Cesty a památky

Bábá Táher Orján Hammadání se narodil v Hamadánu snad koncem 10. století a v Hamadánu zemřel nejspíše v roce 1055. O jeho životě se ví velmi málo, snad jen to, že se potuloval jako chudý súfij a když se usídlil na hoře Álvánd nad Hamadánem, chodili k němu lidé pro radu. Část jeho jména Bábá (= otec) svědčí o úctě, kterou požíval, a chudobu potvrzuje přívlastek Orján (= nahý). Psal především milostnou lyriku v mystických čtyřveších, kterých se dochovalo 354. Vyznačují se hlubokou citovostí a jazykovými odchylkami, poukazujícími až k předislámské tvorbě. Jako súfijský dervíš vnímá ve své poezii svět celým srdcem.

Ukázka z básnických čtyřveší od Bábá Táhera (přeložila V. Kubíčková)

Na loutnu po otci já do strun dvou,
napnu tvůj vlas a zahrám truchlivou:
proč chodíš ke mě ve snách k půlnoci
když ne a nechceš stát se milou mou?

Přijď na jedinou noc a zjasni jizbu mou,
ach přijď, ať dny mé steskem nezajdou!
Při záři očí tvých já přísahám:
jen k tobě v srdci svém mám lásku jedinou.

Mám srdce a je špatné na zdraví,
ach, žádná rada mě je nhespraví.
Dávám je větru, vrací mi je zpátky,
dávám je ohni, ten je nestráví.

Jsi lev, mé srdce, nebo tygr snad,
že zas a zas se musím s tebou rvát?
Až chytím tě, krev z tebe vymačkám -
jakou máš barvu, to věděl bych rád!