Cesty a památky
domy v ulici Kutnohorské (předměstí)
Kolín, Městské domy, Město Kolín
Tato část ulice se v minulosti nijak nejmenovala, na starých plánech z 19. století je označována jako "erární silnice na Kutnohorském předměstí", po roce 1918 byla pojmenována jako Havlíčkova ulice, za německé okupace byla v roce 1940 přejmenována na Třídu Marie Terezie (Maria Theresia strasse) a v roce 1946 pak na Třída maršála Stalina. V roce 1954 byla přejmenována na současný název Kutnohorská ulice.
1. Dům čp. 39 "Knirschův dům"
Dvoupatrový nárožní dům** postavený po roce 1934 na místě staršího domu z 19. století pro renomovaného kolínského právníka JUDr. Karla Knirsche podle návrhu významného meziválečného pražského architekta Vladimíra Grégra (žák Josefa Gočára, autor domů v Praze na Barrandově, Trilobitbar, designu vlaku Slovenská strela atd.). Dům je postaven na půdorysu nepravidelného lichoběžníku, na každé uliční straně jsou se symetrickou přesností umístěny dřevěné rizality, obepínající roh domu, stěny zdobí typická proškrabávaná omítka. Do postranní štítové fasády domu, viditelné z Mostní ulice, architekt neopomenul zakomponovat prvek oblouku. Bývá aplikován vždy funkčně, v tomto případě nese schodiště z přízemí (původně ze zahrady) na nevelkou terasu v prvním patře. Knirschův dům v Kolíně architekt završil mohutnou střešní římsou, zde provedenou ve dřevě, a ukončil ho sedlovou střechou s nepříliš strmým spádem a drobnými vikýři.
Přízemí bylo původně určené pro tři obchody, byt domovníka a průchod ke komunikaci do horních dvou pater. Skleněné výkladce s dřevěným obložením, ani původní vchod (původně lemovaný sloupky) se nedochovaly. První a druhé patro byly určeny majiteli domu a jeho rodině. Část traktu v Kutnohorské ulici byla věnována pracovním prostorám majitele, který zde měl svou advokátní kancelář se zázemím a čekárnou pro klienty, popřípadě hosty. Zbytek prvního patra patřil soukromému životu. V rohové místnosti se dvěma rizality byl původně velkorysý obývací pokoj, směrem do Mostní ulice pak byla umístěna hala a v zadním traktu velká jídelna. Ve druhém patře byly směrem do Kutnohorské ulice situovány dvě dětské ložnice, v traktu za nimi pokoj pro vychovatelku. Rohovou místnost zabírala ložnice manželů, vedle níž byly prostory lázně, pokoje pro hosty a zcela na kraji traktu v Mostní ulici byl menší obývací pokoj. Přes chodbu pak v zadním traktu byla velká kuchyň a zázemí pro služebnictvo. V zadní části pozemku z Mostní ulice se původně rozkládala nevelká zahrada, ze které bylo možné vyjít po schodišti na terasu a dostat se do haly v prvním patře.
Charakter a původní podoba domu jsou, až na relativně malé úpravy, prakticky neporušeny, jedná se o typickou ukázkou Grégrova rukopisu. Za socialismu v domě sídlil okresní výbor Koministické strany Československa (OV KSČ) a okresní výbor Socialistického svazu mládeže (OV SSM), dnes dům slouží jako Úřad práce.
3. Kostel Nejsvětější Trojice spolu s konventu Řádu menších bratří kapucínů - viz samistatná hesla
4. Dům čp. 15/41 - Obchodní akademie - viz samostatné heslo.
5. Dům čp. 273 - palác Rakousko-Uherské banky - viz samostatné heslo.
6. Dům čp. 557 - Městské divadlo - viz samostatné heslo
7. Dům čp. 21 "Latzelův dům"
Na místě dnešního domu čp. 21 stávaly původně dva starší předměstské domy. Projekt na současnou stavbu vypracoval pro podnikatel Karla Latzela pražský stavitel Josef Blecha v roce 1881. Majitel pozemku požádal o povolení stavby 16. 5. 1881, projekt stavitele Blechy byl schválen 28. 10. 1881 a 28. 12. 1881 bylo vydáno stavební povolení. Vlastní stavba probíhala v průběhu roku 1882 a v jejím rámci byly provedeny velké zemní úpravy, během nichž byla odstraněna část svahu a ze tří stran zajištěna kamenným tarasem. V prvním patře jižního průčelí byl vchod na lávku, kterou se přecházelo do zahrady s altánkem. Do zahrady vedlo i schodiště u západní strany domu, které se dnes jmenuje Ztracená ulička. Dne 3. 10. 1982 požádal Karel Latzel o kolaudaci a povolení k obývání dokončeného domu.
