Cesty a památky

Kolínsko » Svojšice » zámek

zámek

Svojšice, Zámky, Zámky dochované

V roce 1388 patřila část Svojšic (Swoysicz) Vítkovi z Toušic a příslušenstvím této části vsi byla též tvrz, zmiňovaná poprvé v roce 1427, kdy ji Vítkova dcera Benigna s dvorem a častí vsi postoupila svému manželovi Mikulášovi ze Zásmuk. Ten je jako majitel této části vsi doložen ještě v roce 1437. Za dalšího majitele tvrze, Pavla Sekretáře z Kostelce, došlo v roce 1440 ke sjednocení všech částí vsi do jednoho celku a tvrz se stala centrem tohoto statku. Jeho dalším majitelem byl vletech 1481 - 1508 Jindřich Amcha z Borovnice, ale ani on, ani jeho následovníci, kteří se v držení Svojšic v průběhu 16. století rychle střídali, na zdejší tvrzi nesídlili. Tvrz pravděpodobně zpustla, ale obnovena byla nejpozději v roce 1606, když ji Adam mladší z Valdštejna prodal Karlovi Mrackému z Dubé. Jemu ovšem bylo zdejší malé panství v roce 1622 zkonfiskováno za účast na stavovském povstání. Královská komora Svojšice ještě v témže roce prodala Václavovi Vchynskému z Vchynic, který je ale v roce 1624 výhodně přeprodal Karlu Eusebiovi Mrackému z Dubé, vnukovi předchozího majitele. Ten zahájil násilnou rekatolizaci panství, čímž vyprovokoval v roce 1626 povstání poddaných, při kterém byla vypleněna tvrz i nedaleký kostel sv. Václava. Následně byly Svojšice opakovaně vydrancovány vojskem v průběhu třicetileté války, což zkázu tvrze završilo. Do dnešní doby se z ní dochovaly zbytky příkopu kolem současného zámku a snad i některé jeho základové zdi.

Stavba barokního zámku (1638 - 1678)

V roce 1638 prodal Karel Eusebius zpustlou tvrz s vypáleným dvorem, vsí Svojšicemi a dalšími třemi vesnicemi Anně Kamile z Enkenfurtu. Nová majitelka začala v místech zpustlé tvrze, snad s použitím částí jejího obvodového zdiva, budovat raně barokní zámek. Vystavěla raně barokní jednopatrovou čtyřkřídlou budovu kolem nevelkého čtvercového nádvoří. Do něj se jednotlivá křídla otevírala arkádou na čtverhranných pilířích, vstupní brána byla v severním křídle. Všechna čtyři křídla byla kryta valbovou střechou. Ještě před úplným dokončením stavby prodala v roce 1677 Anna Kamila rozestavěný zámek Michalu Osvaldovi z Thunu (* 1631 -† 1694), který v následujícím roce stavbu dokončil. Po jeho smrti se v držení Svojšic vystřídalo opět několik majitelů, až je v roce 1722 koupil hrabě Václav z Kaisersteinu. Velmi složité rodinné poměry a dluhy ho nakonec přiměly k tomu, aby se v roce 1738 svojšického panství zbavil.

Páni z Althannu (1738 - 1923)

