Cesty a památky

24. 07. 2025

Djúpivogur (hotel Framtid) - Folaldafoss 31 km - Hengifoss 94 km - Hafnarhólmi 202 km – Egilsstaðir (hotel 1001 Nott) 282 km. Celkové kilometry 282 + 935 = 1 217 km.

Jak už to tak během této cesty máme, včera mlha a déšť, dnes slunečno vymetené nebe a teplota kolem 15 °C. Konečně jsme si také mohli prohlédnout Djúpivogur, příjemné rybářské městečko, které leží na poloostrově mezi fjordy Berufjörður a Hamarsfjörður a nad kterým se tyčí nádherná hora Búlandstindur (1 069 m n.m.) ve tvaru pyramidy, podle místní tradice energetické centrum Islandu. Dnes má asi 500 obyvatel a je to velmi milé místo, které se zapojilo do mezinárodního hnutí Cittaslow, podporující pomalý životní styl, udržitelnost a kvalitu života. Osídlení dnešního města sahá až do 16. století, kdy se stalo významným obchodním centrem pro východní Island. V roce 1627 se oblast stala terčem útoku barbarských pirátů, což je jediný zaznamenaný násilný vpád do Islandu za celou historii. Během procházky jsme nemohli minout ani nejstarší budovu města Langabúð (s červeným nátěrem) z roku 1790, která sloužila jako skladiště a obchodní dům, kde se obchodovalo už od roku 1589 s německými kupci, dnes je kulturním centrem a muzeem s expozicí o místním sochaři Ríkardu Jónssonovi. Vedle Langabúð stojí Verslunarstjórahúsið (dům obchodního ředitele s modrým nátěrem), který byl postaven ve stejném roce 1790. V minulosti tvořily oba domy jádro obchodní čtvrti, dnes jsou státem chráněnými historickými památkami, protože připomínají dobu, kdy byl Djúpivogur významným obchodním centrem.

Když jsme vyjeli z města, ještě jsme se chvíli kochali výhledy na magickou horu Búlandstindur, která je opravdu nádherná. Z naší silnice jsme také pořídili několik ikonických fotek. Zanedlouho ze silnice č 1 (Ring Road) odbočujeme na štěrkovou silnici Axarvegur číslo 939 (Route 939), která je důležitou spojnicí mezi východními fjordy a vnitrozemím Islandu. Zprovozněna byla v roce 1959 a na parkovišti, odkud vede cesta k vyhlídce na vodopád Folaldafoss (viz dále) stojí památník Hjálmaru Guðmundssonovi, který měl zásadní podíl na jejím vystavění. Tehdy šlo o velmi primitivní cestu, řidiči museli brodit potoky a řeky, protože chyběly mosty. Přesto byla trasa atraktivní, protože zkracovala cestu mezi Djúpivogurem a Egilsstaðirem o desítky kilometrů. Cesta vede prudce stoupajícím údolím řeky Berufjarðará a místy má stoupání až 22 ‰! V polovině stoupání jsme zastavili, abychom se prošli k nádhernému vodopádu Folaldafoss, který padá z výšky 20 metrů. Je méně navštěvovaný než jiné slavné islandské vodopády, takže jsme si zde užili ticho a prožitek z panenské přírody. Z cesty jsme také viděli po pravé straně impozantní vodopád Hænubrekkufoss, rovněž na řece Berufjarðará, vysoký přibližně 53 metrů (175 stop) rozdělený do tří stupňů. Chvíli jsme přemýšleli, zda zastavit a vydat se k němu, ale nakonec jedeme dál. Nevede k němu totiž žádná oficiální stezka, a přestože nebyl od silnice daleko, asi by trvalo dost dlouho, než bychom k němu po okolních ostrých skalách doklopýtali. To už byl ale jen kousek k nejvyššímu místu této silnice, průsmyku Öxi Pass, ležícímu v nadmořské výšce 540 m n. m. V okolí se rozkládá horská planina Breiðdalsheiði, vyznačující se drsnými klimatickými podmínkami. My ale máme štěstí a podél řeky Axará začínáme klesat do velkého sousedního údolí Fljótsdalur a cestou opět zastavujeme u několika vodopádů řeky Axará. Nejhezčí byl vodopád Axarárfoss vysoký asi jen 10 metrů ale tvořený několika divokými peřejemi. Zase – nádherná krajina, žádní turisté, a tedy ani žádné zábradlí, takže je potřeba si dát pozor při přiblížení se až k okraji strže.

