CESTYAPAMATKY.CZ

V roce 1679 byla před jižním průčelím kostela postavena nákladem panského hejtmana Jana Jiřího Ernetta socha P. Marie, která se brzy stala objektem mimořádné náboženské úcty. Po „zázračném“ odvrácení morové epidemie, která okolí Zásmuk postihla v roce 1680, podnítila vzrůstající obliba mariánského kultu myšlenku k vybudování ještě okázalejšího monumentu, který byl v roce 1700 postaven zřejmě na základě objednávky hraběte Adolfa Vratislava ze Šternberka (pravděpodobně na místě původní sochy) Františkem Martinem Katterbaurem.

Spodní část architektury tvoří odstupňovaný hranolový sokl, členěný dvojicí mohutně předstupujících říms. Na východní straně dolní části se nachází nepravidelná nika se stylizovaným skaliskem a květinovými girlandami, v níž je umístěn značně poškozený reliéf sv. Rozálie, rozjímající nad krucifixem. Ostatní strany soklu člení plochá zrcadla se segmentově tvarovanými okraji. Do zrcadel horní etáže jsou vsazeny velké reliéfní květy slunečnic. Značně převýšený sokl nese válcový sloup s hlavicí, na jehož vrcholu stojí na zeměkouli obtočené hadem socha P. Marie Neposkvrněné (Immaculaty) s rukama sepjatýma k modlitbě. Postava, zachycená ve výrazném šroubovitém vytočení, je zahalena do splývavého spodního roucha a rozevlátého svrchního pláště, jehož přední lem tvoří pod levou paží mohutnou esovitou křivku. Pod nejspodnějším cípem šatu se skrývá hlavička cherubína, která vzhlíží k mladistvé Mariině tváří, vroubené rouškou a zvlněnými prameny vlasů. Sochu korunuje původní tepaná svatozář s dvanácti hvězdami na obvodu. Na převýšených soklech u paty sloupu stojí sochy čtyř protimorových patronů, sv. Šebestiána, Rocha, Františka Xaverského a Jana Nepomuckého. Od figury Immaculaty na vrcholu sloupu se liší poněkud hrubším provedením a nevyváženou výtvarnou kvalitou, což vedlo ve starší literatuře k domněnkám, že pocházejí z mladšího období. Na jejich vzniku se však zřejmě podílel větší počet dílenských spolupracovníků. Z doby stavby sousoší pochází též balustráda, která celé dílo ohraničuje, její kubicky ztvárněné kuželky mají takřka přímou obdobu na atice grotty v nedaleké zámecké zahradě.

Poznámka: Socha sv. Jana Nepomuckého na Mariánském sloupu v Zásmukách je zřejmě nejstarší sochou tohoto světce na Kolínsku – pochází z roku 1700, přičemž Jan z Nepomuku byl blahoslaven až v roce 1721 a ke svatořečení došlo až v roce 1729! Není ale náhodou, že se na Kolínsku objevily nepomucké památníky jako první v Zásmukách. Šternberkové byli již v 17. století velkými podporovateli jeho kultu, mimo jiné proto, že na rodovém panství Zelená Hora, patřící jedné šternberské větvi, ležel Pomuk (Nepomuk), který je světcovým rodištěm. Zázračné odvrácení morové epidemie v roce 1680 se sice přičítalo především P. Marii (viz výše), ale to, že Adolf Vratislav ze Šternberka nechal mezi její tradiční protimorové pomocníky sv. Rocha, Šebestiána a Františka Xaverského postavit i Jana Nepomuckého, jasně dokazuje, v jaké úctě ho společně se svými příbuznými držel.

Mariánský sloup je zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 28833/2–884.