Cesty a památky

Kolínsko » Žehuň

Žehuň
Žehuň - znak obce.

První písemná zpráva o Žehuni pochází z roku 1137 (Eodem anno dedicata est ecclesia in Segun = Toho léta posvěcen jest kostel v Žehuni), kdy se vzpomíná kostel postavený benediktiny z Opatovického kláštera. V polovině 14. století pak obec přechází z církevního vlastnictví do rukou světských feudálů, v roce 1351 se například vzpomíná Pavel, syn Václava ze Žehuně. V roce 1380 zíslal Žehuň Heřman z Choustníka (Hermannus de Chustnik alias de Zehun), který ji obratem prodal v roce 1383 Ctiboru Liškovi a Janu Sirotkovi, vladykům ze Semína. Z téhož roku pochází zpráva, že oba uvedení pánové uvedli do místního kostela plebána Jana z Loch místo kněze Vojslava. Další zpráva z roku 1393 říká, že Ctibor za Žehuně a Vávra Sema ze Žehuně uváděli faráře Petra po zemřelém Václavovi. Na sklonku 14. století se uvádí v Kolíně jméno kováře Vavřince ze Žehuně. V roce 1415 se jako majitel obce vzpomíná Aleš z Korců, který však umírá bez dědice a majetek po něm rozprodali jeho věřitelé. V roce 1427 se objevuje v souvislosti s místní tvrzí jméno Aleš ze Žehuně, který přivěsil v roce 1415 svou pečeť ke stížnostnímu listu ke kostnickému koncilu proti upálení Mistra Jana Husa. Ten se však zadlužil a Žehuň musel postoupit svému největšímu věřiteli Kunešovi z Kříčova, který v roce 1456 prodává ves Alešovi z Voděrad. Po roce 1493 byla Žehuň připojena k hradišťskému panství, které v té době patřilo králi Vladislavu II. Jagelonskému. Zpráva z Budína vydaná 31. ledna 1499 dokládá založení Žehuňského rybníka.

Větší množství písemných zpráv o Žehuni se objevuje až od počátku 16. století, kdy jsou vedeny urbáře, gruntovní knihy, sirotčí registry, knihy smluv, hospodářské registry, úroční rejstříky a další. Protože na Chlumecku byly v minulosti dobré podmínky k chovu koní a rozvoji myslivosti, založil roku 1562 arcivévoda Ferdinand nad Žehuňským rybníkem oboru pro klisny a hříbata, převedené sem ze Sadské. Písemná zpráva z roku 1565 se týká prohřešku žehuňského krčmáře Jana Doležala, který okradl dobšického rychtáře, za což byl vyhnán z panství, a jeho krčmu získal jakýsi Vaněk Lučka.

V roce 1629 koupil hradišťské panství Jan Oktavián Vchynický ze Vchynic a připojil ji ho panství Chlumec nad Cidlinou. Obec velmi utrpěla válečnými událostmi za třicetileté války a počet obyvatel se pak postupně zvyšoval do roku 1751, kdy zde bylo opět 51 stavení. Součástí chlumeckého panství byla Žehuň až do zrušení patrimoniální správy v roce 1848. V letech 1854 – 1960 patřila Žehuň pod okres Poděbrady, v letech 1960 – 2007 okres Nymburk a po poslední reorganizaci státní správy v roce 2007 patří do okresu Kolín.

Osobnosti

Jiří Sehnal (* 12. 10. 1886 Kutná Hora - † 17. 7. 1932 Žehuň) - výtvarník, malíř a krajinář. Absolvent pražské Akademie výtvarných umění a žák prof. R. Ottenfelda, ve své tvorbě vycházel z impresionismu a tradice pařížské školy.

Eduard Volejník (* 28. 10. 1890 Žiželice - † 22. 9. 1918 Nižnij Tagil, Rusko) - československý legionář, v rakousko-uherské armádě sloužil u 36. pěšího pluku, do československých legií v Rusku zařazen 13. 7. 1917 jako desátník k 8. střeleckému pluku. Pohřben je v Jekatěrinburku jako desátník 1. úderného praporu.

