Cesty a památky

Konečně nadešel očekávaný den D a my jsme ráno vyrazili na celý den k Mrtvému moři, které jsme zatím viděli jen z povzdálí. Hodně jsme toho každý četl, hodně slyšel a byly to informace různorodé. Jaká tedy bude pravda? Je voda opravdu tak slaná? Nedá se v ní potopit? Je rosolovitá a nedá se v ní plavat? Je to hnusné? Je to krásné? Tohle všechno se nám honilo hlavou, když jsme prudkými serpentýnami sjížděli do hlubpkého údolí, na jehomž dně se leskla tyrkysově modro-zelená voda.

Mrtvé moře (arabsky Al Bahr al Mayyit, hebrejsky Yam ha-Melah) je bezodtokovým jezerem a zároveň nejnižším bodem na zemském povrchu, neboť leží na dně Velké příkopové prolákliny, 408 metrů pod úrovní světového oceánu (některé prameny uvádějí až 420 metrů). Moře je 65 km dlouhé, 6 až 18 kilometrů široké a tvoří hranici mezi Jordánskem, Palestinou a Izraelem. Jeho jediným přítokem je řeka Jordán. Voda v Mrtvém moři má 25% až 30% obsah solí (běžná mořská voda obsahuje 4 až 6 % soli) s vysokou koncentrací minerálů, proto se v něm lze bez obtíží vznášet i bez plavání, přičemž koupat se lze celoročně. Z důvodu vysokého obsahu solí není ve vodě žádný život. Přesto Mrtvé moře přitahuje zájem civilizací z okolí už po tisíce let a je jedním z prvních míst na světě, využívaných k léčbě a také jako zdroj množství produktů používaných v různých oblastech lidské činnosti – od mumifikací ve starověkém Egyptě až po hnojiva. Zde se ukrýval král David a odehrály se tu dramatické příběhy zaznamenané ve Starém zákonu – zničení Sodomy a Gomory, po nichž se Lotova žena, která neuposlechla Boží příkaz, proměnila v solný sloup. Odčerpávání až 90 % veškeré vody z řeky Jordán na zavlažování má za následek trvalý pokles hladiny (0,5 – 1 metr ročně). Jelikož bylo spočítáno, že pokud se nic nestane, do roku 2050 vyschne Mrtvé moře úplně, uzavřely v květnu 2005 Jordánsko, Izrael a Palestina dohodu o výstavbě velkokapacitního převaděče vody z Rudého do Mrtvého moře, který by měl deficit přítoku Jordánu nahradit. Tato investice by stála v cenách roku 2005 přes 6 biliónů USD.

Po příjezdu až dolů ke břehu jsme zjistili, že pobřeží je absolutně pusté a těžko přístupné. Při pohledu na vysráženou sůl nám navíc rychle došlo, že rozhodně musíme vyhledat nějaké místo ke koupání, kde bude sladká voda na umytí. Jeli jsme tedy nejprve na jih, jestli neobjevíme nějakou jinou pláž než známou „Amman beach“ na severním okraji, kam jezdí všichni turisté a kde se prý platí i vysoké vstupné. A objevili. Po pár kilometrech jsme viděli mnoho Arabů, jak se koupají v moři, takže jsme zastavili a odhodlaně se pustili mezi ně. Byli jsme zde jediní cizinci a tak se nám opět dostávalo patřičné pozornosti a zájmu. Dozvěděli jsme se, že toto místo jsou Herodovy prameny a po koupání se můžeme omývat v termálních pramenech, které vytékají v malých jezírkách přímo na pláži a z kterých voda volně odtéká do Mrtvého moře.

Herodovy prameny leží na břehu Mrtvého moře asi 10 kilometrů jižně od Ammanské pláže (Amman beach) a jelikož jsou volně přístupné, vždy tu bývá velmi mnoho místních obyvatel, kteří se zde koupají nebo oplácávají léčivým bahnem. Voda z pramenů je minerální a teplá okolo 30 stupňů celsia, takže se ideálně hodí k omývání po koupání v Mrtvém moři nebo k příjemné relaxaci v malých přírodních jezírkách, která jsou v místě výronů vody ze země. Při koupání na tomto místě je však třeba brát v úvahu vhodné oblečení s ohledem na ostatní koupající. Toto místo si mimochodem velmi oblíbil již Herodes Antipa, který si zde v roce 4 př. n. l. léčil kožní problémy a opodál založil přístav Callirhoe pro svůj nedaleký palác Mukawir. Pozůstatky přístavu odhalily archeologické vykopávky v roce 1807 na základě lokalizace podle tzv. „Madabské mapy“ v kostele sv. Jiří v Madabě.

Jedinou vadou na kráse tohoto místa byl docela velký čurbes, protože místní zde pořádají řadu pikniků a již se příliš neobtěžují s odvozem odpadků. Ale stejně mělo tohle místo něco do sebe a byli jsme rádi, že jsme nešli na „Amman beach“, také proto, že zde se neplatí žádné vstupné. Protože jsme nemuseli už na nic čekat, vrhli jsme se do moře – už první pocit byl ohromující! Voda opravdu nadnáší, potopit se nedá, slaná je až hrůza (stačilo těch několik kapek na rtu) a plavat na břiše taky nejde. Člověka to stále otáčí na záda a tak se dá ve vodě lebedit na zádech a to hezky bez námahy. Voda je sice poněkud „hustší“ ale určitě ne rosolovitá (jak někdo tvrdil) a koupání bylo fantastické. Po „plavání“ na zádech jdeme na břeh, nakládáme se do termálních jezírek nebo se potíráme bahýnkem. V tom nám byli nápomocní místní kluci, kteří hned přiskočili a namazali nám bahnem záda tam, kam jsme si sami nedosáhli. Tyto procedury několikrát opakujeme spolu se sluněním. V podvečer se absolutně spokojení a plní dojmů vracíme do Madaby na poslední noc.

Koupání v Mrtvém moři mohu všem doporučit, a pokud se snad někdo o tom vyjadřuje nechvalně, tak určitě jenom proto, že se nekoupal u Herodových pramenů.