Kupcem byl hrabě Michael Jan IV. z Althannu (* 5. dubna 1710 – † 16. prosince 1778), který si svojšické panství koupil proto, že jeho staršímu bratru Michaelu Heřmanovi připadl Vranov nad Dyjí. Po požáru v roce 1751 byl zámek v letech 1755–58 opraven a rokokově přestavěn podle plánu Ignáce Jana Nepomuka Palliardiho. Při této přestavbě byly zvýrazněny nárožní rizality zvýšením o jedno patro, takže se změnily v jakési nárožní věže. Budova i věže byly nově zastřešeny vysokými mansardovými střechami. Nově byl upraven a ozdoben severní vstupní portál a v jižním křídle byla zřízena kaple sv. Jana Nepomuckého. Fasády zámku byly bohatě rozčleněny římsami, pilastry a nadokenními frontony, přičemž nejbohatší výzdoba byla provedena na západním zahradním průčelí. Po dokončení oprav zámek získal jednotný rokokový vzhled a v této původní podobě se dodnes dochovala úprava západního a severního zámeckého křídla. Kolem zámku byla zřízena okrasná zahrada a park. V roce 1775 byl svojšický zámek znovu obležen vzbouřenými poddanými, ale tentokrát nebyl během této vzpoury nijak poškozen. Po smrti Michaela Jana IV. v roce 1778 se majiteli panství stávají postupně jeho synové hrabě Michael Josef z Althannu (* 10. ledna 1756 - † 18. února 1800), Michael Jan Nepomuk z Althannu (* 10. února 1757 - † 3. srpna 1815), Michael František z Althannu (* 2. února 1760 - † 6. května 1817) a nakonec Michael Maximilián Antonín z Althannu (* 13. března 1769 - † 28. listopadu 1834), jehož manželkou byla Marie Františka Eleonora z Thunu (* 4. prosince 1774 - † 30. prosince 1848). Po otcově smrti se rodového majetku ujímá jejich prvorozený syn hrabě Michael Josef z Althannu (* 13. června 1798 - † 5. srpna 1861), za něhož došlo v roce 1847 k poslednímu velkému stavebnímu zásahu do svojšického zámku. Při této úpravě byly východní a jižní křídlo zvýšeny o jedno patro a současně byly o jedno patro zvýšeny i nárožní věže na východní straně. Bylo odstraněno mansardové zastřešení těchto částí zámku a zrušeny nádvorní arkády jižního a východního křídla. Nové fasády přestavěných křídel byly ozdobeny bosáží a zcela se odlišily od fasád původních. Tím byl porušen původně jednotný rokokový charakter stavby. Nově bylo upraveno i vstupní průčelí. Střední rizalit na tomto průčelí byl zvýšen rovněž na dvě patra a nově zakončen štítem s althanovským erbem. Současně s přestavbou zámku byly do dnešní podoby upraveny i hospodářské budovy v sousedství zámku. Na zámku rovněž umístil knihovnu, v níž byly soustředěny ekonomické spisy, zámek v té době patřil k oblíbeným althanovským sídlům, což dokládají rodinné události, které zde proběhly. Po Josefově smrti se rodového majetku ujal jeho bratr a druhorozený Maximiliánův syn Michael Karel z Althannu (* 2. května 1801 – † 16. května 1881). Dalším majitelem zámku i velkostatku pak byl jeho syn Michael Robert z Althanu (* 18. července 1853 - † 25. února 1919), následovaný posledním majitelem z tohoto rodu, kterým byl JUDr. Michael Karel z Althannu (* 30. ledna 1897 – † 30. října 1987). Ten zámek po pozemkové reformě nového československého státu prodal v roce 1923.

Řád Anglických panen (1923 - 1945)

Zámek koupila kongregace Anglických panen (Institutu blahoslavené Panny Marie), která ho přizpůsobila charitativním účelům a pro potřeby obecní a měšťanské školy pro dívky. Úpravy se však týkaly jen interiérů, zvláště přízemních částí. Většinu vnitřního zařízení zámku získalo Regionální muzeum v Kolíně.

Hlavní město Praha (1945 - dosud)

V roce 1945 zámek získalo hlavní město Praha, které ho využívalo jako sociální ústav a domov důchodců až do roku 2020; do roku 1958 v něm působily řádové sestry. V letech 1995 – 2000 proběhla památková obnova celé stavby. Od počátku roku 2021 je zámek využíván jen jako chráněné byty pro cca 18 osob, jinak je prázdný a jeho majitel pro něj hledá nové využití.

Zámek je čtyřkřídlou stavbou kolem téměř čtvercového nádvoří. Východní (vstupní) a jižní křídlo jsou dvoupatrové, severní a západní křídlo jednopatrové. Nároží zámku jsou zdobena věžemi; na západní straně jsou tyto věže dvoupatrové, na východní třípatrové. Západní a severní křídlo je kryto mansardovou střechou, východní a jižní nízkou střechou valbovou. Do nádvoří se severní a západní křídlo otvírá pilířovými arkádami, dnes zasklenými, na jižním a východním křídle jsou tyto arkády jen naznačeny ve fasádě. Úprava vnějších fasád jižního a východního křídla na jedné straně severního a západního křídla na straně druhé se výrazně odlišuje. Interiéry jsou v přízemí klenuty, v patrech jsou plochostropé.

Jižně a východně od zámeckého objektu stojí hospodářské budovy, na severozápadní straně je park.

Nyní zámek náleží Magistrátu hlavního města Prahy a je zcela prázdný a pomalu chátrá.