Cesty a památky

Kolínsko » Tismice » kostel Nanebevzetí Panny Marie

kostel Nanebevzetí Panny Marie

Tismice, Kostely, synagogy a modlitebny, Kostely románské

Tismický kostel Nanebevzetí Panny Marie je pro širokou veřejnost poměrně neznámou stavbou, která díky tomu, že se dochovala v téměř původní podobě ideální románské baziliky, patří k nejvýznamnějším památkám svého druhu v rámci širšího středoevropského prostoru.

Románská perioda (polovina 12. století)

Přestože první písemná zmínka o kostele pochází až z roku 1352, podle jeho architektury se jedná o vyvinutou formu ideální románské baziliky z poloviny 12. století. Nezodpovězenou otázkou zůstává, proč takto honosná stavba vznikla právě v Tismicích, o kterých z minulosti nemáme žádné zprávy jako o významném sídle. Typově totiž odpovídá vyššímu sociálnímu prostředí, neboť kostely bazilikálního typu se ve 12. století v Čechách stavěly téměř výhradně jako biskupské, kapitulní nebo klášterní chrámy. Lze tedy pouze odvozovat, že stavba takovéto honosné baziliky měla sloužit k reprezentaci společenského postavení jejího objednatele. Tím mohl být buď přímo český kníže a později král Vladislav II. (* 1110 - † 1172) nebo některý z jeho následovníků, nejpozději pak pražský biskup a od roku 1193 český kníže Jindřich Břetislav († 1197). Jistou souvislost s pražským biskupstvím může nasvědčovat skutečnost, že nedaleký Český Brod byl v raném středověku střediskem biskupských statků (tzv. českobrodský distrikt). Kostel v Tismicích tak mohl být přímou součástí biskupského, knížecího nebo královského dvorce, o jehož existenci ale bohužel postrádáme jakýkoliv přímý doklad (nepřímým dokladem je pak pouze zaniklá románská empora). Problematiku nijak neosvětlil ani archeologický výzkum okolí kostela v letech 2008–10, v rámci kterého nebyly do hloubky 2 metrů nalezeny žádné doklady lidské činnosti starší, než ze 14. století. V období raného a vrcholného středověku se tedy v okolí kostela ani nepohřbívalo (prozkoumáno bylo 28 hrobů), což ještě více komplikuje možné hypotézy ohledně vzniku této velkolepé stavby.

Gotická perioda (14. – 15. století)

V roce 1352 je kostel poprvé nepřímo zmíněn v Rejstříku papežských desátků, uloženého ve fondu Metropolitní kapituly u sv. Víta v Archivu Pražského hradu, v souvislosti s odvodem pololetní platby nejmenovaným tismickým farářem (tedy musel být farní). V té době byly světskými patrony kostela místní drobní feudálové Vrbíkové z Tismic, sídlící na nedaleké tvrzi. Ve 2. polovině 15. století pak došlo k destrukci celé jižní stěny, která byla následně od základu znovu vystavěna a to s použitím nových i původních kamenů tak, aby byl zachován původní ráz románské stavby. Oprava tismického kostela je tak pozoruhodným příkladem citlivého přístupu k obnově staré stavby na konci středověku. Do této nově vystavěné stěny byl současně vložen boční gotický portál se znakem Vrbíků z Tismic (viz dále).

Barokní perioda (18. století)

