CESTYAPAMATKY.CZ

Na místě zbořeniště kláštera, který v roce 1421 vypálili husité, nebo v jeho těsné blízkosti, započal v roce 1437 husitský hejtman a kněz Bedřich ze Strážnice se stavbou nevelkého gotického hradu s názvem Lapis refugii (Kámen útočiště). Dodnes se dochovala nápisová deska z původní brány, na které je uvedeno, že hrad stavěl mistr Petr; díky tomuto nápisu je mistr Petr nejstarším stavitelem hradu v České republice, kterého známe jménem. Hrad v Kolíně je navíc jediným ze známých hradů husitských hejtmanů, který byl založen ve městě.

Podle nejnovějších poznatků po stavebně-historickém průzkumu v letech 2003–04 nebyl hrad Bedřicha ze Strážnice příliš velký svým rozsahem ani architektonickou hodnotou a od měšťanských domů na náměstí se v podstatě lišil pouze opevněním. K původní městské Klášterské bráně byl vestavěn do parkánu mezi hradební zdi základ dnešního západního křídla, z něhož se dochovaly obvodové zdi. Zároveň bylo založeno protilehlé východní křídlo, z něhož se zachovaly obvodové zdi přízemí a sklepy, a které bylo kratší než dnes. Od města odděloval hrad příkop, který byl i na jižní straně, tj. směrem k cestě od Klášterské brány. Dokládá to skutečnost, že brána tehdy ještě sloužila i jako brána městská a Bedřich ze Strážnice ji nezabral pro svůj hrad (možná však její první patro používal jako hradní kapli, přesvědčivý důkaz pro toto tvrzení ale chybí). Stavba tohoto prvního hradu byla dokončena v roce 1448, ale již v roce 1458 ho získal král Jiří z Poděbrad, který dosadil do Kolína královského hejtmana. V roce 1477 na kolínský hrad umístil uherský král Matyáš Korvín posádku, která opakovaně vyplenila město i okolí. V roce 1487 odkoupil hrad český král Vladislav II. Jagelonský a v majetku české královské komory zůstal od této doby, až na malé výjimky, do druhé poloviny 19. století.

V držení hradu se ovšem střídali zástavní držitelé, v letech 1502–05 to byl například Mikuláš Trčka z Lípy a po něm do roku 1536 Vojtěch a Jan z Pernštejna. Za Pernštejnů proběhla po roce 1529 radikální a výjimečně pokroková pozdně gotická, až raně renesanční, přestavba hradu, provedená královskou stavební hutí Benedikta Rejta z Loun. která je zřejmě jedním z prvních raně renesančních počinů v Čechách. Klášterská brána byla při této přestavbě plně funkčně zapojena do masy západního křídla, takže se přestala opticky v jeho siluetě uplatňovat. Západní křídlo navíc bylo prodlouženo k jihu o mimořádně pozoruhodný schodišťový trakt, který se v nejvyšším patře směrem k východu (k městu) otvíral do podoby krásné arkádové lodžie. V suterénu západního křídla vznikla velká síň, zaklenutá na středový pilíř, nad kterou se v patře nacházel slavnostní sál s táflováním. Dále bylo přestavěno a rozšířeno i protilehlé východní křídlo a zřejmě bylo vystavěno i jižní křídlo (zbořené v 19. století). Východní křídlo směrem k Labi končilo traktem hradních kuchyní, které měly dva obrovské dymníky, známé z vyobrazení až do 18. století. Dále byla na severní straně nádvoří (nad Labem) postavena velká půlválcová nebo polygonální bašta, chránící čtverhrannou vodárenskou věž se spojovacím můstkem (obě byly zbořeny roku 1842 při výstavbě železnice), v prostředí českých hradů velmi ojedinělý typ. V rámci přestavby byl hrad podstatně rozšířen západním směrem o velké předhradí s pivovarem a novou vstupní bránou, která nebyla zcela dostavěna, proto z ní dnes zbývá pouze přízemí. Každopádně byla podle projektu plánována jako mohutná a vysoká věž, která měla být hlavní dominantou areálu.

V letech 1536–44 na hradě sídlil Albrecht z Gutštejna, poté byl v přímém držení krále Ferdinanda I. Ten v roce 1553 postoupil značně neudržovaný hrad zástavnímu držiteli Karlovi ze Žerotína, který přistoupil k jeho přestavbě na vrcholně renesanční zámek. Západní křídlo bylo během této přestavby prodlouženo směrem k severu, až na samý okraj skály nad Labem, a k velké škodě bylo zrušeno nádherné schodiště od Benedikta Rejta v jižní části. První patro Klášterské brány bylo upraveno na zámeckou kapli. Ve druhém patře pak byl velký slavnostní sál, o patro níž vstupní mázhaus, který dodnes existuje rozdělený příčkami, a směrem do nádvoří bylo přistavěno dnešní točité schodiště. V západním křídle vzniklo dále několik panských apartmánů (v renesančním pojetí) – obytné jednotky členů šlechtické rodiny, skládající se vždy z vytápěné světnice a nevytápěné komory ke spaní. Západní křídlo bylo v exteriéru zcela sjednoceno do jednoho bloku, pokryté bylo sgrafitovou fasádou a ukončeno dvěma nízkými střechami, zakrytými obloučkovou atikou, která byla převzata ze vzorů severoitalské renesance. Zcela přestavěno bylo i východní a jižní křídlo, které se obracelo do nově zřízené okrasné zahrady ohraničené hradbou městského opevnění s jednou válcovou baštou, ke které byl přistavěn arkádový altán spojený se zámkem krytou chodbou na krakorcích v městské hradbě (tuto podobu měl zámek až do demolic v 18. a 19. století). V přízemí východního a jižního křídla byly kanceláře panství, kuchyně a v jižním křídle zbrojnice. V horních patrech pak byly obytné apartmány a nad průjezdem do Zámecké ulice reprezentační jídelna. Přestavěno bylo i předhradí, kde byla zazděna starší Rejtova brána a prolomena současná renesanční brána v budově tzv. „purkrabství“ k jihu. Renesanční úpravy byly ukončeny v roce 1585 za Kašpara Melichara ze Žerotína, od něhož zámek vykoupil v roce 1591 císař Rudolf II. a opět dosadil do Kolína císařského hejtmana.

