První dochovaná písemná zmínka o Poříčanech pochází z listiny datované 23. května 1295, podle které se Zdislav z Poříčan s dalším Zdislavem ze stejné obce zúčastnil jako jiní vladykové z regionu coby svědci vyměření nového újezdu při relokaci vesnice Bylany, kterou král Václav II. daroval ten den pražskému biskupství. Další zmínku o vsi máme z roku 1318, kdy se vzpomíná Štěpán z Poříčan. Od 14. století je v Poříčanech zmiňován kostel, který byl ve svých počátcích stavbou, která spojovala jak funkci duchovního centra, tak i funkci obrannou v případě nebezpečí. V roce 1414 se Poříčany uvádějí jako statek rodu Olbramoviců, na listině ze dne 3. července 1430 se jmenuje panoš Vochek z Poříčan. V roce 1547 je obec jmenována jako součást konfiskovaného majetku Slavaty z Chlumu, kterému patřilo panství Kostelec nad Černými lesy. Královská komora pak majetek prodala Jaroslavu Smiřickému ze Smiřic a v majetku kosteleckého panství zůstaly Poříčany až do roku 1848. Poté patřily Poříčany do okresu Český Brod (1848 - 1960), Nymburk (1960-95) a od roku 1996 do okresu Kolín.
Velkým přínosem pro Poříčany byla výstavba železnice Vídeň – Olomouc - Kolín - Praha, která byla dokončena roku 1845, a po otevření zastávky v roce 1874 se vytvořily příznivé podmínky pro rozvoj obce. Začali se zde usazovat železniční zaměstnanci, kteří pak tvořili významnou část zdejšího obyvatelstva, a díky rychlému spojení s Prahou se v obci začali usazovat také lidé dojíždějící za prací v průmyslu. V roce 1882 byla otevřena odbočná trať tak zvané České komerční dráhy (Böhmische Komerzbahn) Poříčany – Nymburk a dále přes Kopidlno do Bakova nad Jizerou a do Jičína.
Karel Snětina (* 13. 5. 1860 Poříčany - † 15. 7. 1942 Boskovice) - městský lékař v Boskovicích, spoluzakladatel a v l. 1905-27 kustod boskovického muzea, prováděl výzkumy a záchranné akce v archeologicky málo známé Boskovické brázdě, jeho nejvýznamnějším objevem je keltské oppidum Staré Hradisko.
Drahomíra Šťovíčková (* 21. 1. 1923 Poříčany - † 14. 4. 1989 Praha) - restaurátorka, sochařka a pedagožka, restaurovala např. štukovou výzdobu vstupního a sloupového sálu zámku Konopiště nebo nadživotní plastiky průčelí špitálního kostela v Kuksu a další.
Původ názvu obce je pravděpodobně odvozen od polohy osady při vodním toku, tedy ves "poříčanů" (lidí žijících u řeky). V průběhu staletí se zápis názvu obce příliž neměnil a objevuje se ve tvarech Porechany (1295), Porschiczany (1339), Porzieczany (1352), Porzicziany (1560) nebo Porziežany (1654).
Podvýborem pro heraldiku a vexilologii Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky byl dne 16. července 2014 usnesením č. 19 schválen znak a prapor obce, jehož autorem je heraldik Jan Tejkal. Znak tvoří modro-stříbrně polcený štít, ve kterém je vpravo stříbrné průčelí zdejšího barokního kostela s věží a černými dveřmi, dvěma černými okny nad sebou a červenou střechou zakončenou černou makovicí s křížem, vlevo nahoře jsou odvrácená křídla nad železničním kolem (důležitost železnice pro historii obce), obojí červené, dole jsou tři modré vlny (říčka Šembera). Vlajku tvoří tři svislé pruhy, modrý, bílý a modrý, v žerďovém pruhu je bílé průčelí barokního kostela s věží, v bílém pruhu jsou odvrácená křídla nad železničním kolem, obojí červené a tři modré vlnité pruhy, vycházející ze sedmé, deváté a jedenácté dvanáctiny šířky listu.
Poříčany jsou dnes samostatnou obcí, jejich katastrální výměra činí 5,76 km² a žije zde 1 532 stálých obyvatel (1. ledna 2022).
Poříčany leží v mělkém údolí Šembery, 5,5 kilometru severovýchodně od Českého Brodu (22 kilometrů severozápadně od Kolína) v nadmořské výšce 202 metry.
archeologické nálezy
kostel Narození Panny Marie
márnice
fara
křížek
dům čp. 119 "Vila Poříčany"
dům čp. 136 "Hroudova vila"
dům čp. 138
dům čp. 151
dům čp. 155
venkovská usedlost čp. 23 "U Hrabětů"
venkovská usedlost čp. 26 (zaniklá)
hostinec "U Hroudů"
železniční nádraží
památník padlým v 1. světové válce