Cesty a památky

Kolínsko » Výžerky

Výžerky

První písemná zpráva o obci pochází z roku 1339, kdy byla se souhlasem krále Jana Lucemburského darována markrabětem Karlem kapitule Všech svatých na Pražském hradě. Ke kostelu patřily Výžerky až do roku 1461, kdy se stal majitelem vsi Jan Čábelický ze Soutic. Již tehdy byly patrně Výžerky součástí zástavního statku Komorce. Čábeličtí zůstali držiteli zástavního statku až do třetí čtvrtiny 16. století, kdy jej zastavili Janu Kutovcovi z Úrazu. Ze soupisu z roku 1586 je patrné, že zde býval poplužní dvůr, vytvořený větší částí z poddanských gruntů. V roce 1558 byly Výžerky prodány Jaroslavu Smiřickému ze Smiřic a od tohoto roku zůstala obec již natrvalo součástí černokosteleckého panství. V roce 1623 přešly do vlastnictví Lichtensteinů, jimž patřily až do zrušení patrimoniální správy v roce 1848.

V letech 1850-68 náležely Výžerky do okresu Černý Kostelec (Kostelec nad Černými lesy), 1868 - 1960 do okresu Český Brod, v letech 1960 - 2007 do okresu Kolín a po reorganizaci státní správy v roce 2007 připadly do okesu Praha-východ.

Původ názvu

Původ názvu obce je nejasný, zřejmě se vyvinul humornou lidovou etymologií od osobního jména Žir či Žer. V okolí se dodnes používá označení Vejžerky. V historických pramenech se název obce objevuje ve tvarech Voczerti (1339), Wežerce (1422), Vežerty (1488), Vežery (1502), Wiezerty (1541), Bežerty (1654), Vežerty (1677), Wežerky (1713), Wegžerek (1788) a od roku 1848 pak Výžerky. Tento název pak byl v roce 1921 kodifikován a užívá se dodnes.

Znak a vlajka obce

Podvýborem pro heraldiku a vexilologii Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky byl dne 21. června 2018 usnesením č. 9 schválen znak a prapor obce. Znak tvoří červeno-modrý štít dělený stříbrnou obrácenou krokví se třemi vztyčenými zelenými lipovými listy, nahoře korunovaná stříbrná hlava lva s hřívou se zlatým jazykem. Vlajku tvoří červený žerďový klín s vrcholem ve středu listu, tři krokve, bílá, zelená a bílá, vycházející z první až třetí šestiny horního a dolního okraje listu, poslední s vrcholem na vlajícím okraji listu a modré horní a dolní vlající pole. V klínu korunovaná bílá lví hlava s hřívou se žlutým jazykem.