Zanedlouho nás čeká v údolí Fljótsdalur dlouhý most přes vody jezera Lagarfljót (také nazývané Lögurinn), se svou délkou 25 km a šířkou 2,5 km jedno z největších sladkovodních ploch na ostrově. Známé nejen svou přírodní krásou, ale i legendou o hadovi Lagarfljótsormurinn, který je islandskou obdobou známé Loch Ness. A právě zde nastupujeme na poměrně náročnou túru do rokle řeky Hengifossá, která patří mezi nejkrásnější pěší túry ve východním Islandu. Před námi je opravdu prudké stoupání 350 metrů na asi 2,5 kilometrech a musím říct, že jsme si opravdu mákli. Ale stálo to za to! Z parkoviště, kde bylo parkování kupodivu zdarma (a přitom krásné a čisté toalety a příjemné bistro) začíná ostré stoupání k prvnímu vodopádu Litlanesfoss, kam dorážíme po 20 minutách. Je na něj nádherný pohled z vyhlídkové plošiny s lavičkou. Vodopád je obklopen šestihrannými čedičovými sloupy a voda padá z výšky 36 metrů. Po asi dalším kilometru již cesta není tak strmá a přicházíme do kaňonu Hengifossargljúfur a míříme k hlavní atrakci celého dnešního dne naprosto nádhernému vodopádu Hengifoss (v překladu Závěsný vodopád), který je se svou výškou 128 metrů třetím nejvyšším vodopádem na Islandu. Co ho činí jedinečným jsou černé stěny kaňonu, tvořené čedičovými vrstvami, které protínají po délce pravidelně rozvrstvené červené jílové pásy, které vznikly při vulkanické činnosti před cca 5–6 miliony let. Tyto červené vrstvy jsou jedním z nejznámějších geologických útvarů Islandu. Po druhé straně kaňonu se vracíme k autu a celá trasa nám zabrala 3 hodiny.

Podél již zmíněného jezera Lagarfljót na jehož konci je město Egilsstaðir přejíždíme po silnici 94 ke Fjordu Borgarfjörður Eystri, na jehož břehu stojí malebná rybářská vesnička Bakkagerði. Místní lidé jsou velmi hrdí na své kořeny a často říkají, že zde na každých 100 lidí žije 1000 elfů. Elfí královna pak dle legend žije na skále Álfaborg za městem, které se říká elfí město. Přímo ve vesnici stojí za zmínku kostel Bakkagerðiskirkja z roku 1901, kde je oltář od místního slavného malíře Jóhannese S. Kjarvala, a malý, ale ikonický trávový dům Lindarbakki z roku 1899. Pokračujeme ještě 5 kilometrů za vsí ke skalnímu útesu Hafnarhólmi, který nabízí díky vyhlídkovým plošinám a dřevěným chodníkům bezpečné a blízké pozorování slavných papuchalků severních (Fratercula arctica). Papuchalk severní je ikonickým symbolem Islandu, na ostrově hnízdí až 60 % jeho světové populace a jen na této skále žije kolonie asi 10 000 párů. V období hnízdění má výrazně barevný zobák – oranžový, žlutý a modrý, skvěle plave a potápí se až do hloubky 60 metrů, aby ulovil ryby. Zajímavostí je, že papuchalci tvoří dlouhodobé páry, většinou na celý život, a často se vracejí na stejné místo k hnízdění. Váží 320–500 g a na výšku měří 28–30 cm. Dále jsme zde viděli ještě kolonie racků tříprstých, buřňáků ledních, kajky mořské a rybáků mořských.

Když jsme se dost vynadívali, stejnou cestou se vracíme zpět do Egilsstaðiru, kde se zastavujeme na nákup v supermarketu, a pak přejíždíme k dalšímu našemu hotelu, kde budeme na dvě noci. Jmenuje se poeticky 1001 Nott (1000 a 1 noc) a je nedaleko města, uprostřed nízkého lesa nad jezerem Lagarfljót. Nádherné pokoje s prosklenou stěnou jsou určitě ideálním místem pro pozorování polární záře, ta zde ale touto dobou není. Večer (který tu pochopitelně není tmavý) si užíváme koupání v kádích s horkou vodou, o které jsme ale nedopátrali, zda byla termální nebo ne. Ale je to celkem jedno, protože ponořit se do kádí s horkou vodou v poměrně chladném ovzduší a koukat na jezero s okolními horami bylo fakt dost luxusním zážitkem.