Těsně po roce 1700 proběhly stavební úpravy kostela, v rámci kterých byla nově zaklenuta hlavní loď, v západním průčelí byl osazen nový vstupní portál a do jihozápadního koutu jižní lodi bylo vestavěno točité schodiště na tehdy ještě existující románskou emporu. Stavební vývoj kostela byl ukončen poměrně zásadní přestavbou v letech 1767–75, provedenou z popudu majitelky černokosteleckého panství kněžny Marie Terezie Savojské stavitelem Václavem Janem Budilem a zednickým mistrem Janem Smutným. K severní stěně byla přistavěna sakristie, jižní věž byla zvýšena o jedno patro a došlo k novému zastřešní obou věží současnou střechou. V souvislosti s touto úpravou také byly převěšeny zvony. Románskou emporu nahradila nová barokní varhanní kruchta, pod hlavním oltářem vzniklo vyvýšené pódium, přístupné po schodišti, klenba hlavní lodi byla vyzdobena freskami a rozšířena byla také původní románská okna v lodi. Areál kostela obklopily ambity pro poutníky za zázračnou sochou Tismické madony. Z tohoto důvodu také proběhly dílčí úpravy hlavního oltáře, na kterém byla zrušena skleněná vitrína a věnce kolem madony, které nahradily hlavičky andílků. Ambity byly v roce 1820 odstraněny Františkem Dražilem z Kostelce nad Černými lesy, což je doloženo nápisem na čele severního opěráku kostela, dnes pouze částečně čitelný: [F]RANZ [DR]AZIL Z KOSTELCE Z CERN [...] TA[K]I BAURAL HAN[...]TI [...] DNE 6 MAIE 1820.

Oprava kostela (21. století)

V letech 2009–11 proběhla generální oprava kostela z Programu rozvoje venkova ČR, slavnostně ukončená bohoslužbou 6. března 2011, celebrovaná generálním vikářem Michaelem Slavíkem. V letech 2016-17 byly restaurovány barokní fresky na stropě lodi kostela.

Trojlodní neomítnutá stavba z pískovcových kvádrů, s hladkým dvouvěžovým západním průčelím a třemi apsidami v jedné rovině, je 13,20 metrů dlouhá a 8,5 metrů široká. V jižní stěně lodi je gotický boční vstupní portál z 2. poloviny 15. století, doplněný znakem* místní zemanské rodiny Vrbíků z Tismic. Portál je vynikající ukázkou pozdně gotické kamenické tvorby, kdy bez ohledu na neveliký funkční význam tohoto vchodu byly použity nejaktuálnější stylové formy, představující motiv protínajících se prutů s tordovanými patkami. Vlastní znak Vrbíků z Tismic je skvělá ukázka slezsky orientované pozdní gotiky s prvky připomínajícími dílo Mistra Brikcího z Vratislavi (působícím 90. letech 15. století v Kutné Hoře). Apsidy s původními (dnes však zazděnými) okny jsou členěny lizénami a ukončeny jsou obloučkovým vlysem s římsou. Loď i věže jsou hladké. Západní dvouvěžové průčelí není tak zdobné jako východní část s apsidami, ale udivuje svou strohou krásou. Nad vstupním barokním portálem je zazděné původní románské okno (zazděno bylo po přistavění kruchty v lodi). Jako schody do sakristie na severní straně byl použit starší renesanční náhrobník Bedřicha Ichtrice z Ichtric († 1597) a jeho manželky Mariány Veleňské z Veleně s již nečitelným nápisem, před západním průčelím kostela je do dlažby vložen náhrobník (1770-80) se zbytky česky psaného nápisu: [N]A [---] GESTI K[---] VMREL 11 DECE[MBRI]S A(NNO) D(OMINI) MDCCLXX[---].