Ludmila Tvrdíková (* 23. 4. 1928 Žehuň) - učitelka, kronikářka a výrazná aktivistka za záchranu a propagaci kulturního dědictví obce. Dětství strávila až do roku 1939 na východním Slovensku, kam byl její otec přidělen jako četník. Zdroj: http://nymbursky.denik.cz/zpravy_region/ukazuji-mladym-ze-i-v-87-letech-se-da-zit-pozitivne-nekdy-to-da-velkou-fusku-201.htmlObecní školu dochodila již v Žehuni, měšťanku ve Velkém Oseku a v letech 1943-47 studovala Lindnerův státní koedukační učitelský ústav v Kutné Hoře, kde získala učitelské vzdělání. Od roku 1949 pracovala jako učitelka v Jestřabí Lhotě, později v Opolanech a od roku 1952 ve škole v Žehuni, kde vyučovala dlouhých 53 let až do 2005. Od roku 1955 vedla kroniku obce, s jejímž psaním z důvodu slábnoucího zraku musela skončit v roce 2015. Žena s neuvěřitelnou energií, která dokáže inspirovat lidi i o několik generací mladší.
Zdroj: http://nymbursky.denik.cz/zpravy_region/ukazuji-mladym-ze-i-v-87-letech-se-da-zit-pozitivne-nekdy-to-da-velkou-fusku-201.html

Původ názvu

Název obce se odvozuje od toho, že noví osadníci „vyžehli“ (vypálili) les, aby na uvolněném místě založili novou osadu.

Znak a vlajka obce

Podvýborem pro heraldiku a vexilologii Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky byl dne 25. listopadu 2011 usnesením č. 24 schválen znak a prapor obce. Autorem návrhu je heraldik Vladimír Červenka, znak je tak zvaným "mluvícím znamením". V horním zeleném pruhu (původní hluboké lesy) je rozevřená kniha (kronikářská tradice), v prostředním červeném poli (oheň potřebný k vypálení lesů) je položená berla (benediktini, zakladatelé kostela) a v dolním modrém pruhu (Žehuňský rybník), který je od červeného oddělen bílou vlnovkou (řeka Cidlina) je kapr (rybníkářská tradice). Všechny figury jsou zlaté. Vlajku tvoří vodorovné pruhy zelený, červený, vlnitý bílý a zvlněný modrý.

Administrativní údaje

Žehuň je dnes samostatnou obcí, v jejím katastru leží zaniklá ves Báně a částečně i Žehuňská obora. Katastrální výměra činí 9,1 km² a žije zde 436 stálých obyvatel (1. ledna 2018).

Fotogalerie

Žehuň - celkový pohled (2018)Žehuň - střed obce (2018)Žehuň - pohled na obec od jihu (2021)Žehuň - pohled na obec od jihu, v pozadí zasněžené Krkonoše (2021)Žehuň - historické centrum obce (2022)Žehuň - podzim u Václavíkovy vily (2008)Žehuň - kronikářka paní Ludmila Tvrdíková (vlevo) při první návštěvě kostnice (2008)

Odkaz

www.zehun.cz

Související cestopisy / reportáže

Mapa

Poloha

Žehuň leží 13,5 kilometru severovýchodně od Kolína v nadmořské výšce 204 metry.

V této obci naleznete

keltské sídliště
(Archeologická naleziště, Hradiště a sídliště)
tvrz
(Tvrze, Tvrze zaniklé)
kostel sv. Gotharda
(Kostely, synagogy a modlitebny, Kostely barokní)
fara (bývalá)
(Fary)
socha sv. Jana Nepomuckého
(Sochy a sousoší)
křížek u silnice na Kolín
(Kříže, křížky a boží muka, Křížky)
pamětní kžíž
(Kříže, křížky a boží muka, Kříže)
dům čp. 143
(Venkovské domy, Zděné stavby)
dům čp. 88
(Venkovské domy, Zděné stavby)
dům čp. 97
(Venkovské domy, Zděné stavby)
Václavíkova vila
(Venkovské domy, Zděné stavby)
Libněveská řepařská drážka
(Industriál, Železnice)
Václavíkův mlýn
(Industriál, Mlýny)
škola
(Ostatní stavby, Školy)
centrální hřbitovní kříž
(Funerálie, Hřbitovní kříže)
hřbitovní brána a zeď se sochami
(Funerálie, Hřbitovní brány a zdi)
kostnice
(Funerálie, Kostnice a márnice)
památník padlým v 1. světové válce
(Pomníky, Památníky obětem světových válek)
Dub u Žehuňského rybníka
(Příroda, Památné stromy)
Kněžičky - NPR
(Příroda, Národní přírodní rezervace)
Kozí hůra - EVL
(Příroda, NATURA 2000)
Kozí hůra - PP
(Příroda, Přírodní památky)
Lípy u sochy sv. Jana Nepomuckého
(Příroda, Památné stromy)
Topoly u Žehuňského rybníka
(Příroda, Památné stromy)
Žehuňsko - EVL
(Příroda, NATURA 2000)
Žehuňský rybník - NPR
(Příroda, Národní přírodní památka)
Žehuňský rybník–Obora Kněžičky - PO
(Příroda, NATURA 2000)
pověsti ze Žehuně
(Pověsti)

Nejbližší obce

O nás

Ohlasy

Napište nám

texty a foto Roman ŠULC, video a střih Jan KUBKA, www Tomáš ADÁMEK