Cesty a památky

25. 7. 2025

Egilsstaðir (hotel 1001 Nott) - Stuðlagil 75 km - Rjúkandafoss 98 km - Gufufoss 168 km – Seyðisfjörður 172 km - Egilsstaðir (hotel 1001 Nott) 205 km. Celkové kilometry 205 + 1 217 = 1 422 km.

Dnes jsme si zase udělali trochu volnější, nicméně zajímavý, program. Nejprve vyrážíme do údolí Jökuldalur, kde je slavný kaňon Stuðlagil (z islandštiny to lze volně přeložit jako kaňon bazaltových sloupů). Tvoří ho téměř dokonale hexagonální (šestiúhelníkové) čedičové sloupy vysoké až 30 metrů, které vznikly pomalým chladnutím lávy. Tyto sloupy připomínají varhany a patří k nejpůsobivějším přírodním útvarům na Islandu. Kaňon je dlouhý zhruba jeden kilometr a protéká jím řeka Jökulsá á Dal (Jökla), která má nádhernou tyrkysovou barvu díky jemnému ledovcovému sedimentu, neboť vytéká z ledovce Vatnajökull (Jezerní ledovec, vatn = voda, jezero, jökull = ledovec) na jihovýchodě Islandu. Opravdu velkou zajímavostí je to, že o jeho existenci neměl donedávna nikdo tušení, protože voda řeky Jökla ho zcela zakrývala. Teprve po spuštění nedaleké hydroelektrárny Kárahnjúkar a odklonu většiny toku řeky v roce 2006 se po snížení hladiny objevil v celé své kráse. Teprve až v roce 2016 místo poprvé nafotil a zdokumentoval islandský fotograf a cestovatel Einar Páll Svavarsson a také ho pojmenoval Stuðlagil. Poté, co se jeho článek a fotografie objevily v palubním časopise aerolinky WOW Air v roce 2017 a byly přidány na google maps, staly se informace o místě virálními a spustil se turistický boom, který se přivedl tisíce turistů. My jsme pro návštěvu místa zvolili pravý břeh řeky Jökla, kde se buduje nové turistické zázemí a soustava chodníků a vyhlídkových můstků. To je dobré proto, že se usměrní pohyb turistů, kterých zde začíná být neúnosné množství. A nedochází tak k ničení trávníků a svahů kaňonu ošlapem. Také je to odsud snadněji přístupné. Dojít se ke kaňonu dá i z opačné strany od parkoviště u velmi hezkého vodopádu Stuðlafoss (je vidět i z naší strany přes údolí), odkud je to ale 2,5 kilometru pěšky, byť po rovině. Pozor, obě strany kaňonu ale nejsou propojeny mostem. Prošli jsme se proto alespoň kousek proti proudu řeky Jökla k jejímu kaskádovitému přítoku říčky Eyvindará, který se zde v mnoha stupních řítí dolů dom kaňonu. Cestou jsme si všimli zajímavé kytičky, kterou od nás neznáme. Ani nemůžeme, je to dryádka osmiplátečná (Dryas octopetala), vzácná kytička z čeledi růžovitých, která roste jen v arktických a alpinských oblastech. Na svahu kaňonu pak vytvářel krásné žluté polštáře rozchodník ostrý (Sedum acre), který na rozdíl od dryádky u nás roste skoro všude.

Z parkoviště pak pokračujeme autem několik kilometrů k velice impozantnímu, 93 metry (305 stop) vysokému vodopádu Rjúkandafoss, jehož název znamená Kouřící vodopád. Jedná se o 12. nejvyšší vodopád na Islandu a kdyby se k němu připočetly i četné kaskády nad i pod ním, dosáhl by výšky 139 m (456 stop). Vodopád napájí řeka Ysta-Rjúkandi, která spolu se dvěma sesterskými řekami Mið-Rjúkandi a Fremsta-Rjúkandi pramení u hory Sandfell. Svůj název dostal od vodní tříště, která se v podobě páry zdvíhá od jeho dna. Je jen kousek od silnice a přístup k němu je 10 minut (800 metrů) po pohodlné cestě vedoucí z parkoviště.

