Zoroastrismus (též zarathuštrismus) je monoteistická náboženská soustava, vytvořená prorokem Zarathruštou. Doba jeho vzniku je sporná, stejně jako je sporné, kdy žil historický Zarathuštra. Ještě donedávna sa předpokládalo, že se to bylo kolem roku 600 př. n. l. na území střední Asie, ale nejnovější vědecký rozbor nejstarších posvátných textů ukazuje, že počátky nauky sahají až do druhého tisíciletí př. n. l., což činí ze zoroastrismu jedno z nejstarších monoteistických náboženství světa (hlásající víru v jediného všemohoucího a neviditelného Boha). Zoroastrismus byl v Íránu státním náboženstvím v období Sásánovské říše. Jeho vliv dosahoval až ke Středozemnímu moři, odkud byl později vytlačován křesťanstvím, stejně jako buddhismem na východě, než islám vytlačil z tohoto prostoru všechna tři náboženství. Dnes najdeme menší komunity v Jazdu, Šírázu, Kermánu, Teheránu a Esfahánu a v některých městech Pákistánu a Indie (např. v Bombaji žijí tzv. Pársí, což jsou vyznavači zoroastrismu, potomci těch, kteří uprchli v 10. století před islámem z Íránu). Celkový počet stoupenců tohoto náboženství se odhaduje na 150 až 160 000, z toho necelých 30 000 jich je v samotném Jazdu a okolí. Ze zákona musí být jeden zoroastrijec zastoupen i v íránském parlamentu.
Hlavním náboženským dílem zoroastrijců je kniha Avesta, předávaná nejprve ústně a sebrána a zapsána až v období vlády Sásánovců (Avesta je tak nejstarší persky psanou knihou). Zarathuštra postavil svět na protikladech a věčném konfliktu – za nejvyššího boha dobra ustanovil Ahura-Mazdu, proti kterému němu stál jeho protivník Ahriman. Celý svět se podle zoroastrismu vyvíjí jako konflikt protikladů – dobra a zla, pravdy a lži, kdy však nakonec zvítězí dobro.
Pro náboženské obřady byli povoláni mágové, původně příslušníci jednoho kmene v severozápadním Iránu. Z mágů pocházeli údajně i tři králové, kteří se vydali do Betléma, aby spatřili narození Ježíše. Zoroastrici uctívají tři živly – vodu, půdu a oheň, který je nejdůležitější. Posvátné ohně hořely po celé Persii a tři nejdůležitější – oheň kněží (Atur Farnbog), oheň pastevců (Atur Barzén Mihr) a Královský oheň (Atur Gušnap) v Tacht-e Solejmán na severozápadě země. Oheň je také symbolem Ahura-Mazdy a nesmí být proto znečištěn. Na oheň se smí přikládat jen vzácné, čisté a suché dřevo a kněží, kteří jej udržují, nosí přes obličej roušky, aby oheň neznečistili ani svým dechem. Proto se mrtví nesměli ani spalovat (znečištění ohně a vzduchu), ani pohřbívat do země (znečištění půdy) a k pohřbům sloužily tzv. Věže mlčení.
PŘÍPRAVY NA CESTU A ODJEZD
Náklady na cestu
Základní informace o Íránu
Stručná historie Íránu
PRVNÍ DEN V TEHERÁNU
Historie Teheránu
Novinový článek Teherán: město bez minulosti
CESTA DO MAŠADU
NEJSVATĚJŠÍ MĚSTO MAŠAD
FERDOUSÍHO HROBKA V TÚSU
Básník Ferdousí a jeho dílo
BLÁZNIVÁ JÍZDA TAXÍKEM DO KALÁTU A ZPĚT
JIŽNÍ PROVINCIE KÉRMÁN
DÍLO ZKÁZY BAM
JAZD, PŘÍZRAK NA OKRAJI SOLNÉ POUŠTĚ
Zoroastrismus
PERLA ISLÁMSKÉ ARCHITEKTURY ESFAHÁN
PROHLÍDKA ESFAHÁNU
MĚSTO BÁSNÍKŮ ŠÍRÁZ
Háfez a jeho dílo
Saadí a jeho dílo
K HLAVNÍM MĚSTŮM ACHAJMENOVSKÉ ŘÍŠE
Historie vlády Kýra II. Velikého
ČÓGA ZANBÍL, SÚSY A ANDYMEŠK
BISOTÚN A CESTA DO HAMADÁNU
HAMADÁN, MĚSTO STARŠÍ NEŽ HISTORIE
Avicena a jeho dílo
Příběh Ester a Mordochaje
Bábá Táher a jeho dílo
GANDŽÁME - ABAD ABBÁSOVO ÚDOLÍ
PODZEMNÍ VODNÍ KRÁLOVSTVÍ V ALÍ SADR
ZÁPADNÍ ÁZERBAJDŽÁN A TAKÁB
ŠALAMOUNŮV TRŮN
MEZI ZANDŽÁNEM A KAZVÍNEM
KAZVÍN A ALAMUT
Assasinové, první zabijáci
KÁŠÁN MĚSTO JAKO SEN
POSLEDNÍ DNY V TEHERÁNU