Cesty a památky

Kolínsko » Ratboř

Ratboř

Počátky Ratboře sahají hluboko do středověku. Na falzu zakládací listiny kladrubského benediktinského kláštera, vyhotoveném roku 1186, je obec uvedena již k roku 1115 jako součást jeho majetku. Za první věrohodnou písemnou zmínku je však považován až rok 1352, kdy je Ratboř doložena jako farní ves v zázemí tehdy rychle se rozvíjející Kutné Hory. Ve 14. století zde vlastnili majetky zámožní kutnohorští horní podnikatelé a měšťané, mezi nimi Mikuláš Velkuš, Mikuláš Wonderbute nebo Martin Oderin. Blízkost významného hornického centra se tehdy výrazně promítala do hospodářského i majetkového vývoje sídla.

Dramatický zlom přinesly události na počátku 15. století. Na přelomu let 1402 a 1403 Ratboř zpustošilo vojsko krále Zikmunda natolik, že se roku 1417 připomíná již pouze zdejší dvůr. Obnova probíhala jen pozvolna a obec během následujících století několikrát změnila majitele. Roku 1469 daroval král Jiří z Poděbrad ratbořský statek Janu Hrabaňovi z Přerubenic, hejtmanovi kolínského hradu. V druhé polovině 16. století se Ratboř stala centrem rozsáhlejšího zemanského panství Jiřího Voděradského z Hrušova, k němuž náležely také Dobřeň, Malešov, Hranice, Bohouňovice a Suchdol. Po vymření rodu po meči přešlo panství na Horňatecké z Dobročovic. Třicetiletá válka znamenala další těžké období, v letech 1634 a 1639 byla obec vypleněna saskými a švédskými vojsky. Následně se vystřídali Kraftové z Lammersdorfu, Lobkovicové a další šlechtické rody. Významnou zásluhu na obnově zpustlé vsi měla Ludmila Františka Vítová ze Rzavého, později provdaná Popelová z Lobkovic, která nechala opravit mlýny, znovu zprovoznit hospodářské provozy a přispěla k novému osídlení.

Největší rozvoj zaznamenala Ratboř ve 18. a zejména v 19. století. Po období vlastnictví Karlem Jáchymem Bredou připadla roku 1736 hraběnce Marii Karolíně Khevenhüllerové. Koncem 18. a počátkem 19. století se majitelé střídali poměrně často, stabilnější poměry však nastaly po roce 1841 za Eduarda Cecingara z Birnic. Rozhodujícím impulsem hospodářského růstu se stala koupě velkostatku kolínským obchodníkem Bernardem Mandelíkem roku 1890. S jeho rodinou je spojena modernizace hospodářství, rozvoj cukrovaru i vznik reprezentativních staveb včetně nového zámeckého sídla. Na počátku 20. století se Ratboř proměnila v prosperující zemědělsko-průmyslové středisko širšího okolí. Ještě ve 30. letech 20. století zde fungoval cukrovar, pošta, řada živností, obchodů a služeb, což výrazně převyšovalo vybavenost běžné venkovské obce.

Urbanistická podoba Ratboře je výsledkem dlouhého historického vývoje. Jádro tvoří rozlehlá náves s kostelem sv. Václava, jehož existence je doložena již ve 14. století. Na ni navazuje areál bývalého panského sídla, hospodářského dvora a mladších zámeckých staveb. Historická zástavba je obklopena zemědělsky využívanou krajinou, kterou doplňují remízy, aleje a menší lesní porosty. Významnou součástí místního obrazu se staly také stavby spojené s rozvojem velkostatku a cukrovarnictví v 19. století.

Po zrušení patrimoniální správy v roce 1850 byla Ratboř začleněna do obce Kořenice v rámci politického a soudního okresu Kolín. Samostatnou obcí se stala až roku 1924, kdy byl prvním starostou zvolen Robert Mandelík. Ve 20. století si obec uchovala své postavení významného lokálního centra, přestože postupně zanikla část tradičních hospodářských provozů. Dnes je Ratboř samostatnou obcí v okrese Kolín a správním obvodu obce s rozšířenou působností Kolín.