Hlavní loď bazilikálního trojlodí je od bočních lodí oddělena románskými arkádami, které spočívají střídavě na pilířích a sloupech, což je prvek známý především v Porýní; v Čechách se jedná o naprostý unikát. Sloupy arkád vyrůstají z klasických atických patek se čtyřmi nárožními lístky. Stěny lodě jsou členěny vpadlými poli, a sklenuta je barokní valenou klenbou stýkajícími se lunetami z let 1767–75. Barokní hudební kruchta je z let 1767–75, kdy nahradila původní románskou emporu, apsidy jsou sklenuty konchou. Fresky na klenbě a v apsidách bočních lodí jsou z let 1767–75 od přistoupimského kaplana Jana Svobody a představují na klenbě hlavní lodi: Korunování P. Marie, P. Marie Útočiště a Orodovnice a P. Maria Tismická, v apsidách Bůh Otec a Duch svatý, P. Marie, sv. Anna a Jáchym a sv. Jan Nepomucký. Fresky byly přemalovány v polovině 19. století kutnohorským malířem Václavem Vysekalem v duchu tehdy módního nazarenismu, malované girlandy na sloupech jsou ze 17. století. V kostele se rovněž dochovaly zbytky románské nástěnné malby** z doby kolem roku 1200, kterou je na západní stěně černý konsegrační kříž, rámovaný červenou barvou, a na triumfálním oblouku postavy dvou biskupů. Na jižní straně jsou to obrysy mužské postavy se svatozáří kolem hlavy - jelikož se nedochoval žádný atribut, lze vzhledem k době vzniku uvažovat o sv. Vojtěchovi, Mikuláši nebo Klimentovi. Na protilehlé severní stěně je to nepatrné torzo postavy, z níž je patrný obličej, mitra a svatozář a v partiích boků tahy štětce, naznačující ruce či záhyb obleku světce. Stav maleb je velmi špatný, nikdy nebyly restaurovány.

Pozůstatky vnitřního zařízení kostela jsou převážně barokní. Hlavní oltář pochází z roku 1755, v jeho středu ale vyniká gotická socha Madony tismické (dnes nahrazena kopií) přinesená do Tismic roku 1419. Boční oltáře a kazatelna jsou rokokové, cínová křtitelnice vysoká 98 cm z roku 1786 je signována J.M.B. (Josef Mitterbacher). Na kůru byly do roku 2022 varhany z roku 1913 od varhanářské firmy Rejna & Černý z Prahy, v roce 2023 byly nahrazeny novým nástrojem za 2,7 milionu korun, zhotoveným v olomoucké dílně Dlabal-Mettler podle návrhu akademického malíře a varhaníka Petra Štěpána. Do vnitřního severního podvěží jsou vsazeny dva renesanční náhrobníky:

(vlevo) náhrobník ze šedého pískovce Václava Güntera z Moren a na Vrátkově († 13. 10. 1582) s erbem v dolní části (vyrůstající postava mouřenína s šípem v ruce) a českým nápisem psaným gotickou minuskulí v horní části: LETHA PANIE 1582 W SOBOTU PO SWATEM DIWISSI VMRZEM VROZENY PAN WACZLAW GYNTER Z MOREN A NA WRATKOWIE A W TOMTO MIESTE TIELO GEHO POCHOWANE LEZI PAN BUOH RACZ MILOSTIW BEGTI GEHO DUSSI,
(vpravo) pískovcový náhrobník rytíře Adama Ichtrice z Ichtric († 3. 2. 1609) s erbem v dolní části (dva zkřížené klíče) a částečně čitelným českým nápisem psaným gotickou minuskulí v horní části: LETHA PANIE 1609 TEN AUTERY PO HROMNICYCH VMRZEL PAN RYTIRZ ADAM YCHTRICZ Z YCHTRYCZ [---] GEHOZTO TIELO POCHOWANO GEST [---]. Adam byl synem Arnošta Ichtrice, majitele tvrze a dvoru v Limuzích.

V severní věži visí zvon** z roku 1442, jeden z nejstarších dochovaných na Kolínsku; je vysoký 52 cm, má průměr 62 cm, na věnci je plastická dvojlinka a na krku zvonu obíhá jednořádkový český nápis gotickou minuskulí ohraničený plastickou dvojlinkou: KE CZTY BOZYE A PANNYE MARIGY ZWON LIT GEST LETA MCCCCXLII.

Od 1. ledna 2005 filiální kostel spadající pod správu Řimskokatolické farnosti Český Brod v Kolínském vikariátu. Bohoslužby se konají první neděli v měsíci a v sobotu před třetí nedělí v měsíci od 17.30 hodin.

Prohlídka kostela je možná buď v době před či po bohoslužbě nebo po předchozí dohodě na obecním úřadě, e-mail: ou.tismice@volny.cz, případně telefonech 606 855 695 (p. Petr Hertus) a 608 026 719 (p. Jan Přibyl.