Podnikatel Ing. Karel Latzel (1833-1925) přišel do Kolína z Krnovska a byl spoluzakladatelem kolínského lihovaru a draslovky. Kromě tohoto domu si nechal již dříve postavit dům čp. 45 (dnes Městský úřad) na Karlově náměstí.
Od dědiců Karla Latzela koupilo dům 11. 5. 1926 město Kolín za 412 251,71 Kč za účelem zřízení Domu sociální péče. Dne 16. 11. 1927 bylo vydáno povolení k adaptaci domu dle plánů firmy Kokeš & Franta z Prahy a 1. 4. 1928 bylo vydáno povolení k užívání za zmíněným účelem. Od té doby slouží zdravotnictví, v roce 1950 proběhla částečná úprava na zdravotní středisko, později se specializovanými ordinacemi TBC a plicního oddělení. Plánovaná oprava domu v roce 1968 byla nakonec zamítnuta, neboť existoval plán na jeho zboření a na jeho místě se měla stavět budova pro sídlo Okresního národního výboru (zkratka ONV, později Okresní úřad). K částečné opravě chátrající budovy došlo až v roce 1986 pro potřeby Okresní hygienické stanice, v podkroví byly v rámci těchto prací zřízeny dva. K dokončení oprav došlo až v letech 1992-93, kdy proběhla rekonstrukce na Dům duševního zdraví s psychiatrickými ordinacemi a 6. pokoji protialkoholní záchytné stanice (PZS). V roce 2018 byla protialkoholní záchytná stanice bez náhrady zrušena a od 1. 7. 2022 bylo v jejich prostorách otevřeno Centrum Kohoutek Farní charity Kolín.
Dům je od roku 1926 v majetku města Kolína. V letech 2025-26 je plánována generální rekonstrukce celého objektu.
8. Dům čp. 50 "Kmochův dům"
První písemné doklady o existenci domu čp. 50 jsou z roku 1849, kdy svůj starší předměstský dům převáděli manželé Jan st. a Barbora Pavelkovi na svého syna Jana ml. Pavelku. Od něj ho v roce 1855 koupili manželé Jan a Kateřina Poláčkovi a v letech 1860-75 ho vlastnili manželé František a Anna Polákovi. V roce 1875 koupili dům Antonín a Anna Preclíkovi, kteří v roce 1876 požádali o stavbu nového domu na místě staršího. Zda k zamýšlené stavbě došlo, není zřejmé, protože o povolení stavby na pozemku čp. 50 požádal městskou radu 24. 6. 1881 správce kolínského lihovaru Pavel Vtělenský. Již 10. 7. 1881 vydal Purkmistrovský úřad Kolín ke stavbě jednopatrového domu pro něj a jeho manželku Kateřinu, jehož plány se dochovaly v archivu Stavebního úřadu Kolín. Dne 27. 1. 1882 se konala kolaudace dokončené stavby.
V roce 1883 dům koupil František Kmoch, který zde žil a tvořil až do své smrti v roce 1912. Obýval ho spolu se svou ženou Josefou, rozenou Kahslovou (1853 – 1926), a jejich pěti dcerami. Po smrti matky dům zdědila nejstarší dcera Josefa Kmochová (1881 – 1942) a po ní od roku 1943 mladší dcera Anna Kmochová (1874 – 1972). V roce 1938 provedl stavitel Josef Jandák opravu částečně zbořené zdi do Školské ulice, v roce 1942 bylo konstatováno, že sklep domu není vhodný jako protiletecký kryt. Po roce 1948 byly v domě zřízeny tři bytové jednotky, jeden z nich užívala až do roku 1972 jeho majitelka Anna Kmochová, která dům před svou smrtí prodala Zdeňkovi a Jarmile Pauerovým.
Ti dům dle kupní smlouvy z 19. listopadu 1975 prodali za 171 254,39 Kč státu zastoupeném tehdejším Okresním národním výborem (ONV) Kolín dle znaleckého posudku Jiřího Šafaříka z Bělušic. Následně se v letech 1975-76 uskutečnila adaptace na mateřskou školu pro 90 dětí, po kolaudaci 10. 2. 1976 byl dům převeden do majetku města Kolína. V roce 1983 proved OSP Kolín adaptaci pro zřízení pobočky České školské inspekce, knihovny a archivu Odboru školství městského úřadu a ordinací Okresní Pedagogicko-psychologické poradny. Během opravy v letech 1992-94 byly podle projektu Věry Kadlečkové opraveny fasády a do půdního prostoru bylo vestavěno 6 provozních místností. Od roku 2005 byl dům prázdný a až v roce 2014 ho Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových prodal městu Kolín. Dne 28. dubna 2025 byla městem Kolín zahájena rekonstrukce domu za účelem zřízení učeben pro dvě dětské skupiny a Základní uměleckou školu Františka Kmocha (celková cena investice činila 41 milionů korun bez DPH, z čehož město zhruba 25 milionů získalo formou dotace z Evropské unie). Opravený dům byl předán do užívání za přítomnosti vedení města 27. srpna 2026.
