Cesty a památky

21. 07. 2025

Keflavík (letiště, půjčovna) - Reykjavík (hotel Ørkin) 44 km - Reykjadalur 90 km - Reykjavík (hotel Ørkin) 221 km.

Naší základnou v Reykjavíku se stal hotel Ørkin, což lze přeložit jako archa. Měli jsme zde zamluvené dva noclehy a místo to bylo příjemné, nedaleko centra. Také snídaně, která byla v ceně byla bohatá, že nám zbylo i na malou svačinu. Když jsme se prospali a dobře nasnídali, vyrazili jsme na prohlídku hlavního města Islandu. Jeho název je složeninou slov rejk (kouř, dým) a vík (zátoka). jeho pojmenování tak lze přeložit jako Zátoka kouře, což odkazuje na páru stoupající z geotermálních pramenů, kterou první osadníci považovali za kouř. Reykjavík je totiž prvním trvale osídleným místem na Islandu, když zde v roce 874 přistál vikinský náčelník Ingólfur Arnarson, který podle legendy hodil své posvátné sloupy do moře a usadil se tam, kde je moře vyplavilo. Dnes má 140 000 obyvatel a z našeho středoevropského pohledu zrovna moc zajímavostí nenabízí. Nejprve míříme na návrší Skólavörðuholt (návrší školní mohyly) ke známému kostelu Hallgrímskirkja, který je vidět snad ze všech míst Reykjavíku. Před ním stojí velký pomník severskému objeviteli a mořeplavci Leifu Eriksonovi, který se kolem roku 1000 n. l. dostal na pobřeží dnešní Kanady, konkrétně do oblasti známé jako Vinland (pravděpodobně dnešní Newfoundland). Tím se stal prvním známým Evropanem, který kdy stanul na americkém kontinentu, a to téměř 500 let před Kryštofem Kolumbem. Socha od amerického sochaře Alexandra Stirlinga Caldera byla darem USA pro Island v roce 1932 na památku výročí 1000 let od založení islandského Alþingi (parlamentu). Hallgrímskirkja je monumentální luteránský kostel a se svou výškou 74,5 metru patří mezi nejvyšší budovy na ostrově. Pojmenován byl po islandském duchovním a básníkovi Hallgrímuru Péturssonovi, autorovi známých Pašijových písní. Architekt Guðjón Samúelsson navrhl stavbu v roce 1937 a inspiroval se islandskou přírodou. Fasáda připomíná čedičové sloupy a tekoucí lávu. Výstavba začala v roce 1945 a trvala až do roku 1986. Interiér kostela je jednoduchý, jak bývá u protestantských svatostánků zvykem, ale ukrývá unikátní prvky. Mezi nimi je například křtitelnice z islandského čediče a českého křišťálu nebo varhany s více než 5000 píšťalami, které jsou využívány díky výborné akustice i při koncertech. Od kostela jdeme ikonickou ulicí Skólavörðustígur s pěší zónou, kterou lemují kavárny, restaurace a obchody se suvenýry nebo uměleckým zbožím. V roce 1999 byla ulice poprvé natřena duhovými barvami (Rainbow Street) na podporu LGBTQ+ komunity při příležitosti prvního festivalu Reykjavík Pride. Co začalo jako dočasná instalace, se stalo trvalým symbolem rovnosti a otevřenosti města. Každoročně se zde koná průvod Reykjavík Pride, který přiláká přes 100 000 návštěvníků. Kolem jezera Tjörnin (Rybník) v centru Reykjavíku jdeme na pobřeží Antlantiku k úchvatnému koncertnímu a konferenčnímu centru Harpa. Budovu navrhli Henning Larsen Architects ve spolupráci s islandsko-dánským umělcem Ólafurem Elíassonem a postavena byla v letech 2007-11. Název pochází ze staronorského označení pro harfu, ale označuje také název měsíce v severském kalendáři, symbolizujícího příchod jara a nových začátků. Její fasáda tvořená tisíci geometrickými skleněnými panely připomíná čedičové útvary islandské krajiny a vytváří kaleidoskopický efekt světla. Harpa získala řadu ocenění za design i funkčnost a patří mezi ikonické stavby města. Kolem éterického ocelového pomníku Sólfar (Sluneční cestovatel) od Jóna Gunnara Árnasona z roku 1990, který je symbolem naděje, pokroku a touhy objevovat neznámá území, se vracíme na hotel a po obědě vyrážíme vykoupat.

Po silnici č. 1 jedeme k městu Hveragerði, které leží ve vulkanickém Hengillském pohoří. Zaparkovali jsme na jeho okraji a vyrazili na túru do údolí Reykjadalur, což znamená Údolí kouře přeneseně se používá název Údolí páry (reyk = kouř a dalur = údolí). Ve vzdálenosti asi 4 kilometrů na konci údolí vyvěrá ve výšce 272 m n. m. termální potok Reykjadalsá, který má u pramene 100 °C a jak stéká dolů, jeho teplota postupně klesá. Koupel v místech, kde má voda cca 45 °C je zdarma a je to velký zážitek (venkovní teplota vzduchu byla 12 °C). Na této poměrně náročné trase je třeba překonat převýšení 200 metrů a výstup nám trval zhruba 50 minut (dolů to šlo trochu rychleji). Cestou jsme také mohli obdivovat první islandský vodopád Djúpagilsfoss v bočním kaňonu Djúpagil, jehož hlavní část měří 20 metrů, ale doplňuje ho celá řada kaskád nad ním i pod ním.