Cesty a památky

Kolínsko » Lhota (zaniklá ves)

Lhota (zaniklá ves)

Nejstrší písemná zmínka o vsi Lhota je uvedena na listině datované 5. února 1378, kdy tetínský farář Kuneš vyměnil s panem Bohuňkem z Tismic platbu z tismického kostela za platbu z vesnice Lhota. Od roku 1385 do roku 1512 patřila Lhota do majetku Vrbíků z Tismic. V tomto roce ji prodal Jan Vrbík z Tismic za 500 kop (30 000) grošů královskému městu Český Brod. Dne 6. července 1542 vložil Český Brod Lhotu do obnovených desk zemských, což je poslední písemná zmínka o existující vsi. Ta později připadla do majetku černokosteleckého panství Smiřických a Lichtenštejnů, zpustla a zanikla v průběhu třicetileté války. V urbáři z roku 1654 se uvádí již jen jedna rozbořená tzv. Drbohlavova chalupa s 3,45 ha neobdělávaných pozemků a plocha vesnice pomalu zarůstající lesem. Ve Zlaté knize pak k roku 1677 uvádí písař Jan Kašpar Ouwalský: "V lesích panských nad vpředu jmenovanými rybníky [Lhotským hořejším a Lhotským dolejším, řečeným Žemlička] nějaké zbořeniny starého stavení se spatřují, což se někdy Lhotka jmenovalo. Ale žádný o tom zprávy dostatečné dáti neví".

Vesnici o 200 let přežily obecní rybníky. Dolní rybník (Žemlička) byl v roce 1677 vypuštěný, ale před rokem 1713 byl Lichtenštejny obnoven. V 1. pol. 19. století však byly označeny za nevýnosné, hráze byly prokopány a oba rybníky po vysušení změněny na louky.

Původ názvu

Název Lhota se přenášel do názvů nově založených obcí, osvobozených od určitých povinností vůči vrchnosti po jejich založení (zpravidla po dobu 5 - 8 let, tzv. lhóta nebo lehota = ulehčení, osvobození, odklad).