Od konce 16. století ztrácí zámek funkci panské rezidence a je nadále užíván jen jako správní budova a částečně i jako pivovar. V období třicetileté války na zámku pobývalo vojsko, které zde napáchalo mnoho škod, do konce 17. století bylo celé panství v neutěšeném stavu. V roce 1705 císař Josef I. zastavil kolínské zboží hrabatům ze Salburku, kterým patřilo do roku 1745. Za nich nebyla realizována barokní přestavba, dochovaná na plánech z roku 1726. V roce 1812 nocoval na zámku císař František I. Habsburský a zúčastnil se mše v zámecké kapli. V roce 1829 koupil kolínský zámek se zbytkem původního panství Jakub Veith a v zámku zřídil administrativní centrum velkostatku. V letech 1843–44 byl areál narušen v souvislosti s odtěžením části skalního bloku při budování železniční trati na břehu Labe. V roce 1862 koupil kolínský velkostatek rytíř František Horský z Horskýfeldu, který nechal vypracovat vídeňským architektem Moritzem Hinträgerem, nakonec nikdy nerealizované, plány na velkolepou pseudogotickou přestavbu kolínského zámku, ze kterého chtěl učinit reprezentativní sídlo. Od tohoto záměru ale ustoupil a po vybudování novostavby zámku v Býchorech nechal celý areál kolínského zámku uzpůsobit provozu pivovaru. František Horský vystavěl v roce 1863 v místech jižní zámecké zahrady restauraci a divadlo „Na zámecké“, které se po přestavbě v roce 1982 a 1911 dochovaly dodnes. Další úpravy areálu byly necitelně prováděny pro účely průmyslového využití akciovou společností Zámecký pivovar od roku 1898 a pokračovaly až do roku 1988, kdy byl provoz pivovaru definitivně zastaven.

Z původního hradu a pozdějšího zámku se dodnes dochovalo zazděné přízemí vstupní brány předhradí s dělostřeleckými střílnami a zbytkem šnekovitého schodiště, část zdiva budovy přiléhající k bráně, kámen s nápisem o dokončení stavby (dnes v Regionálním muzeu). V sousedství bývalé hradní brány se dochovala budova jižního křídla předzámčí, tzv. purkrabství, postaveného v 2. polovině 16. století, v dnešní podobě z roku 1911, s pozdně renesančním bosovaným portálem nové vstupní brány a zbytky renesančních sgrafit směrem do velkého nádvoří. Nejcennější částí areálu je původně gotické západní křídlo hradního paláce se zbytky městské Klášterské brány ze 13. století v průjezdu do malého nádvoří a s rozlehlým goticko-renesančním sklepením. V prvním patře paláce se dochovala zámecká kaple Panny Marie (od roku 1850 využívaná jako kancelář), několik přilehlých renesančních síní, schodiště s hřebínkovou klenbou a na vnitřním průčelí do malého nádvoří se projevují zbytky zazděných arkád (v jihovýchodním nároží paláce byl odkryt celý sloupek této arkády). Zdivo západního křídla paláce je pokryto neorenesančními sgrafity z 19. století. Malé nádvoří je na protilehlé straně ohraničeno zbytky gotického východního křídla s průjezdem do Zámecké ulice, v dnešní úpravě z 18. století, a klasicistním severním křídlem palácového jádra z roku 1844.

Od roku 2000 probíhá postupná a pomalá rehabilitace celého areálu bývalého hradu a zámku, v letech 2004 – 2005 byla vypracována nová studie Ing. Arch. Jiřím Košťálem na jeho rehabilitaci, rekonstrukci a dostavbu. Prvním viditelným počinem bylo zbourání vysoké a předimenzované betonové spilky bývalého pivovaru v roce 2007 a na jaře roku 2008 odstranění bývalých ječných půd na jihu areálu (k tomu přispělo jejich poničení vichřicí Emma). V měsíci červenec 2008 mohla být zahájena oprava severních fasád západního, východního i severního paláce v souvislosti s probíhající výlukou železniční tratě, vedoucí u paty opěrní zdi, ukončená v listopadu 2008.

Kolínský zámek byl 3. května 1958 zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 32795/2–4102.