Ratboř patří k historicky nejvýznamnějším venkovským sídlům jihozápadního Kolínska. Její dějiny odrážejí vliv kutnohorského hornictví, šlechtického hospodaření i novodobého rozvoje zemědělského průmyslu kolínských židovských podnikatelů. Dochované sakrální a zámecké památky spolu s urbanistickou strukturou obce dodnes připomínají někdejší význam ratbořského panství a činí z obce důležitou součást kulturní krajiny regionu.

Osobnosti

František Xaver Růžička (* 1839 Kutná Hora - † 1902 Praha) - účetní v ratbořském cukrovaru, amatérský archeolog a přispěvovatel do časopisu Památky archeologické, numismatik s vynikající odbornou znalostí českých mincí.

Robert Mandelík (* 18. 10. 1875 Kolín - † 31. 3. 1946 Praha) - průmyslník, finančník a cukrovarník, starosta ratboře a od roku 1901 ředitel cukrovaru v Ratboři, v roce 1918 jmenován jednatelem Československé komise cukerní a Československé společnosti pro vývoz cukru.

Luisa Štychová-Landová (* 30. 1. 1885 Ratboř - † 31. 8. 1969 Praha) - novinářka a feministka, před 1. světovou válkou veřejně činná v anarchokomunistickém, bezvěreckém a ženském hnutí, od roku 1925 poslankyně Národního shromáždění za komunistickou stranu.

Josef Spilka (* 7. 3. 1899 Ratboř - † 25. 8. 1986 Praha) - významný československý folklorista, v letech 1954-71 pracovník Ústavu pro etnografii a folkloristiku ČSAV, autor básní, knih a pohádek pro děti, překladatel ze slovenštiny a ukrajinštiny.

František Jirásek (* 13. 7. 1916 Ratboř - † 4. 2. 1942 Mauthausen, Německo) - levicově orientovaný student medicíny, MUDr. in memoriam, předseda spolku Demokratických mediků, za svou odbojovou činnost byl v roce 1940 zatčen a deportován do koncentračního tábora Mauthausen, kde zemřel. Pamětní desku má v Kolíně na domě v Ovčárecké ulici čp. 475, kde od roku 1925 rodina žila.

Původ názvu

Název obce je podle výkladu Antonína Profouse odvozen od staroslovanského osobního jména Rat(i)bor a původně označoval Ratiborův dvůr nebo Ratiborův majetek. Vývoj názvu je doložen v řadě historických podob: Ratbor (1115, ve falzu z roku 1186), Ratborz (1352), Rathborz (1367), Ratiborz (1369), Ratibors (1385), Ratiborz (1493), Radboř (1542), Ratborž (1654), Gut Radborž (1787) a Gut Radboř (1843). Podoba jména se v průběhu staletí měnila především vlivem dobového pravopisu a kolísání mezi tvary Ratboř a Radboř, přičemž základ názvu odvozený od osobního jména zůstal po celou dobu zachován. Současná úřední podoba Ratboř byla za účelem sjednocení a odstranění dlouhodobého kolísání kodifikována v roce 1921.

Znak a vlajka obce

Podvýborem pro heraldiku a vexilologii Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky byl dne 5. dubna 2017 usnesením č. 67 schválen znak a prapor obce. Jedná se tak zvaný „mluvící znak“, který tvoří štít, rozdělený červeným kůlem (komín ratbořského cukrovaru) na dvě poloviny se střídavě zeleno-zlatým a zlato-zeleným pozadím (symboly úrodnosti zdejšího kraje), ve zlatých polích je vybroušený červený český granát (upomínka těžby granátů v okolí). Prapor tvoří tři svislé pruhy, žlutý s červeným broušeným českým granátem, červený a zelený.

Administrativní údaje

Ratboř je dnes samostatnou obcí, jejích součástí jsou obce Těšínky a Sedlov. Katastrální výměra činí 4,77 km² a žije zde 558 stálých obyvatel (1. ledna 2025).