena v rove 1989.

V Ammánu ale byla, spíš než historie, fantastická atmosféra. Hned první večer jsme šli do města, kde se obchodovalo o sto šest. Velmi populární jsou zde parfumérie a různé vůně si kupují i muži, kteří se vůbec nestydí za to, se řádně navonět. Za některými, zejména mladšími kluky, se linula často vůně až nevkusná. Co bylo ale skvělé místo, to byl zeleninový trh hned za mešitou krále Husaina. Kromě ovoce a zeleniny všech druhů tu vládla nenapodobitelná atmosféra, ve které se překřikovali obchodníci, vychvalující své zboží. Na trhu jsme si dali v jídelně (pro místní) dobrou večeři a nakonec ještě jdeme na internet (1 JOD/hodina) napsat zprávy známým, že jsme v pořádku živi a zdrávi. K originálním zážitkům z Ammánu patří přecházení ulic. Jelikož je zde naprosto příšerný provoz, přejít ulici je téměř nemožné. Od místních jsme okoukali způsob, který jsme pracovně nazvali „začarování aut“. Ten spočívá v tom, že se neohroženě vrhnete do šestiproudé silnice, zběsile máváte, kroužíce přitom celými pažemi, proti přijíždějícím autům a oni celkem v pohodě a bez troubení zastavují a nechají vás přejít. Nejlepší techniku při začarovávání aut si vypracoval Honza a proto byl vždycky předvojem, který nám klestil cestu.