Pobyt známého kapelníka v tomto domě připomíná pamětní deska vedle vchodu do domu.
9. Dům čp. 17 "Pod brankou"
Na tomto místě stával domek nejpozději v 18. století, což dokládá nepříliš kvalitní fotografie uložená v okresním archivu, pořízená koncem 19. století, zachycující dům s barokní mansardovou střechou. Zakreslen je i na indikační skice stabilního katastru z roku 1841 a v písemných pramenech je o něm zmínka z roku 1835, kdy ho Václav Cyvín prodal Františku Jedličkovi za 2260 zlatých, přičemž pozdějším majitelem byl Václav Mrštík. V roce 1879 objekt získali manželé Václav a Barbora Mrštíkovi, přičemž roku 1892 přešla polovina vlastnického podílu na Vojtěcha Mrštíka. Následné ne zcela přehledné rodinné majetkové vztahy vyústily roku 1896 v prodej domu, který získali Josef Melich (polovina), Jan Krouza (čtvrtina) a Marie Krouzová (čtvrtina), patrně Melichova dcera. Josef Melich, tehdejší okresní tajemník, se zároveň věnoval výrobě cukrovinek na Kutnohorském předměstí. Již o rok později přešel Melichův podíl na manžele Jana a Marii Krouzovy, kteří se tak stali rovnocennými spoluvlastníky. Roku 1904 dům nabyl Ladislav Potůček, příbuzensky spjatý s rodinou Krouzových, a starší stavbu záhy nahradil novostavbou, realizovanou na základě stavebního povolení z 9. května 1904 a zkolaudovanou 17. března 1905. Potůček, syn kolínského kronikáře prof. Františka Potůčka a správce Městské spořitelny, byl mužem výrazného společenského postavení; jeho rodinné vazby sahaly i k osobnosti fotografa Jaromíra Funkeho. Po jeho smrti 28. prosince 1917 přešel dům na základě závěti určené k zřízení nadace na podporu slepých, přičemž vdově bylo zajištěno doživotní užívání. Roku 1920 se objekt stal majetkem města Kolína. Město jej nejprve pronajímalo tiskárně, později od roku 1993 občanskému sdružení ARCHé, které zde provozovalo služby pro uživatele drog a Romský klub. V roce 2004 si objekt pronajala organizace Prostor Plus o.p.s., která jej po patnácti letech odkoupila do svého vlastnictví. Náledně v letech 2018–2020 byla provedena komplexní rekonstrukce objektu, celkové investiční náklady činily 39 mil. Kč, přičemž zhruba 90 % nákladů bylo financováno z prostředků Evropské unie. Autorem architektonického návrhu a projektové dokumentace byla architektonicko-projekční kancelář AZ PROJECT spol. s r.o. z Kolína, vedená manželi Kadlečkovými. Rekonstrukce respektovala původní půdorys domu, který zůstal zachován, součástí stavebních úprav bylo zejména nové opláštění objektu, jeho zateplení a modernizace technického stavu budovy. Charakteristickým prvkem současné podoby domu se stalo takéobložení fasády částečně plechem a částečně dřevem. Realizaci stavebních prací zajišťovala společnost Realitní a stavební společnost, a.s. Dnes společnost Prostor Plus o.p.s. v domě provozuje terapeutické služby a v přízemí sídlí adiktologické služby. Součástí areálu je také upravená zahrada přístupná návštěvníkům.
10. Dům čp. 179 - Základní, mateřská a praktická škola - viz samostatné heslo
Zdroj informací
Sosnovcová E.: Vladinír Grégr a architektura mezi dvěma světovými válkami v ČSR. Diplomová práce, str. 28-29. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav pro dějiny umění 2009.
Mapa
Poloha
Kutnohorská ulice je pokračováním stejnojmenné ulice vybíhající z Karlova náměstí a na křižovatce u kostela Nejsvětější Trojice s konventu Řádu menších bratří kapucínů z ní vybíhá směrem k Masarykovu mostu ulice Mostní, na opačnou stranu ulice Politických vězňů.
GPS: 50°1'35.798"N, 15°12'20.517"E
Fotogalerie
