Cesty a památky

Neuč opice házet kamení. Jemenské přísloví.

Do Jemenu se chystáme již několik let, jen jsme neplánovali, že to bude tak brzy. Celý plán zosnoval z ničeho nic Pepča, s kterým jsme byli v roce 2006 v Jordánsku. S tímhle chlapíkem pojedeme rádi kdykoliv a navíc, když se k nám přidá jeho spolucestovatel Zdeněk, také z jihu Čech, a náš starý dobrý kamarád z cest Tomáš z východních Čech, s kterým jsme naposledy byli třeba v Laosu a Vietnamu. Je nás tedy pět odvážných, kteří se vydávají do této turisticky naprosto neuvěřitelně zajímavé země, bohužel velmi politicky nestabilní. Jo jo, čas od času tu nějaké ty turisty unesou a občas se tu i střílí (úplně každý má doma kalašnikova), ale my si cestu určitě náležitě užijeme.

První nápad o cestě padl v říjnu 2009 a první schůzka se konala v hospůdce u pivka 5. prosince 2009. Tam jsme si také rozdali úkoly, kdo co zajistí. Je to k nevíře. Ještě stále žijeme z cesty po Libanonu a Sýrii a už jsme zase myšlenkami v Orientu, a plánujeme další cesty do neznáma.

16. prosince nastává významný posun v přípravě cesty, kdy nám Pepa všem oznámil, že koupil letenky! Odlétáme tedy s konečnou platností 11. února 2010 z Mnichova a tamtéž se vracíme 28. února 2010. Poletíme s Turkish Airlines a cena jedné letenky i se všemi poplatky činí 10 150 Kč. Výborná cena na takovou dalekou cestu. Pár dní na to Tomáš píše, že máme zajištěny jízdenky na noční žlutý autobus na letiště v Mnichově za 550 Kč. Tak a doprava je v suchu.

Mezi vánočními svátky jsem dal dohromady program, co bychom chtěli v Jemenu vidět a začal hledat kontaktní cestovní agenturu v Jemenu. Nejprve jsem oslovil Mohammeda Ali Mashraha z cestovní agentury Voyages au Yemen ale později zařizujeme celou cestu se Samirem Rawiahem (kontakt: samir33@seznam.cz), který má tu výhodu, že mluví perfektně česky, čímž se výrazně zjednodušila komunikace na dálku. Mimo to je Samir správný týpek, u každého e-mailu nebo SMS od něj se dost nasmějeme.

3. ledna 2010 došlo pod vlivem oznámených útoků na velvyslanectví USA v Sana´a k uzavření americké ambasády, následně i francouzské a španělské ambasády, následující den bylo zavřeno i konzulární oddělení ambasády České republiky. Český konzul v Jemenu Filip Velach nám e-mailem napsal, že by naši cestu odložil, neboť některá turisticky zajímavá místa v zemi teď nelze navštívit. V tuto chvíli jsme zaváhali, zda jet či nikoliv a pokusili jsme se zrušit letenky a jízdenky na autobus do Mnichova.

7. ledna nás Samír ujišťuje, že můžeme bez obav přijet, ať se neobáváme toho, že se teď o Jemenu víc mluví v televizi. Ve svém dopisu napsal, že situaci vidí dokonce lepší než před pár měsíci, neboť bezpečnostní složky země „udělaly pořádek“. Opět nás ujistil, že s námi pojede pouze tam, kde je bezpečno a že se postará o naši bezpečnost. Dobrá tedy, věříme mu a jdeme do toho. Pár dní na to si potvrzujeme konečný program naší cesty,.

20. ledna další komplikace. Jemen zrušil udělování víz na mezinárodním letišti v Sana´a a turisté musí do Jemenu přijet výhradně s vízem. Musíme tedy okamžitě začít jednat a bleskurychle si zajistit vízum na jemenském velvyslanectví v Praze. Naštěstí jeho získání za 30 USD je formální záležitostí.

29. ledna máme udělena vstupní víza do Jemenu v pasech a to pod pořadovým číslem 10 až 14. Zatím tedy z Česka letos moc lidí do Jemenu neodcestovalo … Vystavení víza trvá pouze do druhého dne.

10. února těsně před půlnocí odjíždíme z Prahy vstříc dobrodružství.