Cesty a památky

22. 7. 2025

Reykjavík (hotel Ørkin) - Kerið 65 km - Haukadalur 111 km - Gullfoss 120 km - Brúarhlöð 132 km - Urriðafoss 184 - Hella (hotel Kanslarinn) 203 km. Celkové kilometry 221 + 203 = 424 km.

Vulkány a vodopády, to je to, co jsme si druhý den užili plnými hrstmi, ačkoliv počasí zase nebylo nic moc, celý den bylo zataženo a chvílemi dokonce sprchlo. Po dobré snídani vyrážíme v 9:00 hodin po silnici nejprve č. 1 a pak č. 35 po slavné turistické trase Golden Circle (Zlatý kruh) a vzhledem k tomu, že ji nemůže minout nikdo, kdo na Island přijede, čekáme, že potkáme spoustu turistů. A také se stalo. Nejprve zastavujeme u sopečného kráteru Kerið [kerid], jehož název se dá přeložit jako Miska. Opravdu tak totiž vypadá. Nachází se v oblasti Grímsnes, která je součástí tzv. Západní vulkanické zóny. Vznikl před asi 6 500 lety při sopečném výbuchu, který vytvořil tzv. kalderu – propadlou část sopky, jejíž dno je dnes zaplněno jezírkem s tyrkysově modrou vodou. Kráter je přibližně 270 metrů dlouhý, 170 metrů široký, 55 metrů hluboký a je tvořen červenu vulkanickou horninou hematit (oxidované železo). Hloubka vody v jezírku je okolo 14 metrů a podle místních legend v něm žije vodní kelpie, mytický tvor známý z islandského folklóru. Okolo kráteru vede stezka dlouhá asi 1,5 kilometru, kterou jsme si prošli a pokochali se pohledy, sestup k jezírku jsme vynechali. Vstupné k této atrakci bylo 600 ISK, tedy asi 4 €).

Potom pokračujeme do údolí Haukadalur což v islandštině znamená Jestřábí údolí (hauka = jestřáb, dalur = údolí) s celou řadou termálních jevů jako bahenní sopky, fumaroly a gejzíry. Kupodivu, do této oblasti je vstupné zdarma. Jako první míjíme termální pramen Blesi (Blesk), který tvoří dvě jezírka, jižní s bezbarvou a bublající vodou teplou 40 °C a severní s azurově modrou barvou díky rozpuštěné silici. Hned vedle něj je asi největší atrakce celého území, gejzír Strokur (Vířivý), který vybuchuje každých 5–10 minut a vystřikuje vodu až do výšky 40 metrů. Teplota vody je při erupci 130 °C, při dopadu na zem 95 °C. První zmínka o gejzíru pochází z roku 1789, kdy zemětřesení uvolnilo jeho průduch. O kousek vedle se nachází další aktivní gejzír, na jehož erupci jsme ale nečekali. Jde o proslulý Stóri Geysir (Velký gejzír), který je vůbec nejstarším známým gejzírem na světě, jeho aktivita byla totiž poprvé zaznamenána po silném zemětřesení už v roce 1294. Podle jeho názvu dokonce vzniklo i mezinárodně přijaté anglické slovo geyser, pocházející z islandského geysir, což znamená tryskat. Frekvence jeho erupcí se od roku 2003 pohybuje v rozmezí 5 až 8 hodin a vařící voda je při ní vyvrhována až do výšky kolem 80 metrů; z roku 1846 pocházejí záznamy německého chemika Roberta Bunsena o tom, že tryskal až do výše 170 m. Od gejzírů jsme se vydali na krátkou procházku k vyhlídce Konungssteinar (Královy kameny), kterou v roce 1874 proslavil dánský král Kristián IX., když tuto oblast navštívil. Po něm sem ještě zavítali jeho následovníci Frederyk VIII. a Kristián X. Teď sem míří všichni turisti, aby se potěšili pohledem na pestrobarevnou krajinu pokrytou minerály, nad kterou unikají horké páry z vnitra země.

Naše další cesta vedla k blízkému slavnému vodopádu Gullfoss (Zlatý vodopád) na řece Hvítá (Bílá řeka) která pramení z ledovce Langjökull. Název dostal podle zlatohnědému zbarvení vody, které je způsobeno ledovcovými sedimenty a za slunečného dne se tedy vodopád třpytí jako zlato. To jsme my ale takové štěstí neměli. Voda padá ve dvou stupních do 2,5 kilometru dlouhého kaňonu v soutěsce široké 22 metrů. První měří výšku 11 metrů, druhý 21 metrů, celkově je tedy vysoký 32 metrů. Průměrný průtok v létě je 140 m³/s a zážitek je to velkolepý. Ovšem na po na počátku 20. století mohlo přijít všechno vniveč. Zahraniční investoři chtěli využít sílu Gullfossu k výstavbě vodní elektrárny a majitel pozemku Tómas Tómasson jim vodopád pronajal. Jeho dcera Sigríður Tómasdóttir se ale proti tomu postavila a projekt se ji podařilo zastavit. Sigríður je tak považována za první islandskou ekologickou aktivistku, což připomíná pomník u vodopádu. V roce 1979 byl Gullfoss vyhlášen přírodní rezervací.

Po této neobyčejné podívané pokračujeme v další cestě po silnici 30 a zastavujeme se u malebné soutěsky Brúarhlöð na řece Hvítá (Bílá řeka) asi 9 km po proudu od vodopádu Gullfoss. Přestože se také nachází na tzv. Golden Circle, turisté ji míjejí, takže jde o takový skrytý klenot islandské přírody. Útesy, které obklopují kaňon, tvoří hornina zvaná brekcie, kterou tvoří úlomky různých minerálů, sedimentů a skla, vzniklých při sopečných erupcích, zemětřeseních a dalších tektonických událostí. Podle místní legendy jsou dva skalní pilíře viditelné z vyhlídky zkamenělí trollové: Karl (mužský troll) a Kerling (ženský troll). Byli prý zaskočeni slunečním svitem při brodění řekou a proměnili se v kámen. Místo v roce 1907 navštívil dánský král Fridrich VIII., z toho důvodu byl přes kaňon postaven první dřevěný most, ten současný je betonový z roku 1959.

Před městečko Flúðir jsme se po silnici č. 30 vrátili zpět na hlavní islandskou silnici č. 1 a po pár kilometrech jsme zastavili u mohutného, byť ne vysokého vodopádu Urriðafoss (Vodopád pstruhů) na řece Þjórsá [Thjórsá]. Ta je nejdelší řekou na Islandu, měří 230 km a pramení na východních svazích ledovce Hofsjökull. Podle knihy osídlení Islandu (Landnámabók) dostala jméno podle Thórarinna, syna Thorkella, který připlul do ústí řeky. Samotný vodopád je vysoký pouze cca 4–6 metrů, ale šířka přes 229 metrů a průtok vody až 360 m³/s z něj činí nejmohutnější islandský vodopád a po Rýnském vodopádu jde o druhý nejmohutnější vodopád Evropy.  Od vodopádu to bylo již jen několik kilometrů do města Hella, kde máme ubytování na hotelu Kanslarinn. A jelikož je stále málo hodin, jdeme na místní termální koupaliště Sundlaugin Hellu (vstupné 1 350 ISK, cca 8 €), kde zůstáváme až do setmění. V hotelové restauraci si dáváme dobrou večeři a islandské pivo a jde se spát. Zítra nás čeká dlouhý den.