
Nový zámek, Škvorec
Datace: jádro hospodářského dvora 14. století, přestavba na zámek 1791
Sloh: pozdní baroko s klasicistními prvky
Autor: Josef Jäger
Materiál: smíšené zdivo, kámen, cihla, omítka, pálená krytina
Majitel: soukromí vlastníci
Takzvaný Nový zámek vznikl přestavbou středověkého poplužního dvora ze 14. století, který původně tvořil hospodářské zázemí protilehlého Starého zámku. Rozsáhlý hospodářský areál stojí na návrší při východním okraji Škvorce a po staletí představoval nezbytnou součást vrchnostenského hospodářství. Zásadní proměna areálu proběhla roku 1791 za vlády Lichtenštejnů, kdy byl podle plánů architekta Josefa Jägra, dochovaných v rodinném archivu Lichtenštejnů ve Vaduzu, přestavěn na nový vrchnostenský zámek. Od počátku nesloužil jako šlechtická rezidence v pravém slova smyslu, ale především jako sídlo správy panství a kanceláře lichtenštejnského vrchnostenského úřadu. Tuto funkci zastával až do roku 1852, kdy bylo škvorecké panství administrativně připojeno k Uhříněvsi.
Přestože zámek ztratil původní správní význam, zůstal nadále centrem hospodářského dvora a stal se součástí velkostatku. Při první pozemkové reformě roku 1923 byl areál přeměněn na zbytkový statek. Po roce 1950 přešel do majetku místního jednotného zemědělského družstva (JZD), které bez jakékoliv údržby využívalo nejen hospodářské budovy, ale i samotný zámek. Řada prostor byla rozdělena na byty a provozní místnosti, zatímco hospodářský dvůr sloužil zemědělské výrobě. Přes necitlivé zásahy a dlouhodobé provozní využívání bez oprav se naštěstí zachovala původní barokní dispozice celého areálu. V roce 1993 byl objekt v restituci vrácen původním vlastníkům, kteří zahájili jeho postupnou a rozsáhlou obnovu. Díky několika etapám rekonstrukce získal zámek i navazující hospodářské budovy reprezentativní podobu a dnes slouží především k bydlení, podnikání a administrativním účelům.
Nový zámek představuje dobře dochovaný příklad venkovské vrchnostenské architektury spojené s rozsáhlým hospodářským dvorem. Areál má přibližně obdélný půdorys s protáhlým severovýchodním výběžkem zakončeným mohutným špýcharem. Jeho obvod vymezují hospodářské stavby, ohradní zdi a brány, které společně vytvářejí uzavřený hospodářský celek. Dominantou západní strany nádvoří je vlastní zámek zvaný Purkrábka, rozsáhlá jednopatrová budova u vstupní brány, vystavěná ze smíšeného zdiva. Tento přízemní obytný dům sloužil správě hospodářství a vyznačuje se jednoduchou barokní architekturou se zkosenými nárožími a kamennými portály. Zastřešen je vysokou valbovou střechou s pálenou krytinou a jeho fasády člení výrazná profilovaná korunní římsa, horizontální pásy a pravidelně rozmístěná obdélná okna se šambránami. Do dvora se obrací dlouhé průčelí oživené mělkými rizality a arkádovými vstupy, jejichž půlkruhové oblouky spočívají na kamenných sloupech s jednoduchými hlavicemi. Střední část průčelí zdůrazňuje vystupující rizalit s průjezdem a hlavním vstupem. Na jižní straně je do hmoty budovy vložena bývalá zámecká kaple s půlkruhovým půdorysem, jejíž koncha byla zdobena pozdně barokní štukovou výzdobou. Celkové architektonické řešení spojuje reprezentační charakter vrchnostenského sídla s praktickými požadavky hospodářské správy.
Významným prvkem nádvoří je kamenná čtvercová kašna z počátku 19. století. Původně byla součástí promyšleného vodovodního systému, kterým byla voda přiváděna smrkovým potrubím z přibližně 300 metrů vzdáleného rybníka Na Pazderně. Později byla do středu kašny osazena socha Evangelisty, druhotně umístěná na betonovém podstavci. Ve druhé polovině 20. století sloužila kašna jako napajedlo dobytka místního zemědělského družstva. Částečně opravena byla roku 2005, ačkoliv původní vodní přívod již obnoven nebyl.
Součástí chráněného areálu nejsou pouze zámecké budovy, ale také rozsáhlé hospodářské zázemí. K němu patří severní a jižní chlévy, soubor stodol, mohutný špýchar a bývalý čeledník. Celý areál uzavírá systém ohradních zdí a bran. Hlavní vstup tvoří hodnotná barokní brána se segmentově zakončeným štítem, volutovými křídly a kamennými ozdobami, která vytváří důstojný nástup do hospodářského dvora. Druhá, jednodušší brána směřuje ke kostelu sv. Anny a propojuje areál s historickým jádrem městyse.
Areál Nového zámku představuje společně se Starým zámkem jedinečný doklad vývoje škvoreckého panského sídla od středověku až po novověk. Zatímco Starý zámek je i dnes šlechtickým sídlem, Nový zámek dokumentuje pozdější hospodářskou a správní organizaci lichtenštejnského panství. Rozlehlý hospodářský dvůr vytváří mimořádně hodnotný urbanistický celek, který si navzdory proměnám 20. století uchoval historickou strukturu. Díky citlivé obnově patří dnes Nový zámek k nejlépe dochovaným vrchnostenským hospodářským areálům v širším okolí Prahy a tvoří významnou dominantu východního okraje Škvorce i důležitou součást jeho historické identity.
Nový zámek je zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 15659/2–2172.
Poche E. a kol.: Umělecké památky Čech 3, str. 500. Vydalo nakladatelství ČSAV Academia, Praha. 1980.
Šimek T. a kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; Praha a okolí, str. 168. Praha, nakladatelství Svoboda, 1988.
Psota J. ml., Kyselová P., Bednář M., Jindřich J.: Drobné památky v Úvalech a okolí. Klub přátel historie a přírody Úval a okolí 2009.
Nový zámek čp. 2 leží východně od Starého zámku.
GPS: 50°2'45.870"N, 14°44'5.150"E
Nepřístupné