Z oblasti údolí Jökuldalur nás teď čeká přejezd do oblasti Eastfjords tedy Východní fjordy. Musíme se vrátit do Egilsstaðiru, odkud po silnici 93 přes horský masiv s vysokohorským průsmykem Fjarðarheiði (720 m n. m.), což je jedna z nejmalebnějších tras na východě Islandu. Je plná serpentýn a ostrých zatáček s panoramatickými výhledy na okolní hory. Při sjezdu k fjordu Seyðisfjörður podél divoké řeky Fjarðará, na které je asi 20 různě vysokých vodopádů, jsme se zastavili u jednoho z nich, vodopádu Gufufoss. Je vysoký 27 metrů a jeho název znamená Vodopád páry, což odkazuje na mlhu a páru, kterou vytváří proud vody při dopadu na skalní stěnu. Naprosto nádherný bylo to, že jsme tady byli úplně sami. Počasí ovšem také není úplně ideální, okolní krajina je pokrytá mlhou, která se sice zdvíhá, ale velmi pomalu. Obešli jsme vodopád a pokračujeme do cíle dnešního putování, malebného městečka Seyðisfjörður. To se nachází na samém konci stejnojmenného fjordu, obklopené horami Strandartindur (1010 m n. m) a Bjólfur (1085 m n. m.), která se jmenuje po prvním známém vikingském osadníkovi Bjólfurovi, který si v 9. století podmanil celý fjord. Moderní město ale začalo vznikat až v druhé polovině 19. století díky norským rybářům a obchodníkům, kteří zde založili přístav, odkud se vyplouvalo na lov sleďů. Postavili také typické dřevěné domy, které dodnes vytvářejí typicky severský charakter města. A protože je z tohoto místa nejblíž k Evropě, v roce 1906 sem byl natažen první telegrafní kabel spojující Island s Evropou. Město se také na počátku 20. století stalo jedním z hlavních rybářských center Islandu, které prosperovalo z lovu tresek. Seyðisfjörður je také jediným islandským přístavem pro trajekty z Evropy. Dopravu zajišťuje v sezóně dvakrát týdně společnost Smyril Line, která vyplouvá z přístavu Hirtshals v severním Dánsku se zastávkou na Fayerských ostrovech, přístav Tórshavn. Cesta trvá 46 hodin a jízdenku lze pořídit od 150 €; kdyby mi houpání lodi nezpůsobovalo žaludeční slabost, byla by to zajímavá možnost (jsou i nabídky, třeba pro dvě osoby zpáteční + auto zdarma za 362 €).

Prošli jsme se tímto milým městečkem s jeho ikonickou stavbou, kterou je Modrý kostel (Bláa Kirkjan, Seyðisfjarðarkirkja) na konci Duhové ulice (Regnbogagatan). Kostel byl postavený v roce 1882 na jiném místě ve městě, opraven byl po ničivé bouři v roce 1894 a v roce 1920 byl rozebrán a znovu postaven na současném místě v letech 1920–1922 pod dozorem architekta Jóna G. Jónassona, který se nechal inspirovat norskou tradicí dřevěných staveb. Od roku 2012 je kostel chráněnou kulturní památkou Islandu. Zmíněná Duhová ulice, která vede z centra ke kostelu je jedním z nejfotografovanějších míst na Islandu a má zajímavý příběh i kulturní význam. V létě roku 2016 se obyvatelé rozhodli obnovit historickou ulici Norðurgata, která byla ve špatném stavu a společně ji natřeli barvami duhy na podporou LGBTQ komunity a místní Pride akcí, která se v Seyðisfjörðuru koná od roku 2014. Ulice je obklopena historickými dřevěnými domy a malými obchody, což podtrhuje velmi romantickou a příjemnou atmosféru.

Z města jsme se vydali na malou vycházku k blízkému vodopádu Búðarárfoss (taky Búðareyrarfoss), který je vysoký 60 metrů a je dobře viditelný už z města. Napájený je vodami řeky Búðará, která pramení na úbočí hory Strandartindur (1010 m n. m.). Cestou vytváří řeka velkolepou kaskádu, jejíž součástí je vodopád, a končí v moři nedaleko přístavu. Okruh k vodopádu kaňonem Búðarárgil je dlouhý 2 kilometry a je na něm převýšení 110 metrů. Protože nám ale při sestupu začalo zase pršet, míříme rychle k autu a vracíme se zpátky na náš hotel 1000 a 1 noc a zbytek dne trávíme v oblíbených kádích s termální vodou.